Dlouhá léta byla dnes už osmdesátiletá Žofka organistkou v kostele. Hraní na organ bylo náplní celého jejího života, nikdy nebyla vdaná, ale každý ji měl rád pro její milou povahu a dobrotu.
Eduard, pan farář, ji jedno odpoledne navštívil. Ačkoli ho nečekala, pozvala ho dále do obývacího pokoje, kde stál organ, její církevní hudební nástroj, který bravurně ovládala. I když se chtěl zdržet jen chvíli, požádal Žofku o čaj a slečna ho odešla připravit. Eduard se posadil proti organu a v tom uviděl skleněnou misku s vodou položenou na něm. Hned si všimnul také toho, co bylo uvnitř - plaval v ní totiž kondom!
A tu už se vrací slečna Žofka s čajem a koláčky. Farář se nejprve snažil nedat najevo, že si všimnul kuriózního obsahu nádobky. „Já se omlouvám za svoji zvědavost,“ nakonec neodolal a zeptal se, „ale nemohl jsem si nevšimnout, a tak co mi, slečno Žofko, povíte o tomto?“ (a ukázal na misku).
„Ach ano, no není to úžasné!?! Celodenním hraním unavená šla jsem se před pár měsíci projít do parku a na trávě jsem našla ten malý, milý balíček. Ihned jsem ho zvedla a zjistila, co je na něm napsáno - že obsah balíčku je třeba umístit na organ, udržovat vlhký a že ochraňuje před přenosnými nemocemi. Horečku ani žádnou jinou nemoc jsem, pane faráři, za celou zimu nedostala!“
