Historie mlýna Wesselsky
Památkáři náš mlýn znají jako vodní mlýn Wesselsky, obyvatelé Louček jako Pazderův.Vodní mlýn leží napravo od řeky Odry a vodní náhon k němu se táhne až z Jakubčovic n. Odrou.
Mlýn v Loučkách přináležel původně místní rychtě. V roce 1571 byl mlýn předán Janem Tomášem ze Zvole a Goldštejna do vlastnictví Paulu Schwarzovi. Mlýn měl tehdy tři vodní kola a patřilo k němu i pole. Jan Tomáš ze Zvole ve zmíněném roce vydal privilegium, ve kterém uvádí, že do mlýna v Loučkách patří kromě málo výjimek i mleči z Jakubčovic. Mleči byli ti sedláci, kteří měli obilí k semletí. Podle smlouvy byli poddaní povinni konat robotu v případě, že by ledové kry poškodily náhon a byli povinni čistit mlýnský náhon, kdykoliv toho bylo potřeba, a to až po panskou pilu, která k mlýnu přináležela.
Další zpráva o mlýnu je z roku 1650. Mlýn tehdy patřil panství, které jej brzy prodalo Jakobovi Kutscherovi. V roce 1693 koupil mlýn Hans Weigel za 350 tolarů. Když v roce 1698 bylo prodáváno oderské panství, vyšlo najevo, že u mlýna v Loučkách je nedoplatek a Hans Weigel musel nedoplatek uhradit a ještě k němu přidat. Roku 1723 přešel mlýn na syna Martina Weigela, který jej koupil od otce Hanse a postavil novou světnici jako výměnek. Martinu Weigelovi v roce 1742 potvrdil Franz Leopold, hrabě Lichnovský, už zmíněné privilegium z roku 1571. Na základě toho Barbora Kajetána Lichnovská urovnala roku 1743 spor, který vypukl mezi Weigelem a jakubčovickým dolním mlynářem Wesselskym. Potvrdila, že Wesselsky nemá žádné nároky na mleče z Jakubčovic kromě sedláků Staffa, Poppa a Futschika. Karl, poslední z Weiglů na mlýně v Loučkách, prodal ve roce 1762 mlýn Johannu Wesselskému, dolnímu mlynáři z Jakubčovic, pro jeho syna Valentina za 1000 tolarů nebo také 1100 zlatých. Podle zvýšené ceny lze usuzovat, že mlýn byl mezi lety 1757 až 1762 přestavěn nebo rozšířen. Kupující se zavázal postavit novou výměnkářskou světničku v prostoru tzv. dolní zahrady.
A tak máme na mlýně v Loučkách starý a vážený rod Wesselsky, který měl mlynařinu v krvi. Na dolním mlýně v Jakubčovicích mleli Wesselsky zcela určitě již v roce 1650. V roce 1797 koupil mlýn v Loučkách o třech složeních Lorenz Weselsky po zemřelém otci Valentinovi za 2000 zlatých. Ze svého podílu položil závdavku 1000 zlatých a dalších 20 let měl platit 50 zlatých ročně. K mlýnu patřila zahrada u domu a kus pole. Jako výměnek patřila k mlýnu světnička s chlévem, zahradou a ovocnými stromy, ¼ sklepa na brambory a kůlna nad sklepem. Výměnek si zpravidla určili rodiče a býval velmi slušný. Mlynář Lorenz Wesselsky za přezetí mlýna platil 10 % poplatek zvaný laudemium, asi tak jako dnes převodní poplatek. Mlynář měl právo provozovat řemeslo a svobodně lovit ryby v mlýnském náhonu. Také měl právo při poškození nebo zničení vodního koryta a zdí žádat vrchnost o pěší robotu nebo robotu s potahem při jeho opravách a také jakubčovický mlynář z dolního mlýna byl povinen pomáhat. Vrchnost mu dopravovala mlýnské kameny, které si zakoupil a také dřevo na zařízení mlýna. Dávala rovněž čistit mlýnskou strouhu. Pokud jde o pilu, která byla u mlýna a kterou vrchnost zřídila zcela na své náklady, uzavřel mlynář s vrchností smlouvu v roce 1819 o porovnání: 1. Přívod vody budou udržovat společně, protože voda je společným majetkem. 2. Panský náhon k pile dá vrchnost zhotovit na své náklady a bude ho také sama udržovat, mlynář bude udržovat na své náklady tři dřevěné žlaby a vše co patřilo k mlýnu, stejně jako opěrnou zeď proti zahradě a zeď vedle pily vlevo od mlýnského náhonu. Protože žlaby jsou spojeny, trámy poskytne vrchnost bezplatně. 3. Jako odškodné za zastavení pily, které mlynář zavinil tím, že opomenul opravit svůj náhon, zaplatí do vrchnostenské pokladny 50 zlatých. Lorenz Wesselsky byl výraznou osobností, majetek dědictvím a koupí rozšířil. Nechal vystavět v roce 1808 kamenný kříž, který stojí dodnes kousek do mostu přes Odru a je i umělecky velmi hodnotný.
Dalším mlynářem byl Lorenzův syn Josef. Ten prodává v roce 1854 mlýn Ferdinandovi Wesselskému za 3000 zlatých. Po něm přebírá mlýn syn Ferdinand ml., který byl od roku 1899 představeným obce. Obce se staly po staletích samostatnými celky od roku 1848 se starostou a obecním zastupilestvem v čele.
Posledním majitelem mlýna z rodu Wesselsky byl Ferdinand Franz Wesselsky, za jehož působení se začala vyrábět elektřina na vodní pohon pro horní část obce a objekt mlýna se rozrostl o nové hospodářské budovy. Ferdinand Franz se roku 1919 oženil s Johannou Polzer. Tato se proslavila především svou německy psanou divadelní hrou „Im Maien“. Z jejich manželství se narodily 4 děti, z nichž Gertrude zemřela ve třinácti letech a její tvář je zpodobněna na plastice anděla z pomníku u hrobu rodiny Wesselsky na oderském hřbitově. Ferdinand Franz Wesselsky tragicky zahynul ke konci 2. světové války. Jeho manželka se syny Helmutem a Walterem i dcerou Notburgou byli vysídleni do Bavorska, kde rod stále pokračuje.
V roce 1946 převzal mlýn Hubert Pazdera, který byl přes svou matku s rodinou Wesselsky spřízněn. Jeho matka byla dcerou jednoho z bratrů Ferdinanda ml. Po druhé svět. válce již mlynářská činnost nebyla provozována, jen do začátku padesátých let se příležitostně šrotovalo obilí. Vodním mlýn ještě do roku 1947 dodával elektřinu pro již zmíněnou část obce. Hubert Pazdera začal slibně rozvíjet soukromé hospodářství, které vlivem celospolečenských událostí bylo v roce 1959 pod nátlakem ukončeno.
Mlýn spolu s ostatními budovami začal chátrat, nepoužíváním a nedostatečnou údržbou zejména trpěla mlýnská technologie a vodní kola s příslušenstvím, na pile se propadla střecha a časem byla pila zdemolována. Za své vzaly i hospodářské budovy používané JZD. Po smrti Huberta Pazdery jsem majitelkou já s manželem a moc se snažíme mlýn a vše kolem něj zachránit
text: Věra Králová
Chronologický přehled majitelů mlýna
? – 1571 Rychta oderského panství – Jane Tomáše ze Zvole
1571 – ? Paulu Schwarzovi
? -1650 Oderské panství
1650 -1688 Jakub Kutschera
1688 -1710 Hans Weigel
1710 -1747 Martin Weigel (syn Hanse Weigela)
1747 -1757 Weigelová (vdova po Martinu Weigelovi)
1757 -1767 Karel Weigel (syn Martina Weigela)
1767 -1797 Valentin Wesselsky
1797 -1834 Lorenz Wesselsky (syn Valentina Wesselského)
1834 -1870 Josef Wesselsky (syn Lorenze Wesselského)
1870 -1923 Ferdinand Wesselsky (vnuk Josefa Wesselského)
1923 -1945 Ferdinand Franz Wesselsky (syn Ferdinanda Wesselského)
1947 -1997 Hubert Pazdera (syn Marie Wesselské)
1995 – Věra a Jaroslav Královi (Věra Králová- dcera Huberta Pazdery)
