Ptení

Díky našemu panu starostovi, Jiřímu Portešovi, mám schváleno umístit do vesničky pár keší, které vás provedou nejen její historií, ale i krásou.

Rozloha: 18,51 km2

Počet obyvatel: 1 076 (2017)

Části obce: 3 – Ptení, Holubice, Ptenský Dvorek

Součástí obce je také malá osada Pohodlí, která leží asi 2,5 km západně od Ptení. 

Historie

První lidé osídlili okolí dnešní obce již v dobách pravěku. Archeologické nálezy ukazují na osídlení kraje již v době kamenné. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o vsi pochází z roku 1131, je jí soupis majetku olomoucké metropolitní kapituly, ke které patřily také tři zdejší popluží. 

 Svůj název obec získala díky zdejšímu hojnému výskytu ptactva - jméno „Ptení“ pochází ze staroslovanské podoby podstatného jména „pták“. V průběhu let se původní název vsi pozměňoval, nejstarší písemný záznam o vsi hovoří jako o „Napteni“. Další známé tvary ze 14. století jsou Ptenie, Ptenye, Ptyena, Pteny, Pten, Pthen, Petenie, Pthenyn, Ptenyn, v roce 1480 se užíval tvar Ptení, roku 1568 Ptýň, v roce 1628 německá podoba názvu Ptin, dále pak Pithin, Ptynie, Pittin, v roce 1718 Ptyn a roku 1772 Ptinium. V 19. století se objevuje snaha o návrat k českému názvu, proto vznikají tvary jako Starý Ptjn, Nový Ptjn a Pteni.

V polovině 14. Století bylo Ptení rozděleno mezi několik majitelů. Jednotlivé díly Ptení pak přecházely z majitele na majitele. Asi nejvýznamnější prodej majetku se uskutečnil roku 1378, kdy Archleb ze Stařechovic prodal zdejší tvrz i zbytek své části Ptení Benešovi z Víckova a jeho synu Janovi. Beneš pak svou část vesnice nákupem v roce 1382 ještě rozšířil a začal se psát „ze Ptení“. Za Jana z Víckova a ze Ptení (na přelomu 14. a 15. století) byla majetkově rozdrobená vesnice konečně sjednocena. Tento rod pak dále svou ves spravoval prostřednictvím rychty, kterou tu zřídil někdy před rokem 1406.

Doklady o tom, jak ve vsi proběhly husitské války, se bohužel nedochovaly. O tom, že se boje na katolické vsi podepsaly, se však můžeme domýšlet podle toho, že se sousední hrad Stražiště dostal do rukou Husitů a v roce 1425 byl obléhán Zikmundovými stoupenci. Některé zprávy pak hovoří o tom, že rytíř Jan ze Ptení spolu s dalšími katolickými rytíři roku 1422 zdržel Žižkovo vojsko u Německého Brodu tak dlouho, dokud prchající císař Zikmund nenašel bezpečné útočiště. Syn Jana ze Ptení, rovněž Jan, za svého života přijal několik osob jako podílníky na svůj majetek. Když však roku 1463 bezdětný zemřel, přešel jeho majetek na českého krále Jiříka z Poděbrad.

V roce 1499 majetek nakonec zakoupil Jakub Šarovec ze Šarova. Příslušníci tohoto rodu nechali na počátku 16. století obnovit zdejší šlechtické sídlo v podobě zámku a Ptení se postupně stalo centrem panství Šarovců. V přízemí východní části zámku byl zřízen pivovar. Kvůli jeho provozu bylo zapotřebí začít s pěstováním chmele. Ve stejné době zde bylo také přechodně zavedeno pěstování vinné révy.

Třicetiletá válka byla velice těžkým obdobím. Rekvizic a pobytu vojsk, které byly pro lid skutečnými katastrofami, nebyl ušetřen ani zdejší kraj. O tom, jak moc lidé válkou trpěli, svědčí i fakt, že zdejší obyvatelé v době hospodaření rytmistra de Boyse raději opustili své domovy a ukryli se v okolních lesích. V roce 1630 udělil císař Ferdinand II. ptenský statek svému válečnému radovi a plukovníkovi Antonínu svobodnému pánu Miniati z Campoli, známému svou touhou po penězích. V roce 1647 zdejší obyvatelé znovu utekli do lesů, tentokrát kvůli pobytu švédského vojska. Na konci války zůstalo v Ptení 24 obydlených a 13 opuštěných domů.

Rodina Miniatiho vlastnila Ptení do roku 1679, kdy ves získal Václav Bartodějský z Bartoděj. Ten zde hospodařil jen 4 roky, přesto tu za jeho správy vznikla vinopalna a byl zaveden chov ovcí. V roce 1683 se majetek vrátil zpět do rukou rodiny Miniatiho. Ta nechala na konci 17. století rozšířit zdejší kostel. Z druhé poloviny 17. století pochází první zprávy o škole ve Ptení. Ta stávala na návsi východně od kostela, kde dnes stojí dům č.p. 34. Roku 1746 ves s renovovaným zámkem, oranžerií, pivovarem, palírnou, chmelnicí, bažantnicí, oborou a rybníky zakoupila Maxmiliana hraběnka Hetzerová z Aurachu, provdaná hraběnka z Oudaille. Maxmiliana majetek roku 1757 prodala klášteru sv. Kláry v Olomouci. Na velikonoční pondělí roku 1771 zdejší zámek zachvátil požár, který zničil celé první patro budovy.

V roce 1822 byla ve Ptení otevřena dvoutřídní škola, umístěna byla západně od zámku, v dnešním domě č.p. 147.

V roce 1855 byly na věž kostela umístěny hodiny.

Roku 1879 byl ve vsi zřízen poštovní úřad.

V roce 1886 byla zdejší škola rozšířena o další třídu, k jejímu provozu byla pronajata jedna z místností zámku. 

Poklidný život ve vsi ukončil příchod první světové války. V příštích čtyřech letech bylo obyvatelstvo sužováno bídou. Brzy začaly rekvizice domácího vybavení z barevných kovů pro potřeby válečného průmyslu, které se nevyhnuly ani zdejším kostelním zvonům z 18. století. Místní muži byli navíc povoláváni na frontu, 38 z nich se zpátky domů již nikdy nevrátilo... Obětem války byl uprostřed vesnice odhalen pomník. Tíživou sociální situaci nezměnil ani konec války. Trvalo ještě řadu měsíců, než se život ve vsi opět vrátil do starých kolejí.

V roce 1921 byla ve Ptení zřízena odborová jednota malozemědělců a domkářů.

 V roce 1924 byla založena kronika obce.

Roku 1927 ve vsi na krátkou dobu vznikla Střelecká jednota, v následujícím roce zde byl ustanoven spolek „Ochrana matek a kojenců“.

V roce 1933 tu vznikly spolky hned tři – spolek katolických zemědělců, odborová jednota zemědělských a lesních zaměstnanců a včelařský spolek. 

V roce 1931 se ve vsi poprvé rozsvítila žárovka. Elektrifikace byla významným krokem k modernizaci obce. O dva roky později bylo ve vsi otevřeno kino.

 V roce 1935 byla zahájena výstavba sokolovny. Slavnostní otevření se konalo 7. června příštího roku.

V roce 1937 byla v obci na krátkou dobu otevřena lidová škola hospodářská. Ve stejném roce Ptení udělilo čestné občanství básníku Petru Bezručovi. Ten měl ke vsi a jejím obyvatelům upřímný citový vztah, jak dokládá i jeho báseň „Ptení“.

Od začátku 50. let v obci začala být prováděna modernizační opatření. Byl zde instalován místní rozhlas a proběhla adaptace pošty a instalace nového vedení. V horní části vsi zmizel neúpravný novoptenský rybník, odkud byl ještě předtím vytažen německý tank, který byl poslední připomínkou války. Od roku 1951 občanům sloužilo také nově otevřené zdravotní středisko. Následovalo otevření zubní ordinace a poradny pro matky s dětmi. Do střediska dojížděl také gynekolog.

V roce 1957 bylo otevřeno fotbalové hřiště TJ Sokol.

Dne 6. října 1957 se v obci konala ustavující schůze JZD.

Od roku 1958 pak začala výstavba hospodářských budov družstva. V obci postupně vyrostl nový kravín, drůbežárna, porodna prasnic a sušička obilí.

Ptení je bezesporu obcí s velice dlouhou o bohatou historií, že? :)

Zdroj: www.pteni.cz

Keš: Na uvedených GPS keš nehledej. Je tu však lavička, na kterou se můžeš posadit a pustit se do luštění. Indicie pro vyluštění souřadnic najdeš v textu. 

Vše počítej pomocí ciferace!

A= Nejstarší dochovaná písemná zpráva o vsi pochází z roku? 

B=  Ve kterém roce se poprvé rozsvítila ve vsi žárovka? 

C= Ve kterém roce se již v minulosti užíval název vesnice Ptení? 

D= Ve kterém roce začala výstavba hospodářských budov družstva? 

E= Který rok zachvátil požár ptenský zámek?

F= V roce 1822 byla ve Ptení otevřena dvoutřídní škola, ve kterém domě (dnešní číslo popisné)? 

G= Ve kterém roce byla v obci na krátkou dobu otevřena lidová škola hospodářská? 

H= Ve kterém roce byly umístěny na kostel hodiny? 

Vypočítané číslo dosaď do vzorce :). Hodně štěstí.

N 49° [A+(B*D)-H].BHA E 016° DE. H[(A*B)+(C-F)]