NESPLET SI NAS! Mystery Cache

Taky rádi chodíte na houby? Sezóna je již v plném proudu, v lesích již můžete najít lišky, kozáky, klouzky, suchohřiby. Společně s nimi se však v lese začínají objevovat i další druhy hub. Mezi nimi i ty jedovaté, které se často podobají těm jedlým.

Proto neuškodí, když si zopakujeme znalosti a hlavní rozpoznávací znaky některých jedovatých hub, hlavně těch, které by mohly být jedlé pouze jednou.

Na úvodních souřadnicích najdete houby. Ke keši se tedy musíte proluštit. K tomu vám pomohou nečekaně tyto jedovaté houby.

Hřib satan

Boletus satanus (Boletaceae)

Tento nápadný jedovatý hřib může způsobit velmi vážné zažívací potíže. Má velký polštářovitý jemně plstnatý klobouk, který bývá někdy lepkavý. Klobouk je světle krémový až šedý a může mít šedozelený nádech. V mládí jsou jeho póry žluté, ale rychle se zbarví do výrazně krvavě červeného odstínu, jejich okraje zůstávají oranžově žluté. Třeň bývá zpravidla velmi statný a kyjovitý, v horní části žlutý, uprostřed a u báze načervenalý a bývá pokrytý jemnou krvavě červenou síťkou. Masitá krémově až slámově zbarvená dužnina se barví světle modře, stejně jako póry. Hřib satan má v mládí kořenitou vůni, která se s věkem mění na nepříjemný zápach, který bývá obvykle přirovnáván k hnijícímu zelí. Plodnice houby vydrží za suchého počasí poměrně dlouho na stanovišti. V ČR chráněný druh!

Vyskytuje se jednotlivě nebo v malém počtu na teplých, často jižně orientovaných a vápenatých stanovištích s listnatými stromy, zvláště s bukem a dubem.

S pomocí lupy nebo zvětšovacího skla zkontrolujte, že je barva síťky na třeni červená. Poté rozkrojte houbu napůl a pozorujte oxidaci dužniny – za suchého počasí může proces barvoměny trvat déle.

Můžeme si jej splést s hřibem kovářem, který má tmavohnědý až hnědočerný sametový klobouk, žlutou dužninu, která po poranění intenzivně modrá. Třeň je červená.

Muchomůrka panterová

Amanita pantherina (Amanitaceae)

Tento prudce jedovatý druh je častým původcem otrav. Jeho hladký polokulovitý klobouk se v dospělosti narovnává a má jemně rýhované okraje, jeho barevnost se pohybuje od světlé po tmavohnědou s množstvím kulatých nebo špičatých šupin. Lupeny jsou volné a bílé. Třeň má zduřelou bázi, která má nahoře okraj s rýhou a řadu úzkých pásků. Přibližně v polovině délky třeně je převislý prsten, jehož horní strana je hladká a bez rýhování – což jsou důležité určovací znaky. Také známa pod jménem muchomůrka tygrovaná.

Vyskytuje se v listovém opadu v listnatých i jehličnatých lesích, většinou na alkalických půdách.

Dobré známky potřebné k přesnému určení muchomůrky panterové jsou: okraj hlízy třeně, který připomíná okap a struktura prstenu a rýhovaný okraj klobouku.

Závojenka olovová

Entoloma sinuatum (Entolomataceae)

Tento druh, zodpovědný za řadu náhodných otrav, mívá zpravidla velký světle stříbřitý až šedivě okrový klobouk, který má často vyklenutý střed. Středně husté až řídké lupeny jsou u mladých exemplářů světle šedé, ale rychle dozrávají do sytě lososově růžové. V místě, kde se připojují na třeň, bývají lupeny zakřivené nebo vykrojené. Třeň mívá bílý až krémově světlešedý odstín, je pevný a má válcovitý nebo zašpičatělý tvar. Houba má silnou moučnou, někdy až nepříjemnou vůni. Vzhledem k podobnosti s některými jedlými druhy bývá často omylem snědena, způsobuje vážné žaludeční nevolnosti, její účinky mohou být i smrtelné.

Vyskytuje se často ve skupinách v listnatých lesích, zpravidla na jílovitých půdách, především v dubovém a bukovém lese, na mýtinách a na okraji lesa.

K rozlišení závojenky od podobných druhů se doporučuje prozkoumat růžové lupeny, olověně šedý klobouk a moučný zápach. Závojenka může být zaměněna za čirůvku májovku, která však roste od jara do konce léta a má krémové výtrusy.

Muchomůrka zelená

Amanita phalloides (Amanitaceae)

Vzhledem k proměnlivé barevnosti je velmi obtížné určit tuto jedovatou houbu na první pohled, uvedená vlastnost také vede k mnoha záměnám s jedlými druhy. Barva klobouku se může pohyboat od žlutavě zelené po bronzovou, šedou nebo dokonce, ačkoli vzácně, bílou. Klobouk je vždy paprsčtině žíhaný, má hladké okraje a může být mírně kluzký. Lupeny a třeň jsou bílé, ačkoliv třeň bývá někdy tónovaný v barvě klobouku a nevýrazně žíhaný. Třeň má bílý slabě rýhovaný prsten, který může v dospělosti odpadnout. Na bázi je bílý blanitý vak, který může být na vnitřní straně nazelenalý. Muchomůrka zelená má sladký medový pach, který ve stáří sílí – její požití způsobuje zvracení, po němž následuje pomalé selhání jater a ledvin. Otrava se projevuje i po dlouhé době a často je smrtelná.

Vyskytuje se ve všech typech lesů včetně travnatých okrajů a parků, mykorhizní s listnatýmis tromy, především buky, duby a lískami, roste na půdách bohatých na živiny.

V případě pochybnosti ohledně určení nejezte volně rostoucí houby, neboť jejich účinky mohou být smrtelné. Vždy sbírejte celé plodnice včetně báze třeně.

Muchomůrka jízlivá

Amanita virosa (Amanitaceae)

Tato smrtelně jedovatá houba je celá čistě bílá. Její zpravidla lepavý klobouk má zpočátku vejčitý zašpičatělý tvar, který se v dospělosti postupně narovnává. Štíhlý třeň má v horní části často potrhaný prsten, na bázi vejčitou pochvu. Starší exempláře se vyznačují těžkou sladkou vůní.

Vyskytuje se ve vlhkých lesích na kyselé půdě, především v březovém nebo jehličnatém porostu.

Muchomůrku jízlivou můžeme zaměnit s bílými druhy pečárek, které vypadají velmi podobně, ale nemají pochvu a mají růžové nebo hnědé výtrusy a lupeny.

Pavučinec plyšový

Cortinarius orellanus (Cortinariaceae)

Jedná se o smrtelně jedovatou houbu s podobnými, pozdě nastupujícími příznaky selhání ledvin jako u muchomůrky zelené. Vyklenutý červenohnědý klobouk se v dospělosti narovná, ale nadále má centrální hrbol. Klobouk houby je vláknitý a může být na dotyk plstnatý. Rezavě žlutohnědé lupeny jsou řídké a nesbíhají po třeni, který je žlutohnědý a válcovitý. Zužující se třeň má podélné stopy žlutých vláken, ale je bez pásků. Pavučinec plyšový, jehož vůně připomíná ředkev nebo tuřín, roste především na kyselých půdách dubových lesů. Vzhledem k obtížnosti přesného určení různých druhů pavučinců je lépe je považovat všechny za jedovaté. Abyste zabránili možné záměně za lišku žlutavou, pořiďte si otisk výtrusů.

Vyskytuje se jednotlivě nebo v malých skupinách na zemi v listnatých a jehličnatých lesích na zásaditých i kyselých půdách.

Pavučinec plyšový může být zaměněn za lišku. Jedlé druhy lišek jsou žluté a mají klobouky trumpetového tvaru, na spodní straně s žebry místo lupenů.

Zdroj: EVANS, S., KIBBY, G. Nový kapesní atlas houby. Praha: Nakladatelství Slovart, s.r.o., 2007. ISBN: 978-80-7391-656-5.

Pokud jsi již šifru prokoukl, nezbývá než dosadit čísla do souřadnic.

Keš se totiž nachází zde:

N 49° 59._ _ _ E 018° 05._ _ _

K ověření výsledku můžeš využít ověřovač, ve kterém najdeš také souřadnice vhodného parkoviště.

Tak a teď už hurá pro finálku .  Vzhledem ke špatnému GPS signálu může zaměření trochu kolísat. Při hledání využij fotohint!