O tomto bludném balvanu lze na internetu najít spoustu podrobností, takže je už nebudu znovu uvádět.
Třeba zrovna zde:
Raději dám slovo samotnému balvanu:
Dovolte abych se představil - doma mi říkají Stenblock, ale tady jsem Bludný Balvan.
Narodil jsem se kdysi dávno daleko na severu.
Jak jsem se dozvěděl, nedávno se těm místům začalo říkat Švédsko.
Na samotné narození si moc nepamatuju. Vím jen, že to byla pořádná šlupka a najednou bylo kolem mě spousta mých bratříčků.
Bohužel, záhy jsme si šli každý svou cestou.
Dětství jsem neměl klidné. Prožil jsem stovky let ústrků a pošťuchování až jsem z toho docela viditelně zhubnul.
(Prozradím vám tajemství: novorozené balvany jsou, na rozdíl od lidí, po narození mnohem větší než v dospělosti.)
Sotva jsem si někde pár stovek let poležel, už jsem byl zase v pohybu.
A ještě ta zima! Občas mně mráz zalezl do těla tak, že jsem se pěkně odrolil.
Nakonec jsem zakotvil a vypadalo to docela nadějně.
Za pár tisíc let jsem se dostal na světlo, okolo se vytvořil potůček, běhala kolem mě zvířata, rostly stromy a keře a nakonec se začali objevovat lidé.
Občas kolem mě tancovali, zpívali a házeli na mě kytky a věnce, nebo něco recitovali a klaněli se.
Pak byl chvíli docela klid, ale najednou se vše změnilo.
Lidé přijeli s provazy a kládami, vytáhli mě ze země a někam vezli.
Přiznám se, že s hygienou jsem to nikdy nepřeháněl a koupal se jen při povodních, což na mě bylo docela vidět.
Proto jsem uvítal kompletní očistu, kterou mi tehdy dopřáli.
Skončil jsem na malém náměstíčku. Sice do mně navrtali pár děr pro pamětní desku, ale ani to moc nebolelo.
V okolí se pořádaly veselice, chodila ke mě procesí, skládali tu sliby Sokolové a dokonce letecká puma mě minula jen o kousek.
Trápilo mě jen místní ovzduší, které mému barevnému kabátku udělalo rázný konec.
Ale jen jsem se rozkoukal, už mě táhli dál.
Tentokrát mě dali někam k silnici, nedaleko potoka a kolem vybudovali památník.
A zase ke mě chodili. Turisti, školní výlety, pionýři tu skládali sliby, pravidelně se kladly věnce a občas někdo přinesl kytici.
Ale ani jsem si nevydechl a už mě zase tahají a překládají.
Než jsem se stačil rozkoukat mám nové, moderní bydlení.
To ostatně můžete zhodnotit i vy, kdo se na mě přijdete podívat.
Jen tak mezi námi: Zaslechl jsem architekta, jak povídal, že by ta železná podlaha měla vydržet věčně... No, já vím svoje...
Mezi balvany jsem vlastně teprve mladíček a ještě toho hodně zažiju. My kameny máme tuhý kořínek...
Už se těším na vaši návštěvu...
PS: Místo je dost frekventované, zvláště v létě, tak buďte při odlovu a logování opatrní. Krabička je opatřena úchytem pro snazší vytažení, proto ji prosím vracejte tímto úchytem dolů. Děkuji.
Od poloviny května do poloviny října 2017 procházel památník rekonstrukcí. Slavnostní odhalení proběhlo 19. 10. 2017 v odpoledních hodinách.
->>>>>>>> LOGBOOK K NAHLÉDNUTÍ <<<<<<<< -