V Česku byl po zfajrování Žanka Husovýho úplné levingston. Snobáli v Práglu byli křivý jako klika vod polepšovny.
Nechtěli jít do holpecu s chudéma borcama ze štatlu nebo z role a londony taky moc neprožívali.
Byli moc namistrovaní a mudrovali, že to zmáknó sami. Hókli žoldákům rovnó válku, ať probíhajó s nima, že jim zašupnó betelný lováče a každýmu fáro a kocóra. Dali si scuka v jezovitským klabu, kde si každé jen tak cvičně vysmahl pár škopků, a začali hned šmírovat, komu by dali do řepy.
A začalo být dusno.
Jezoviti dostali kopny z česka, všechny love jim lapli a kirchy vyčórovali. Ale king Ferda II. na to hodil hrubó čučku a hókl do placu, že za to někomu nechá rozbít sandál.
A protože nebyl žádná móka poslal na to Rudy Maximiliánovýho a sám házel sicnu doma u bedny.
Rudla, jezovitské šéf, dostal chuť na Sparty ve tvrdým, vošolnul si plechové džínsdres a valil do mixny.
Jeho skvadra, to byli samí řízci. Měli brnění répaný u Krupa, gany, halapartny, šavle a břitvy na gumě ze Solingena. V usárně měl každé haška, marjánku a lampu s téčkem. Fókali marlboráče a pařili glgačku za mastný love.Proti nim mezi českó a moravskó sajtnó nastópili aji sokoli z Paprikášova. Měli hajtry vohňový, zuby jako kartáče na šuflata, ale fédry z mlaty měli betelný. Naša skvadra měla vercajk ze Sandriku Vyškov, byla to měkota že s tím ani vařený krumple nešlo krájet. Pařili matónku, fókali spařené jetel a na chálku měli leda tak topinky na indulóně. Dobré hrnek z Plzně, Smíchova nebo ze Starýho Brna byl po žňách vyblózované.
A tak z vobó stran do sebe za poledňa vlítli na Bíledně u Práglu. Ze startu vypadala mlata na plichtu, ale Rudla Maximiliánuj byl vyložené flignař a křivák a nastópil do mlaty s novéma tunelama.
Vlítl na českó sajtnu na levým flíglu, kde byl samé juhan a batles s dlóhéma harizónama, sebrané z malostranskéch palíren a kafců. Zgóml, nesó vysazení na mlatu, ale spíš na pařbu, válce a samó diskotéku.
Hned je hnal aus.
Nejlíp se mleli moravští štatlaři. Byli mezi něma kosi z Oltecu a Majlontu, co v mlatách házeli domovinu.
Zgómli, že vostatní zahli, ale než šórem do Brniska, to šli radši do mlaty. Měli ale brnění ze šufánkový voceli a grimle co po nich Rudlovi vojáci šili ze šprnd, v nich dělaly betelný lochny.
Největší křivárna od Rudly byla ta, že na ně poslal sestavu zdivočelejch Makarónů, kterém naklavíroval do štricle, že za ně zalepí cechy ve Slávce. A tak byl Rudla v goldně a ve dvě vodpoledne byla Bílenda jeho.
Náš king Beda Falckej byl móka, mlatu moc nepřožíval a mixna nemixna měl ve svým fáru s anglánama surovó glgačku. Řezal vajnoš rumunskem, na to škopky, a tak vo tým žádná, že byl prohlé jak luk.
Když mu prolátli, že je všechno v kopru, že mu vosolili všechny mlataře, zhulil se do mrtva. Potom hodil myslivnu a že to byl měkota, vzal fofrem staró s kindošama, sbalil do žebradla lováče, goldnu a kódry a valil na rolu.
Rudlovi borci vlítli na Prágl, dlábili tam kocóry a dělali dusno. Pařby chálky, válců, račmenů a goldny, co vyčórovali dohukaném pražskén batlesům měli mraky, ják to po každý solidně zmáklý mlatě bévá.
LP 1620 se uskutečnila bitva, která se nesmazatelně zapsala do dějin českého národa.
Většina z nás si pamatuje místo a rok, ale už málo kdo ví, že bitva proběhla 8. 11. 1620.
Pojďme si tuto událost připomenout, pojďme se přenést na bitevní pole a znovu vše prožít, zkrátka být u toho….
Díky nám se historie opakuje, po 397 letech je to tu zase.
Téměř stejné místo, astronomicky upravený čas, přeci jen v listopadu by to bylo brutální.
Přijďte zažít tu atmosféru bitvy, kdo tentokrát na poli moravském vyhraje?
Sejdeme se 11. 8. v 17:00 hod na Bílé Hoře.
Po úvodních 30 minutách, které věnujeme klasickým záležitostem s logováním a prodejem CWG, započne vodní bitva.
Sebou vezměte vodní pistole, děla, balónky, zkrátka vše, co je k takové bitvě potřeba a nezapomeňte
na dostatek munice, ideálně kanystr vody s sebou.