Jedno lidové moudro praví, že „Láska je kořením života“. Jako láska je takovou nadstavbou lidského žití, tak teprve koření dokáže z jídla udělat to pravé potěšení. I ten nejlepší kuchař by bez špetky koření nestvořil žádný pokrm. Proto bych vás ráda v této krátké sérii provedla světem koření, seznámila Vás se známými i neznámými druhy a třeba i zaujala novými informacemi.

První autentické záznamy o použití koření a bylin se zachovaly na jílovitých destičkách ze Sumerské říše (3000 př. n. l.). Nacházely se zde zmínky o sezamu, kopru, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a šafránu. Mnoho druhů koření se dováželo a používalo v Egyptě pro balzamování, jako kadidla, do mastí, parfémů, jako protijedy, do kosmetiky a léčiv. Ve starověku bylo koření zprvu považováno za léčivý prostředek a až na druhém místě jako ochucovadlo. První zprávy o koření ve starém Egyptě jsou na svitku papyru z roku 1500 př. n. l., který poskytuje přehled o lékařském umění starých Egypťanů. Je v něm uvedeno přes 800 předpisů s bohatými přísadami pelyňku, anýzu, hořčice, máty, šafránu, skořice, puškvorce, koriandru, sezamu a kmínu.

Asyrský král Merodach-Baladan (721-710 př. n. l.) zanechal 1. knihu o užitkovém zahradnictví s popisy a předpisy o pěstování bylin a též o pěstování různého koření: kardamomu, koriandru, kopru, česneku, cibule, tymiánu, šafránu. V jeho zahradách rostlo na 60 druhů těchto rostlin.

Ve staré Indii bylo dnes známé koření pěstováno před tisíciletími. Písemné doklady z 9. století př. n. l. se zmiňují o bylinkách a koření a uvádí přes 600 léčivých rostlin a drog. Bezpochyby byly již tenkrát známy druhy jako skořice, kardamom, hřebíček, různé druhy pepře, zázvor, kurkuma a muškátový ořech. V Číně první zmínky o koření pocházejí z doby téměř 2700 let př. n. l., kdy vznikla kniha o bylinkách císaře Chen-nunga. V Americe znali domorodí obyvatelé vanilku, nové koření a papriku dávno před Kolumbem.

K rozšíření použití koření v kulinářství v západních kulturách došlo až po 1. století n. l. po monopolizaci dovozu koření Araby z východu na západ. Řím značně zintenzivnil námořní obchod s Indií. Obchodovalo se hlavně s černým pepřem. Díky Římanům došlo k rozšíření znalostí o použití koření a také distribuci středozemních kořeninových druhů po celém římském impériu. Římané přivezli do Británie téměř 400 druhů aromatických rostlin.

Římský obchod s kořením byl přerušen rozkvětem arabské říše, která si podrobila Blízký Východ a severní Afriku. Evropané znovu ovládli trh s kořením v této oblasti ve 12. století. Tehdy se léčivé a aromatické rostliny získávaly z klášterních zahrad.

V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Vedle dováženého pepře, skořice, kasie a zázvoru, kterých si cenili nejen jako koření, ale i jako důkaz bohatství a přepychu, vyskytovala se mezi starořeckými léčivými rostlinami také koření ze sousedních zemí (anýz, kmín, fenykl, česnek, máta peprná). Za vlády anglického krále Jindřicha II. vznikl v roce 1180 v Londýně Spolek obchodníků s pepřem, který se začlenil do Sdružení kořenářů a následně se vytvořila v roce 1429 Společnost obchodníků s potravinami. Kořenáři se stali apatykáři a nakonec léčiteli.

Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál na Karibských ostrovech, odvezl odtud několik zdejších druhů koření. Rozvinul se tak dovoz papriky, chilli, vanilky do Evropy. Vasco de Gamma dorazil v roce 1498 do Malabaru, odkud se vrátil s černým pepřem a skořicí. Při následujících cestách se dostal až na Moluky, ostrovy hřebíčku a muškátového oříšku. Námořní bitvy Portugalců, Holanďanů a Angličanů se vedly o kontrolu obchodu s kořením a položily tak základy pro vznik koloniálních území, která přetrvala do 20. století.

Protože zázvor nebyl nalezen v divoké přírodě, je jeho původ nejistý. Pravděpodobně pochází z Indie, protože právě v Indii je nejvíce biologických druhů. Zasazené rostliny zázvoru byly převáženy na lodích z Indického oceánu a Jižního Čínského moře od 5 století našeho letopočtu a rychle se rozšířily do dalších zemí. V 16. století se rostliny zázvoru dostaly do Afriky a do Karibiku, kde se nyní také pěstují.

Zázvor je vytrvalá tropická rostlina. V gastronomii se používá oddenek, který je hlízovitý, dužnatý a složený z jednotlivých pospojovaných článků. Vyrůstá z něj asi metr vysoká lodyha. Na stonku rostou špičaté, kopinaté listy, v průměru asi 25 cm dlouhé. Na stvolech vyrůstají růžovobílé nebo nažloutlé květy. Plodem je trojpouzdrá tobolka, která se vyvíjí velmi zřídka a většinou nedozrává.

Zázvor vynikne v rybích a masitých pokrmech, jako je kachna, drůbeží nebo vepřové maso. Používá se také k přípravě sladkých pokrmů a perníků. Výborný je k dochucení rýže, salátů a ovocných kompotů. Oblíbený je v kombinaci s alkoholickými nápoji nebo dokonce pivem, které dokáže obohatit díky své štiplavé a intenzivní chuti.

Na úvodních souřadnicích krabičku nehledejte. Souřadnice si budete muset vyluštit zodpovězením několika nenáročných otázek. Některé odpovědi najdete v listingu (proto si ho pozorně přečtěte), některé si budete muset zjistit sami z internetu:

1) Která část rostliny se používá v gastronomii:
a) stonek..............A=3
b) oddenek..........A=1
c) kůra..................A=5

2) Jaký je latinský název rostliny:
a) Rhus coriaria.................................B=0
b) Cinnamomum ceylanicum..........B=9
c) Zingiber officinale.........................B=7

3) V jakých formách je znám zázvor:
a) černý a růžový..........C=6
b) černý a zelený..........C=7
c) růžový a žlutý............C=3

4) Jaká je aktivní složka zázvoru:
a) kurarový alkaloid..........D=0
b) gingerol.........................D=7
c) kapsaicin........................D=4

5) K přípravě jakého pokrmu se používá zázvor:
a) Gomasio....................E=8
b) Sushi..........................E=5
c) Chawan mushi..........E=2

6) Urči podle obrázku co je zázvor:
a)F=7


b)F=4


c)F=1

Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Hodí se vám k odlovu finálky. Další a podrobnější informace k celé sérii najdete u bonusu.

Rozhodně nejezděte autem až k lesu, ať nebudíte přílišnou pozornost místních chatařů. Nechte ho na doporučeném parkovišti. Vejdou se tam 2-3 vozidla.