Jeden ze tří velkých rybníků v okolí Stráže pod Ralskem byl založen před staletími v ploché rašelinné pánvi. Byl napájen z mělkých pramenů a drobných, zčásti jen periodických vodotečí. Jeho založení bylo usnadněno příhodným reliéfem, kdy v místě hráze a výtoku se nachází poměrně úzká úžlabina ohraničená nízkými pískovcovými elevacemi. K vytvoření zdrže o výměře cca 70 ha tak stačila hráz sotva 100 metrů dlouhá, což je mnohem méně než u rybníka Hamerského a Horeckého (dnešní vodní dílo Stráž pod Ralskem).
Nelze proto vyloučit, že rybník existoval již ve středověku. Rozhodně tomu tak ale bylo již ve druhé pol. 18. století, jak ukazuje mapa z I. vojenského mapování (josefského). V mapách stabilního katastru a následně v mapách II. a III. vojenského mapování ale rybník nenalezneme - místo něj je zde pouze mokrá louka. K obnovení rybníka došlo až v 50. letech 20. století, v této podobě ale přetrval pouhých dvacet let. V souvislosti s dobýváním uranu byl rybník zrušen a na jeho místě postupně zbudováno odkaliště. To je několikanásobně větší a vyznačuje se zcela umělým reliéfem výrazně vystupujícím nad původní terén. V současnosti je již takřka vysušeno a jsou sem vyváženy různé produkty sanace uranových dolů (viz další text).
V roce 2013 byl ukončen projekt "Revitalizace Sedlického rybníka a Luční strouhy". Ačkoliv název vzbuzuje velká očekávání, o nějaké obnově přírodního stavu území z doby před výstavbou odkaliště nelze mluvit ani náhodou. Obnovena byla pouze velmi malá část rybníka těsně za hrází, výměra nové zdrže dosahuje stěží 1 ha. Ani technickým provedením se nádrž příliš nepodobá dřívějšímu mělkému rybníku: je spíše jen jakousi lepší požární nádrží. Nepříznivý vizuální dojem se snaží zachránit krátká "přírodní" úprava výtoku z rybníka s četnými meandry a několika tůněmi: výsledkem je na pohled zajímavý artefakt, který ovšem nemá s výsledky přírodních procesů (ani s dřívějším stavem) mnoho společného.
Celkově se tak jedná o další z dlouhé řady ukázek nepříliš povedených "revitalizací", kdy jsou za vynaložení nemalých prostředků realizována přírodě vzdálená technická opatření, která navíc svým omezeným plošným rozsahem nemohou významněji změnit narušený stav přírodního prostředí. Zde je to dvojnásob smutné, vezmeme-li v potaz, jak brutálně těžba uranu do okolní krajiny zasáhla. K částečné nápravě by snad mělo dojít až kolem roku 2040, kdy se plánuje ukončení sanace dolu chemické těžby. Ale rybník zde už asi nikdy nebude.
Výstavba a provoz chemické úpravny a odkaliště
(text převzatý ze zvláštního vydání občasníku DIAMO z června 2016, vydaného u příležitosti 50 let Uranových dolů Hamr)
Výstavba chemické úpravny byla zahájena počátkem roku 1973. V první etapě se počítalo s výstavbou technologie o kapacitě 500 000 tun zpracované rudy za rok. Další dvě etapy výstavby pak měly kapacitu úpravny zvýšit až na 1 600 000 tun ročně. Prvním dokončeným objektem byla v roce 1974 sušárna uranového koncentrátu. V roce 1976 byla dokončena výstavba laboratoří, jídelny, šaten a umýváren, bylo povoleno předčasné užívání nové kotelny a olejového hospodářství, provoz zahájila také železniční vlečka. Rozhodující technologické stavby, zejména mlýnice, hydrometalurgický cech a filtrace, byly dokončeny v roce 1978.
Po ukončení zkušebního provozu byla v roce 1980 chemická úpravna uvedena do trvalého užívání. Realizované provozy představovaly první etapu výstavby úpravny. Již v roce 1979, po zahájení zkušebního provozu, bylo v chemické úpravně ve Stráži pod Ralskem zpracováno 81 088 t hamerské rudy a vyrobeno bylo 58,5 t uranu. V průběhu let 1981 až 1988 byla roční kapacita chemické úpravny intenzifikací navýšena na více než 800 000 t zpracované rudy. Realizováno bylo tlakové loužení, separátní mletí a dávkování manganové rudy. K realizaci druhé a třetí etapy, kdy součástí etapy třetí mělo být i vysokoteplotní loužení, nedošlo.
V roce 1981, dva roky od zahájení zkušebního provozu, vznikl koncernový podnik Chemická úpravna uranového průmyslu, Stráž pod Ralskem, nástupce koncernové účelové organizace Výstavba úpravny uranového průmyslu, Stráž pod Ralskem. V roce 1990 se koncernový podnik změnil na odštěpný závod.
V chemické úpravně byla zpracovávána zejména hamerská a křižanská ruda, včetně rudných kalů z drenážních horizontů. V podstatně menším množství zpracovávala úpravna chemické kaly z neutralizace kyselých roztoků, směsné kaly tvořené směsí rudných a chemických kalů a dále rudné kaly z úpravny 1. máje v Příbrami. V sušárně byl zpracováván i veškerý uranový koncentrát z produkce Dolu chemické těžby.
Za dobu provozu bylo v chemické úpravně vyrobeno 8 152 t uranu. Nejvyššího výkonu úpravna dosáhla v roce 1989, kdy zpracovala 804 491 t rudy (z toho 670 562 t z Dolu Hamr I a 133 929 t z Dolu Křižany I) a vyrobila 743,3 t uranu. V tomto roce bylo 16 % rudy zpracováno tlakovým loužením, tj. technologií s vyšší výtěžností.
Ukončení provozu chemické úpravny spadá do přelomu let 1993 až 1994. V prosinci 1993 byly zastaveny dodávky rudy na mlýnici a v průběhu 1. čtvrtletí 1994 byly provozní celky chemické úpravny postupně odstavovány tak, jak byly jednotlivé technologie vyprazdňovány. Poslední údaje o produkci uranu na chemické úpravně se váží k roku 1993, kdy bylo zpracováno 241 tisíc t rudy a vyrobeno 250 t uranu, a k roku 1994, kdy bylo při vyprazdňování technologií získáno 78,5 t uranu. V sušárně probíhalo ještě do roku 2009 zpracování uranového koncentrátu ze sanace následků chemické těžby.
Zpracování rudy v chemické úpravně zahrnovalo fyzikální přípravu (mletí a třídění rudy), hydrometalurgické zpracování (loužení kyselinou sírovou, sorpci, eluci, srážení uranového koncentrátu), sušení uranového koncentrátu a ukládání rmutu z vyloužené rudy a pomocných materiálů do odkaliště. Výsledky technologického procesu byly ovlivňovány vlastnostmi zpracovávané rudy, především obsahem uranu, zirkonia a jemných podílů.
Náročnost provozu chemické úpravny dokládají i roční spotřeby materiálových vstupů z rekordního roku 1989 - manganová ruda 23 085 t, kyselina sírová 145 741 t, vápno 67 199 t, vápenec 68 810 t, soda 5 295 t, čpavek 319 t, ionex 214 t, mlecí koule do kulových mlýnů 1 161 t. V letech 1979 až 1994 spotřebovala chemická úpravna celkem 258 tisíc t manganové rudy, 1 567 tisíc t kyseliny sírové, více než 700 tisíc t vápna, 360 tisíc t vápence, 68 tisíc t sody, 8 tisíc t čpavku, 2 671 t ionexu a téměř 12 tisíc t mlecích koulí.
V době provozu chemické úpravny sloužilo odkaliště jako konečná deponie pro ukládání rmutu z procesu hydrometalurgického zpracování uranových rud. Celková plocha odkaliště, které bylo vybudováno v místech původního Sedlického rybníka vlevo od silnice z luhovské křižovatky do Stráže pod Ralskem, je 187 ha. Výstavba odkaliště byla původně uvažována ve třech na sebe navazujících etapách. Stavba I. etapy odkaliště o rozloze 93,5 ha byla zahájena v roce 1976. Do zkušebního provozu byla uvedena v roce 1980 a do trvalého provozu roku 1983.
Výstavba II. etapy o stejné rozloze byla zahájena v roce 1988, do zkušebního provozu byla uvedena v roce 1991, v roce 1993 byl zkušební provoz přerušen. K realizaci III. etapy výstavby odkaliště, která byla plánovaná po naplnění kapacity I. a II. etapy, už nedošlo.
Odkaliště lze charakterizovat jako rovinné, s hrázemi po celém obvodu, s plně uzavřeným oběhem vody (včetně srážkových vod) a bez průtoku povrchových vod usazovacím prostorem. Těleso odkaliště tvoří systém sypaných obvodových hrází, které byly během provozu postupně několikrát navýšeny. Obvodové hráze byly sypány z místních hlinito-písčitých materiálů, jsou lichoběžníkového průřezu s šířkou koruny 5,5 m v I. etapě a 8 m ve II. etapě. Vzdušní líc všech hrází je bez zpevnění, s vrstvou drceného kameniva, pokryt vrstvou zeminy a zatravněn. Dno I. etapy odkaliště bylo zatěsněno rybničním sedimentem.
Pro II. etapu bylo původně navrženo jílové těsnění dna, které bylo změněno na těsnění dna naplaveným rmutem. K hrázím obou etap odkaliště přiléhá z vnější strany dvojice obvodových příkopů, z nichž ten bližší k patě hráze odkaliště slouží jako drenážní a vzdálenější jako záchytný příkop dešťových vod z okolí odkaliště. Vody z drenážního příkopu byly při ukládání rmutu z chemické úpravny vraceny zpět do odkaliště, nyní jsou čerpány k využití v sanačních technologiích.
Ukládání rmutu z vyloužené rudy do I. etapy odkaliště probíhalo, při průběžném zvyšování hrází, do října 1992. Celkově byla I. etapa odkaliště zvýšena z kóty 303 m n. m. na kótu 328 m n. m. Kapacita úložného prostoru I. etapy tak dosáhla objemu 15,5 milionů m3. Celkem bylo do I. etapy odkaliště uloženo cca 10,6 milionů m 3 rmutu.
Pro ukládání do I. etapy odkaliště byla použita technologie plavení rmutu s plavicími odbočkami po obvodu základní obvodové hráze. Odsazená dopravní voda byla čerpána zpět do technologie chemické úpravny pomocí plovoucí čerpací stanice.
Z druhé etapy odkaliště s projektovaným úložným prostorem 17,6 milionů m3 byl zprvu dokončen pouze základní hrázový a drenážní systém. Těsnění dna plavením rmutu bylo po zastavení hlubinné těžby v roce 1993 přerušeno. Z důvodu nárůstu objemu volné vody po ukončení provozu chemické úpravny v roce 1994 musela být v jižní a východní části II. etapy odkaliště zvýšena obvodová hráz na kótu 313 m n. m. Volná odkalištní voda byla v letech 2001 až 2003 přečerpána do podzemí Dolu Hamr I.
V roce 2013 byla II. etapa odkaliště dobudována zatěsněním dna a následně zkolaudována pro ukládání neutralizačních kalů vznikajících v rámci sanace následků chemické těžby uranu. Do I. etapy odkaliště jsou stále ukládány kontaminované produkty hornické činnosti a do II. etapy kaly z neutralizačních sanačních technologií.
Jak na keš
Pokud jste pozorně pročetli předchozí text, nebude pro Vás těžké odpovědět na několik kontrolních otázek a zjistit tak finální souřadnice.
V jakém období byly na odkaliště ukládány odpady (rmut) z chemické úpravny?
a) 1980-1993 (AB=29)
b) 1976-1992 (AB=31)
c) 1988-2003 (AB=30)
II. etapa odkaliště má výměru:
a) 103,5 ha (CD=51)
b) 98 ha (CD=24)
c) 93,5 ha (CD=78)
Kolik uranu bylo vyrobeno v chemické úpravně v rekordním roce 1989?
a) 78,5 t (EF=59)
b) 250 t (EF=67)
c) 743,3 t (EF=62)
Jaký materiál se v chemické úpravně spotřeboval v největším množství, měřeno hmotností (kromě uranové rudy)?
a) manganová ruda (GH=39)
b) kyselina sírová (GH=87)
c) mlecí koule (GH=66)
N 50°4A.BCD E 014°4E.FGH
(Kontrolní součet: 67)
Přístup ke keši
Keš je umístěna v blízkosti účelové komunikace, z níž jsou místy pěkné výhledy na celý areál odkaliště. Jedná se o cestu s asfaltovým povrchem, dnes již značně poškozeným. Příjezd je možný od východu, auto doporučuji nechat stát u hnojiště, kde je dost místa a dále jít pěšky. Případně můžete jet i dál, je zde sice závora, ale ta se snad nikdy nezavírá. Na západní straně cesty se hned u silnice II/270 nachází závora, u níž lze zaparkovat (je to i výchozí bod pro keš Motocross Luhov) a dále pokračovat po svých.
Pokud se chcete podívat na revitalizovaný "Sedlický rybník a Luční strouhu", můžete to zkusit od jihu, od sz. okraje areálu fotovoltaické elektrárny. Revitalizované objekty se sice nacházejí v prostoru, kam není vstup povolen, ale z této strany jsem nenalezl žádnou zákazovou tabulku.
Chemickou úpravnu nehledejte, byla spolu se sušárnou uranu a dalšími technologickými objekty demolována v roce 2015 a uvolněné pozemky jsou nyní připraveny k rekultivaci.
Koho problematika těžby uranu na ložisku Hamr-Stráž pod Ralskem více zajímá, může si přečíst občasník DIAMO, z něhož je převzata větší část tohoto listingu. Je tam přehledně a zasvěceně popsáno vše důležité. Nalezne je na této adrese: http://www.diamo.cz/download-document/252-noviny-diamo-k-50-letum-ud-hamr