29.4.2018 - malá změna souřadnic finálky a tedy i výpočtu - oproti předchozí verzi jde o posun cca 6 metrů směrem na sever.
4.2.2018 - změna souřadnic finálky! Luštění zůstává stejné, změnil se vzorec výpočtu.
Čas běží, lidé přicházejí a odcházejí, zůstávají vzpomínky a kromě nich občas třeba i fotografie.
Na následující dvojici fotografií (zhruba na úvodních souřadnicích) vidíte snímek kyjského hokejového mužstva z roku 1948 a fotografii stejného místa téměř o 70 let později… Lední hokej v Kyjích už patří sice více než třicet let pouze do kategorie vzpomínek, ale něco přeci jenom zůstalo – kronika, pár fotek a pár lidí, kteří hokej v Kyjích pamatují. Touto krabičkou bych chtěl vzdát hold všem těm odvážným nadšencům, kteří tento krásný sport v Kyjích v jakkoliv nelehkých podmínkách v minulosti provozovali.
Lední hokej se hrál v Kyjích od nepaměti (přesný rok není znám), minimálně ale od té „nepaměti“, kdy se tenhle sport s „kanadskou destičkou“ začal provozovat i v naší středoevropské kotlině.
Nejstarší dochovaná písemná zmínka se vztahuje k roku 1947 v článku z historie pražských Bohemians, kteří tehdy s oddílem LTK Kyje hráli o postup do divize (2.nejvyšší soutěž v ČSR). Na hřišti vytvořeném na zamrzlém rybníku v Kyjích - Aloisově tehdy Bohemians zvítězili v prodloužení 4:3. Jak tehdy vypadala výstroj a výzbroj hráčů, kluziště a diváci, to si můžete živě představit právě podle úvodního snímku.
V padesátých letech se přesunula hokejová klání na letní cvičiště Sokola v Masarykově čtvrti (takzvaný Sokolák). Tam se každý rok vztyčily mantinely (stálé přišly na řadu až o mnoho let později), místní dobrovolníci se každoročně podíleli na dalších pracích při budování a vylepšování hřiště (například umělé osvětlení). Kluziště, samozřejmě, nemělo umělé chlazení a počet zápasů v jednotlivých sezónách byl tedy zásadně ovlivněn počasím (v sezóně 1968/1969 a 1969/1970 se kupříkladu odehrála vždy pouze dvě utkání). Příprava ledové plochy probíhala za pomoci dobrovolníků, kteří jej celé noci polévali hadicí a potom žehlili led horkou vodou ze sudu taženého na sáňkách. Během zápasů pak běžně odhrnovali sníh diváci pomocí hrabel. Hrálo se často i v mrazech pod -15°C a jediným občerstvením byl kotlík vařícího čaje s rumem, který pro obě mužstva vařil obětavý pan Bílek. Od roku 1953 vedl pan Vladimír Šebík ml. kroniku, ve které zaznamenával výsledky utkání, střelce branek a celkovou roční bilanci mužstva.
Mužstvo hrálo většinou v okresním nebo krajském přeboru, od roku 1973 pak nastupovalo v Pražském přeboru. Od roku 1953 do ukončení činnosti v roce 1982 je v kronice zaznamenáno celkem 352 soutěžních utkání. Vyhraných zápasů bylo 168, prohraných 146 a remíz 38. Celkové skóre je také aktivní – 2101:1724. Je nutné ale objektivně dodat, že aktivní skóre je způsobeno především výkony starších generací v dřívějších dobách.
Od sezóny 1976/1977 muselo hrát mužstvo Sokol Kyje po různých pražských stadionech s umělým ledem, protože k regulérnímu odehrání soutěže již nebylo možné spoléhat se na přírodní led. Zápasy začínaly velmi často v pozdních večerních hodinách na slavné, ale chátrající (dnes už neexistující) Štvanici , na Konstruktivě (dnes chátrající Kobra), na Nikolajce (dnes také velmi chátrající) nebo i ve Sportovní hale (Sparta). Cena za pronájem ledu ale znamenala začátek konce ledního hokeje v Kyjích, protože dlouhodobě nebylo možné tento sport ufinancovat. Nově postavená mlékárna v Kyjích (Laktos, 1981) sice místní sport podporovala, její zájem však směřoval k jiným sportovním odvětvím – zejména oddíly fotbalu a volejbalu se dočkaly modernizace, resp. zcela nového areálu. Očekávaný konec soutěžní éry kyjského hokeje tak nastal se závěrem sezóny 1981/1982….
Na venkovním kluzišti na „Sokoláku“ se mezi chátrajícími mantinely bruslilo až cca do začátku osmdesátých let. Zřejmě poslední boom zaznamenalo kyjské kluziště během uhelných prázdnin v lednu 1979 a v následném, stále chladném únoru. Někdy v té době odehráli místní hokejisté na tomto kluzišti i svůj úplně poslední domácí (přátelský) zápas na přírodním ledu.
V první polovině osmdesátých let prošel celý sportovní areál zásadní rekonstrukcí. Byly demontovány kovové konstrukce mantinelů, dřevo skončilo v něčím kotli, dřevěné sloupy umělého osvětlení byly zřejmě použity někde jako stavební materiál. Na místě bývalého kluziště byly vybudovány antukové kurty na volejbal a tělocvična, které slouží svému účelu dodnes…
Nejlepší střelci historie:
1. Davídek 134 branek
2. Slaba 125
3. Labašta 101
4. Bláha M. 84
5. Jelínek 79
6. Brejda 78
7. Jiřík 74
8. Svoboda L. 65
9. Štěpánek 60
10 Brandýský L. 53
Celkem se na 2101 brankách podílelo 109 střelců, mezi nimi například i slavní fotbalisté klubu AC Sparta Praha - Zdeněk Roček (14) a Václav Vrána (26).
Traduje se, že při jednom z utkání na kyjském rybníku si tehdy mladý a nadějný Eman Labašta vylepšil svoji výstroj tím, že si pod stulpny umístil plechové roury od kamen. Do jedné z nich byl při zápase zasažen, roura se zprohýbala a po zápase ho z toho museli spoluhráči vystříhat. Další historka z dávného věku hovoří o tom, jak si brankář Kot schovával v rukavici druhý puk a ve chvíli, kdy ten správný prošel do branky, vytáhl ten "náhradní" a vrátil jej do hry. Zimy občas byly takové, že za mantinely prý byly takové hromady napadaného a odklizeného sněhu, že diváci stáli téměř v úrovni horní hrany mantinelu. Jednou prý jeden z takových diváků zastavil pronikající pravé křídlo soupeře tak, že ho hákoval deštníkem…. Krásná doba.
Nejvyšší výhra v historii: Kyje - Dolní Počernice 32:2 (1954)
Nejvyšší prohra v historii: Kyje - Bohemians 0:31 (1978)
Jak na kešku?
Jako vnuk otce kronikáře kyjského hokeje jsem pochopitelně kyjský hokej sledoval odmalička. Mí prarodiče navíc bydleli v domku, který těsně sousedil se Sokolákem (z obýváku jsem to měl k brance na severnější straně kluziště cca 15 metrů vzdušnou čárou), takže jsem doslova a do písmene sledoval dění na kluzišti z první ruky. Živě si pamatuji, jak jsem se nikdy nemohl dočkat, až se budu s dědou, z tepla pokoje vyhřátého kamny, dívat rozzářenýma očima na to, jak v noci polévají kluziště a konečně se začne bruslit…
Vaším úkolem je najít místo, kde kluziště stálo, identifikovat zmiňovaný domek, ze kterého jsem sledoval kluziště na Sokoláku – na fotografii sestavy z roku 1963 je to ten dům úplně vpravo. Jeho číslo popisné ve formátu XYZ použijte k výpočtu finálních souřadnic podle vzorce:
N 50°05. (Z) (2*Y) (Y)
E °014°32. (X+Y) (Z) (Y)
První krabička (verze CCM) byla ztracena na konci XI/2017. 2.12.2017 byla nainstalována druhá krabička (verze Reebok), ta byla ztracena vzápětí také. Následovala změna finálních souřadnic a návrat k verzi CCM (větší!). Verze CCM II byla zničena ve druhé polovině dubna 2018. 29.4.2018 byla nainstalována verze Bauer. Snad už konečně vydrží.... Verze Bauer nevydržela....snad bude mít Sherwood delší život.
UPDATE 24.3.2024: v pátek 22.3.2024 se sešli bývalí hokejisté na kus řeči a na pivo. Tady je jedna fotka z jejich setkání...:
