Jedno lidové moudro praví, že „Láska je kořením života“. Jako láska je takovou nadstavbou lidského žití, tak teprve koření dokáže z jídla udělat to pravé potěšení. I ten nejlepší kuchař by bez špetky koření nestvořil žádný pokrm. Proto bych vás ráda v této krátké sérii provedla světem koření, seznámila Vás se známými i neznámými druhy a třeba i zaujala novými informacemi.

První autentické záznamy o použití koření a bylin se zachovaly na jílovitých destičkách ze Sumerské říše (3000 př. n. l.). Nacházely se zde zmínky o sezamu, kopru, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a šafránu. Mnoho druhů koření se dováželo a používalo v Egyptě pro balzamování, jako kadidla, do mastí, parfémů, jako protijedy, do kosmetiky a léčiv. Ve starověku bylo koření zprvu považováno za léčivý prostředek a až na druhém místě jako ochucovadlo. První zprávy o koření ve starém Egyptě jsou na svitku papyru z roku 1500 př. n. l., který poskytuje přehled o lékařském umění starých Egypťanů. Je v něm uvedeno přes 800 předpisů s bohatými přísadami pelyňku, anýzu, hořčice, máty, šafránu, skořice, puškvorce, koriandru, sezamu a kmínu.

Asyrský král Merodach-Baladan (721-710 př. n. l.) zanechal 1. knihu o užitkovém zahradnictví s popisy a předpisy o pěstování bylin a též o pěstování různého koření: kardamomu, koriandru, kopru, česneku, cibule, tymiánu, šafránu. V jeho zahradách rostlo na 60 druhů těchto rostlin.

Ve staré Indii bylo dnes známé koření pěstováno před tisíciletími. Písemné doklady z 9. století př. n. l. se zmiňují o bylinkách a koření a uvádí přes 600 léčivých rostlin a drog. Bezpochyby byly již tenkrát známy druhy jako skořice, kardamom, hřebíček, různé druhy pepře, zázvor, kurkuma a muškátový ořech. V Číně první zmínky o koření pocházejí z doby téměř 2700 let př. n. l., kdy vznikla kniha o bylinkách císaře Chen-nunga. V Americe znali domorodí obyvatelé vanilku, nové koření a papriku dávno před Kolumbem.

K rozšíření použití koření v kulinářství v západních kulturách došlo až po 1. století n. l. po monopolizaci dovozu koření Araby z východu na západ. Řím značně zintenzivnil námořní obchod s Indií. Obchodovalo se hlavně s černým pepřem. Díky Římanům došlo k rozšíření znalostí o použití koření a také distribuci středozemních kořeninových druhů po celém římském impériu. Římané přivezli do Británie téměř 400 druhů aromatických rostlin.

Římský obchod s kořením byl přerušen rozkvětem arabské říše, která si podrobila Blízký Východ a severní Afriku. Evropané znovu ovládli trh s kořením v této oblasti ve 12. století. Tehdy se léčivé a aromatické rostliny získávaly z klášterních zahrad.

V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Vedle dováženého pepře, skořice, kasie a zázvoru, kterých si cenili nejen jako koření, ale i jako důkaz bohatství a přepychu, vyskytovala se mezi starořeckými léčivými rostlinami také koření ze sousedních zemí (anýz, kmín, fenykl, česnek, máta peprná). Za vlády anglického krále Jindřicha II. vznikl v roce 1180 v Londýně Spolek obchodníků s pepřem, který se začlenil do Sdružení kořenářů a následně se vytvořila v roce 1429 Společnost obchodníků s potravinami. Kořenáři se stali apatykáři a nakonec léčiteli.

Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál na Karibských ostrovech, odvezl odtud několik zdejších druhů koření. Rozvinul se tak dovoz papriky, chilli, vanilky do Evropy. Vasco de Gamma dorazil v roce 1498 do Malabaru, odkud se vrátil s černým pepřem a skořicí. Při následujících cestách se dostal až na Moluky, ostrovy hřebíčku a muškátového oříšku. Námořní bitvy Portugalců, Holanďanů a Angličanů se vedly o kontrolu obchodu s kořením a položily tak základy pro vznik koloniálních území, která přetrvala do 20. století.

Historie fenyklu sahá až do starověku. Fenykl se těšil oblibě ve starém Egyptě a také u Řeků a Římanů, z jejichž dob pochází i rodový název. Od pradávna se pěstuje nejen jako léčivá, ale kořenná zelenina. Ve střední Evropě jej pěstovali od raného středověku mniši v klášterních zahradách. V některých kulturách se umisťoval nade dveře, nebo do klíčových otvorů, protože se věřilo, že odežene zlé duchy. V 18 století se začal přidávat do alkoholického nápoje Absint. V dnešní době se fenykl těší velké oblibě v Evropě, kde ho používají v mnoha kuchyních.

Fenykl (Foeniculum) je malý rod vytrvalých bylin z čeledi miříkovitých. Rostliny rodu fenykl mají všechny části aromatické a pěstují se jako jednoleté, dvouleté i víceleté. Využívají se hlavně jeho semena, která lze v suchém stavu dobře skladovat a po dlouhou dobu si zachovávají specifické aroma. V místech kde rostliny vyrůstají jsou také pro ochucování vařené stravy používány i jeho listy..

Fenykl se dobře kombinuje s rybami a ve Středomoří se často používá také při grilování sardinek, nebo cípalu. Listy jsou vhodné ke zlehčení tučných pokrmů. Semínka se přidávají do čínské kořenné směsi pěti koření. Používá se především v italské a francouzské kuchyni. Je výborný k dochucení polévek, masových směsí, salátů a omáček. Používá se k nakládání okurek, červené řepy a také k dokořenění jablečných koláčů a chleba..

Na úvodních souřadnicích krabičku nehledejte. Souřadnice si budete muset vyluštit zodpovězením několika nenáročných otázek. Některé odpovědi najdete v listingu (proto si ho pozorně přečtěte), některé si budete muset zjistit sami z internetu:

1) Kolik druhů má rod fenykl:
a) 5..........A=5
b) 3..........A=3
c) 4...........A=9

2) Jaká část rostliny se používá v gastronomii:
a) listy a stonky...............B=8
b) semena a stonky........B=7
c) semena a listy.............B=0

3) Pěstuje se i sladký fenykl. Jakou má chuť:
a) anýzovou..........C=5
b) skořicovou........C=3
c) mořská sůl........C=1

4) Do jakého rostlinného oddělení se řadí fenykl:
a) nahosemenné..........D=9
b) mechorosty..............D=3
c) krytosemenné..........D=8

5) V jakém známém seriálu se setkáte s receptem na „Kuře Windaloo“:
a) Teorie velkého třesku..........E=0
b) Červený trpaslík...................E=7
c) Živí mrtví................................E=5

6) Urči podle obrázku co je fenykl:
a)F=8

c)F=6

Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Hodí se vám k odlovu finálky. Další a podrobnější informace k celé sérii najdete u bonusu.

Rozhodně nejezděte autem až k lesu, ať nebudíte přílišnou pozornost místních chatařů. Nechte ho na doporučeném parkovišti. Vejdou se tam 2-3 vozidla.