Při vývoji karoserie byl použit aerodynamický tunel, prvně byly použity zcela zapuštěné vnější kliky dveří a poprvé jsou také všechny dveře zavěšeny vpředu, po směru jízdy.
Do dnešních dnů se ale bohužel těchto technicky vyspělých vozů mnoho nedochovalo. Byly používány nejen pro soukromé potřeby obyčejných "smrtelníků", ale jezdily hlavně jako taxíky, služební vozy podniků či ministerstev a také sloužily pro potřeby nejen SNB, ale i nechvalně známé Státní bezpečnosti.
A to znamenalo léta perné služby, kdy se k nim jejich řidiči nemuseli chovat nejlépe (jak známo, z cizího krev neteče). Zanedbaná údržba, maximální vytěžování a v pozdějších letech také nedostatek náhradních dílů, to vše přispělo k postupnému ubývání ze silničního provozu. Dvojnásob to platí o užitkových variantách, kterých je dnes jako šafránu.
Jak se narodil
V roce 1948 byly v Mladé Boleslavi zahájeny konstrukční práce na novém osobním automobilu. Jedním z hlavních kritérií při jeho vývoji byla samonosná ocelová karoserie, která by umožnila hromadnou výrobu za pomoci lisů a svářecích automatů. Technologie výroby karoserie vozů používaná u jeho předchůdce (Škoda 1101/1102) spočívala v oplechování dřevěné kostry plechovými výlisky, což sériovou výrobu zbytečně zpomalovalo.
Konstrukční tým pod vedením Josefa Velebného tedy navrhl čtyřdveřovou karoserii pontonového tvaru, umožňující pohodlnou dopravu až pěti osob, kterou posadil na upravený páteřový rám předchozího modelu. Tak vznikl automobil s označením Škoda 1200/1201, pro jehož označení se vžilo jméno Sedan a který se v roce 1952 objevil v konečné podobě na našich silnicích.
Co je vespod
Základem vozu se stal upravený páteřový rám z modelu 1101, lidově označovaného jako Tudor. Na základě zkušeností s prototypovými verzemi byl rozvor náprav prodloužen na 2 685 mm, rozchod kol se zvětšil na 1 250 mm vpředu a 1 320 mm vzadu. Vzhledem k větší pohotovostní a užitečné hmotnosti nového vozu byl podvozek dále upraven zesílením některých částí a na zadní nápravě se objevily pákové kapalinové tlumiče pérování.
Pohon Škody 1200 obstarával osvědčený čtyřválcový zážehový motor, převzatý opět z předchozího modelu. Díky zvětšenému vrtání válců z 68 mm na 72 mm vzrostl zdvihový objem na 1 221 cm3 a výkon vzrostl na 26,5 kW, tedy 36 koní. Ty se přes suchou spojku, čtyřstupňovou převodovku a kardanový hřídel přenášely na kola zadní nápravy a umožňovalo vozu se čtyřdveřovou karoserií dosahovat rychlosti až 105 km/h při základní spotřebě 9−10 litrů paliva na sto kilometrů.
Technické změny
V roce 1955 byla provedena modernizace celého vozu, který dostal označení Škoda 1201. Z vnějšího pohledu je modernizace nejlépe patrná na provedení bočních dveří, které jsou kratší, takže již nekryjí prahy, a kliky dveří jsou totožné s těmi, které používá Škoda 440 – Spartak.
Jak se dostaneme k vysněné krabičce?
Stačí zjistit odpovědi na následující otázky:
A – Jaký byl rozchod kol vzadu?
B – Jakou max. rychlost vozidlo dosahovalo?
C – Jaké je označení vozidla Spartak?
D – Kolik koní mělo vozidlo?
Výpočet souřadnic
N50 ° ( C - B + 64 - 375 ) . ( A - D + 19 - C - 135 )
E14 ° ( B + D - 86 ) . ( A - 993 )
Kontrolní součet všech číslic v souřadnicích je : 55