Moucha domácí
Moucha domácí je věrný průvodce člověka. Mouchy jsou malé, dotěrné a všudypřítomné. Pronikly prakticky všude, kam se dostal člověk. Zanechávájí po sobě malé hnědočerné tečky, takzvané mušince .V přírodě mají mouchy význam jako důležitá složka potravy některých ptáků, obojživelníků a pavouků.
Moucha domácí
Jestliže mluvíme o mouchách, máme obvykle na mysli širokou paletu zástupců drobného hmyzu patřících do různých čeledí. Vedle několika tisíc druhů, které řadíme mezi mouchovité (Muscidae), se v běžné mluvě vejdou pod označení moucha i střečci (tři čeledi), bzučivky (často kovově modré nebo zelené) a masařky. Nejúspěšnějším zástupcem celého řádu dvoukřídlých, do něhož patří mimo jiné i komáři, tiplice, pakomáři a ovádi a zřejmě i celé hmyzí říše, je však moucha domácí (Musca domestica). Žije všude, kam dosáhla lidská civilizace. Sledovala člověka na jeho cestách a spolu s ním se usadila na všech kontinentech a v nejrůznějších klimatických zónách.
Od ostatních druhů rozlišíte mouchu domácí podle šedé hrudi se čtyřmi tmavými podélnými pruhy. Po stranách zadečku má žluté skvrny, dospělý jedinec dosahuje délky devíti milimetrů a váží jednu sedmdesátinu gramu. Tělo mouchy domácí je zpevněno chitinovým krytem, který navíc odpuzuje vodu a chrání organismus před odpařováním tekutiny. Chitin je rovněž odolný vůči chemickým látkám, někdy i ve značných dávkách. Proto se moucha domácí dokáže vypořádat s většinou užívaných pesticidů.
Fyzické vybavení mouchy domácí
K pohybu slouží mouchám pouze jeden pár křídel (odtud i název čeledi - dvoukřídlí, Diptera). Druhý, zadní, pár zakrněl v pomocný orgán, který se uplatňuje při udržování stability letu. Průhledná křídla kmitají dvěstěkrát za sekundu a umožňují pohyb rychlostí dvou metrů za sekundu.
Šest ochlupených nohou (po jednom páru na každém hrudním článku) má hned několik funkcí. Vedle vlastní chůze jsou také sídlem hmatu, čichu a chuti. Přilnavost chloupků na spodní části nohy zvyšuje výměšek, který umožňuje snadný pohyb na svislých hladkých plochách nebo třeba po stropě místnosti.
V hlavové části se zpracovávají smyslové podněty a tady se také scházejí signály z jednoho z nejzajímavějších orgánů hmyzu - ze složeného oka. Zhruba tři tisíce malých oček (ommatidie) je tu složeno do dvou vypouklých zrakových orgánů, které umožňují panoramatický pohled na široké okolí. Moucha domácí se proto zpravidla nenechá zaskočit a při našem prudším pohybu ihned vzlétne. Nejdříve se katapultuje kolmo do vzduchu a teprve pak použije křídla k letu vpřed. Zkušení lovci much však již tento trik znají a přibližují se proto nikoli ze strany, ale seshora.
Moucha domácí na rozdíl od některých příbuzných (například bodalky stájové) neštípe. Její ústní ústrojí je lízacího typu. Přijímá tekutou potravu, tuhé látky před požitím rozpouští slinami. Pro člověka ovšem představuje nebezpečí jako přenašeč řady onemocnění.
Rozmnožování mouchy domácí
Po oplodnění klade samice mouchy domácí denně asi sto padesát vajíček (celkom dva tisíce) na výkaly, hnijící zbytky potravy nebo na jiné páchnoucí látky. Do čtyřiadvaceti hodin se vylíhnou bílé beznohé larvy. V našich klimatických podmínkách může mít moucha domácí během jediného roku pět pokolení. Larva se po vylíhnutí pilně živí a rychle roste.
Po stejně rychlém období kuklení (za příznivého počasí sedm až deset dnů) následuje stadium dospělosti. Po vylíhnutí se dospělý jedinec zorientuje v novém prostředí, hledá zdroje potravy, a když přijde jeho doba, spáří se a celý cyklus se může opakovat. Během života (dva až čtyři týdny) se moucha domácí zpravidla nevzdálí od místa narození dále než pět set metrů, často vůbec neopustí místnost, v níž prožila larvální stadium. Ještě úporněji se drží lidských obydlí další z běžných druhů much, slunilka pokojová (Fannia canicularis), kroužící po večerech vytrvale kolem stropních svítidel.
Moucha domácí - přenašeč nemocí
Moucha domácí vyhledává podobně jako mnohé její příbuzné přesně ta místa, kterým by se člověk měl nejvíce vyhýbat - smetiště, výkaly, zahnívající a rozkládající se organické zbytky. Na nohou jediné mouchy napočítali vědci na pět milionů nejrůznějších choroboplodných zárodků. Kromě původců mnoha dalších nemocí to objevili i helikobakterie, které se účastní při vzniku žaludečních vředů.
V poslední době využívají znalostí entomologů také kriminalisté a soudní lékaři. Mouchy a další hmyz velmi rychle objeví těla zemřelých obětí násilných trestných činů a kladou na nich vajíčka. Podle nalezených druhů a jejich vývojového stadia lze pak poměrně přesně určit dobu úmrtí, případně i prostředí, v němž byl čin spáchán.
Zdroj : časopis OKO
Jak na odlov
Je to pětka :) a je to petka :) Děkujeme všem betatestrům. Pro otrlé co nám budou zase vypisovat morální kecy, JE TO PĚTKA ne jednička s hvězdičkou
Tak teď už víte všechno, zbývá nám jen popřát Good Luck
