ku 1836 byl majitelem mlýna Jiří Fürtsch, který toho roku žádal městský magistrát o rozšíření bytu přistavěného k ovčínu. Tomuto rodu mlýn jistě patřil už v 18. stol. což dokládá opracovaná kamenná deska s letopočtem 1786 a iniciálami G. F. (Georg Fürtsch) nalezená při rekonstrukci mlýna.
25.10.1877 byl u mlýna zasazen vodní cejch na dubovém kůlu. Majiteli mlýna byli Georg a Franziska Fürtschovi. Mlýn se tehdy stále ještě jmenoval Vorlův jak je zaznamenán už na mapách stabilního katastru. Fürtschovi byli Němci, proto byl protokol jako u jediného z deseti domažlických mlýnů sepsán německy. Mlýn tehdy obsahoval dvě česká složení poháněná dvěma koly o průměrech 3.4 a 3.3 m.
I v tomto mlýně došlo v 80. letech 19. stol. k několika tragédiím. V roce 1885 zde z vodru spadl přímo na řezačku slámy podomek Praštil a zabil se. Roku 1888 si na stejné řezačce uřízl prsty pravé ruky jeho syn Josef Praštil. Roku 1889 byl na hlavě a krku smrtelně zraněn mlynářský chasník Jan Doubek. Nehoda se stala při upravování řemene transmise, který nešťastníka zachytil za krk. Těžce zraněný byl převezen do domažlické nemocnice kde ho ještě stihli zaopatřit poslední svátostí a následkům zranění podlehl.
V roce 1907 byl mlýn patrně v exekuci vydražen Karlem Kůstkou, ale již v roce 1911 se majiteli stávají Václav a Božena Zindulkovi aby hned v roce 1913 mlýn získali Matěj a Marie Vochocovi.
V roce 1939 je majitelkou zadluženého mlýna Marie Vochocová. Mlýn byl tehdy již zastaven a vodní síla poháněla hospodářské stroje a sloužila k výrobě elektřiny k osvětlení.
Ve mlýně pracovala Francisova spirální turbina (dosud dochována) o hltnosti 435 l/s na spádu 4.5 m. Dle zápisu ve vodní knize nesměla být turbina spouštěna na maximalní výkon ale pouze na hltnost 300 l/s.
Ve mlýně se dosud nacházelo mlýnské zařízení jako např.: loupačka, tři ocelové válcové stolice, šrotovací kámen o průměru 85 cm, reforma, čistička atd.
Roku 1941 dědí mlýn Matěj Vochoc ml. Mlýn je v té době stále zadlužen a potýká se s problémy.
