Tuto keš nabízím k adopci. viz můj profil.
V těchto místech ještě donedávna stávala Přádelna Moravolen. V dubnu 2004 byla definitivně ukončena výroba v někdejším národním podniku Moravolen Bruntál. Připomeňme si několika slovy a fakty historii tohoto průmyslového podniku a jejich prostřednictvím i textilní tradici, která tímto aktem definitivně v Bruntále skončila.
Název průmyslové město získal Bruntál počátkem 19. století, kdy zdejší domácí zpracovatelé lnu, kteří se zde objevují počátkem 16. století, počali nabízet svoje výrobky na trzích v Brně. Tam zboží tehdy donášeli na zádech a pěšky. První obchody byly úspěšné a další zboží bylo dováženo již koňskými potahy. Cesta do Brna, která trvala tři dny, skýtala tkalcovským mistrům nejen různou zábavu, ale na trhu i větší přehled o vyráběném zboží. Dobrým odbytem bruntálského zboží na trhu toto odvětví vzkvétalo, zvláště poté, co v roce 1826 přivezl ze svých vandrovních cest tkalcovský mistr Florián SCHNEIDER první žakárový stav. Podle tohoto prototypu, zhotovil bruntálský stolař Jan RAAB další stav, který ihned zakoupili majetnější tkalci. Výroba se nejen zkvalitnila, ale i zvýšila, a bylo možno dobývat další trhy ve Vídni, Pešti, a Prusku. Na trzích ve Vídni si zboží povšimli zástupci amerických firem, další smlouvy měly být sjednány již přímo v Bruntále.
Úspěch na americkém trhu
Celý Bruntál pracoval výhradně pro Ameriku, ačkoliv se toto podnikání stalo později bruntálským tkalcům osudným v tom, že v Americe byly postaveny mechanické tkalcovny, byla zvýšena cla, čímž byla omezena poptávka v Bruntále, kde i nadále přetrvávala zastaralá ruční výroba. Další pohromou byla skutečnost, že nebyly vazby na domácí trh. Vzhledem k tomu, že zde nebyla železniční doprava a výstavba silnic byla rovněž v počátcích, byla doprava příze, které bylo potřeba velké množství, velice obtížnou.
Nastalou krizi, která trvala několik roků, zdolala až výstavba mechanických tkalcoven. Nejen pro usnadnění zásobování přízí, ale i exportu hotových výrobků byla v Bruntále založena první mechanická přádelna akciovou společností s názvem "Mechanická přádelna lnu a konopí v Bruntále" v roce 1865, která brzo přešla do vlastnictví firmy František a Antonín Heinzové. Tato společnost v roce 1877 změnila majitele, když byla zakoupena firmou C. B. Schneider se sídlem v Bílku (dnes na území Polska).
V roce 1906 se opět měnil majitel, kterým se stal obchodník Václav Florián Olbrich, starosta města Bruntál. Firma W. F. Olbrich byla založena v Bruntále 3.11.1877 jako obchod se smíšeným zbožím a majitel koupí firmy od Heinzů získal nejen tovární objekt i se zařízením, ale i pozemky, dva obytné domy, sklad a dvě stodoly. Za vše zaplatil 100.000 zlatých, když hned složil 22.000 zlatých. Zbytek částky splácel vždy ve čtvrtletních splátkách.
Olbrichové podnikají
Tak se v Bruntále ,, objevila" nová firma s názvem ,,Bruntálská přádelna lnu W. F. Olbrich"se sídlem v Bruntále. Na tomto místě předesílám, že název ,,Olbrich" se pro poválečnou továrnu mezi zaměstnanci natolik vžil, že jsme se s ním mohli setkat do dnešních dnů.
Firma byla první firmou jednotlivce, jehož prvním krokem bylo provedení nákladné reorganizace zastaralého provozu a výstavba nových provozů. Po takto provedené reorganizaci zde pracovalo asi na pěti tisících vřetenech průměrně dvě stě dělníků.
Ke dni 1. ledna 1911 přistoupili jako společníci Alfréd a Waltr Olbrichové a tak byla založena veřejná obchodní společnost W.F. Olbrich v Bruntále. Tento stav trval do roku 1930, aby v roce 1932 zvýšily své podíly ve firmě další Olbrichové. Stejná situace nastala v roce 1936 a 1942. V roce 1938 se zde vyráběla lněná a míchaná příze (len a celulóza) v měsíčním množství 700 - 800 kop. Po celou dobu války nebyl provoz omezen válečným stavem a výroba v tomto množství byla do konce II. světové války.
Další osud tohoto majetku byl částečně spojen se jménem Karla Hermana Franka, který byl u majitelů častým hostem a za jeho pomoci firma Olbrich majetek firmy G. Marburg a synové, tkalcovna v Bruntále a Moravském Berouně. Firma byla G. Marburgem založena v roce 1870, jako ruční tkalcovna a v následujících letech byla významným bruntálským podnikem, který v roce 1890 čítal již 600 ručních stavů. Mechanický provoz byl zaveden v roce 1892 a v roce 1913 zde bylo již 448 mechanických stavů. Vyrábělo se zde lněné damaškové zboží, lněné a pololněné a bavlněné zboží, ubrusy s třásněmi, froté zboží, žakarové zboží všeho druhu, lůžkoviny. Firma měla vlastní konfekci a vyšívala vlastní zboží, které vyvážela do Holandska, Německa, Belgie, Itálie, Dánska, Anglie, Francie, Kanady a do jižní Ameriky.
V době hospodářské krize (1929 - 1933) byl provoz silně omezen a ztížil se i přepychový život. Provoz musel financovat stát. Stalo se částkou 4,5 milionu korun a dozor nad podnikem vykonával ,,Pozemkový fond v Brně". V roce 1938 vlastnila firma sice 461 tkalcovských strojů, ale v provozu bylo pouze 80 - 120. Definitivně byl závod otevřen v roce 1942. Poté zde byla výroba polních telefonů. Národní správa byla na firmu W. F. Olbrich stanovena výměrem Zemského národního výboru Brno, expozitura Moravská Ostrava 30. srpna 1945 a národními správci byli stanoveni František Říhovský, Rudolf Kocián a Josef Šlesinger. Do národního podniku Moravolen se sídlem v Šumperku byla zařazena jako konfiskát 1. ledna 1947.
Konec lněné výroby
V následujících letech až do zrušení výroby, byl podnik Moravolen Bruntál jedním z pilířů bruntálského průmyslu, kde pracovaly stovky a bez nadsázky možno říci i tisíce zdejších obyvatel města a okolí. Je holou skutečností, že tento závod byl posledním závodem tohoto druhu v Bruntále, když již postupně byly zrušeny závody Machold a Plischke. Likvidací tohoto posledního závodu skončila definitivně i lněná výroba v našem městě, která Bruntál v minulosti tak významně proslavila.
Zdroj: Josef Cepek, kronikář města Bruntál
Ve výpisu při podání přihlášky ochranné známky MORAVOLEN BRUNTÁL a.s. majitel Moravolen Bruntál a.s. se v základních údajích ochranné známky uvádí i seznam výrobků a služeb:
Nitě a příze hedvábné, jutové, lněné, vlněné a bavlněné, elastické nitě a příze na textilní použití, nitě a příze látací, na šití, na vyšívání, příze kaučuková pro textilní účely, příze tkalcovská, příze tkalcovská bavlněná, příze česaná vlněná, předená vlna, hedvábí předené, hedvábí umělé, skleněná vlákna na textilní účely, umělohmotná vlákna na využití v textilním průmyslu; lnářské a bavlnářské tkaniny a úplety, tkaniny na odívání, na ručníky, na ubrusy, na stolní prádlo, na ložní prádlo, na utěrky, tkaniny pro bytové, technické a speciální účely, ručníky, utěrky, ubrusy, stolní soupravy a prostírání, prostěradla, povlaky na polštáře a peřiny a ložní soupravy, metrový textil, přikrývky, přehozy, závěsy, záclony; oděvy pánské, dámské a dětské jako kalhoty, košile, svetry, pulovry, kabáty, halenky, sportovní oblečení, dětské a kojenecké zboží, pláště, kostýmy, zakázkové oděvy, lnářské a bavlnářské kusové výrobky; zhotovování oblečení, zakázkové šití oděvů, barvení, zušlechťování, a jiná chemická příprava a apretace příze, tkanin a textilu.
K tomuto výčtu výrobků je zajímavá, ale zatím nikde jinde nedohledaná přesnější informace, k materiálu -
R I F L O V I N A
Někdejší ředitel podniku, p. Němec, zjistil, že riflovina pochází z bruntálského Marburku. Riflovinu začali v Bruntále vyrábět v roce 1846 jako celty pro americkou armádu. A z celt teprve začali zpracovávat oblíbené rifle, do nichž dnes chodí oděn téměř celý svět.
