Startovali jsme 11. Září 1943 v 15:17 hodin. Počasí nad Slezskem bylo ideální. Letadlo vystoupalo do výšky okolo 12 000m. Drželi jsme výšku, ale přibližně 200 km před hranicemi se povětrnostní podmínky zhoršily. Byli jsme nuceni klesnout do 5 000 m a my se ocitli v protiletecké palbě. Proto jsme opět raději nabrali výšku a poté nám velitel řekl, že měníme kurs a místo seskoku nebude Těšín, ale Bohumín. V kabině jsme si s celou posádkou říkali, zda je to vtip nebo fakt? Nikomu se nám do těchto končin nechtělo, poněvadž jsme věděli, že je to zde dobře chráněno a je zde plno nepřátelských vojsk, která chrání strategická místa na Odře a okolí. Kapitán nám tudíž řekl nové hlášení, které znělo: najít záchytný bod, vak s informacemi a místo, kde byla nebo ještě je ukrytá vysílačka a její veškeré vybavení. Měl to být malý domek na okraji lesíka, kde se ukrývali partyzáni. Dále najít informátora Vatřikoszku nebo Gožála, který je zavede k partyzánům. Poté bylo dalším krokem se připojit k partyzánům a infiltrovat se mezi místní obyvatele. V tu chvíli se ale z kabiny ozvalo, že se nacházíme v místě seskoku. Celé výsadkové družstvo bylo připraveno.
Skákalo se v následujícím pořadí: velitel družstva, četař A. Volný; kulometník, svobodník O. Vacek; nabíječ, vojín I. Strzelec; odstřelovač, svobodník M. Cufal; střelec, vojín F. Vípěta; a já radista, svobodník A. Anosz .
Rozsvítilo se světlo a my začali skákat. Naštěstí se nám všem otevřel padák a my dopadli ve stanoveném prostoru bez nehody. Velitel hned věděl, že seskok se jim povedl a zahlásil „spolehlivý výkon“. Všichni ve vzduchu se naposledy koukli na letoun, který na něm zamával křídly a letěl zpět na letiště. Bezprostředně po seskoku bylo hlavní prioritou schovat veškeré padáky. Někteří schovali padák pod blízký most nebo ho zakopali do hlíny. Pod rouškou tmy se společně vydali hledat domek podle mapky, kterou dostali v letadle. Všichni se pohybovali po polních a lesních cestách, aby nebyli moc na očích a těsně před půlnoci se dostali k cíli. Když zjistili, že se nejedná o domek, ale starou stodolu, která sotva držela, věděli, že vysílačka tady určité nebude. Proto zde přečkali přes noc a ráno se vydali ve skupinkách do místních drátoven, kde měli najít informátora. Převlékli se do nacistických uniforem, a když přišli na směnu, tak četař zařval „ dělník Darmojed na vrátnici“! Darmojed se k četaři pomalu přibližoval a z dáli je pozoroval zbytek skupiny. Dělník se obával, že je to gestapo a že ví, že něco ví. Když přišel na vrátnici, odvlékli ho bokem za halu a svobodník, na něj začal německy křičet, kdežto četař mu potichu šeptal, zda se jmenuje pravým jménem Gožál, narozeny ve Skřečoni? Ihned mu přikývl hlavou. Poté mu opět položil další otázky, na které musel odpovídat. Darmojed, jen nevěřícně kroutil hlavou a řekl, že ano. Mezitím mu četař řekl heslo, které znali jenom partyzáni, a hned mu bylo ihned jasné, o co jde. Posléze jim řekl veškeré informace, kde najdou přístroj a veškeré vybavení od partyzánů. Posléze se všichni vydali nazpátek a plánovali přesun k partyzánům. Vše prováděli v co největším utajení. A jak to dopadlo? Počkejte si v další keš :-)
Vzorec: N 49° 5X.XXX E 18° 2X.XXX 