K historii:
Takzvaná jezdecká srážka u Střezetic byla zajímavou epizodou bitvy u Hradce Králové (u Sadové, u Chlumu..), v rámci prusko-rakouské války roku 1866. Po řadě vítězství se od severu postupující pruská vojska dostala až do prostoru Chlumu, kde se dne 3. července 1866 odehrálo rozhodující střetnutí obou armád. Vlastní bitvě a památkám na ni se věnuje spousta pěkných keší všude v okolí. V průběhu odpoledne, mezi 16:15 a 16:45 hodin, došlo na polích u obcí Střezetice a Dlouhé Dvory (tedy na jižní části bojiště), ke střetu jízdních jednotek, přičemž rakouská jízda se takto snažila krýt ústup celé Severní armády vedené polním zbrojmistrem Ludwigem von Benedekem, zatímco Prusové ustupující vojsko pronásledovali a napadali.
Na pruské straně se jednalo především o 2. jízdní divizi generálmajora von Hahna, se svou 2. lehkou jezdeckou brigádou generálmajora vévody Viléma von Mecklenburg-Schwerin a částí 3. lehké jezdecké brigády generálmajora von der Groebena. Velitel rakouské 3. rezervní jízdní divize generálmajor Coudenhove musel rozhodně zabránit hrozícímu napadení Severní armády, ustupující z tzv. centrálního bojiště (v okolí Chlumu), proto ihned jednal. Rakouské jednotky tvořila především brigáda generálmajora knížete Windischgrätze a brigáda generálmajora Mengena. V poměrně krátké, ale o to krvavější bitvě, se utkalo celkem na 11.000 jezdců. Pruská jízda boj neustála a otočila se na útěk. Rakušané ji pronásledovali až k říčce Bystřici. Tady však už zasáhla pruská pěchota a rakouští jezdci se museli vrátit zpět a ustupovali poté s celou divizí směrem k Bříze.
Rakouská jízda v tomto střetu svým rozhodným postupem zastavila (nebo spíš zpomalila) pruské pronásledování a tím umožnila ústup celé Severní armády, který by jinak zřejmě skončil katastrofou. V této půlhodinové bitvě, která je uváděna jako největší jezdecké střetnutí na českém území v historii a také vlastně jako poslední velká jezdecká bitva vůbec, padlo podle záznamů na 102 důstojníků, 1511 mužů a 2094 koní. Výtvarné ztvárnění střetu si můžeme prohlédnout na monumentálním obraze Václava Sochora, v originále vystaveném v armádním muzeu Arsenal ve Vídni (rozměr obrazu 6 x 9 metrů), spolu s dalším jeho známým dílem Baterie mrtvých.
K pomníku:
Komitét pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém měl záměr postavit připomínku tohoto střetnutí již krátce po přelomu století. Byla vyhlášena sbírka, kterou se podařilo získat dost financí, byl zakoupen pozemek pro stavbu (právě ten, kde dnes socha stojí) a byly i vytvořeny příslušné návrhy a skici. Všechny přípravy na odhalení k 50. výročí bitvy ale přerušila 1. světová válka. Po vyhlášení samostatnosti ČSR zase výstavba pomníku nebyla možná z politických důvodů - jednalo by se o nežádoucí připomínku nenáviděné monarchie. Až v roce 2009 dostala myšlenka na důstojné uctění všech padlých lidí i zvířat reálné obrysy. Nejde však o realizaci původních plánů na památník, jedná se o nové umělecké ztvárnění vztahu jezdce a jeho zraněného koně. Komitétu 1866 se postupně podařilo sehnat sponzory, dárce a dotace, a akademický sochař Petr Novák z Jaroměře pracoval na přípravě vlastní sochy. Díly sousoší jsou odlity a sestaveny z bronzu, rozměry jsou 6 x 1,5 m, s výškou 2,5 metru a hmotností 1135 kg. Sousoší se za významného finančního přispění Ministerstva obrany a Královéhradeckého kraje podařilo dokončit v roce 2016. Při příležitosti oslav 150. výročí bitvy došlo pak v červenci 2016 k jeho slavnostnímu odhalení.
Jak na keš:
Na úvodních souřadnicích je zmíněná socha, keš zde není - netřeba lézt po soše, ani po jejím podstavci!! K získání souřadnic krabičky stačí použít následující odkaz a sestavit puzzle s fotografií.