Bývalý lom na mramor u Jasenice
Záludné „mramorové“ podnikání
Přesně dne 12. listopadu roku 1921 se doklopítal až do kuchyně stavení Fran´tiška Bureše muž celý od krve a upadl do bezvědomí. Byl v něm poznán Jan Svoboda, bývalý majitel parního mlýna v Říčanech u Rosic a v Jasenici známý jako jeden z podnikatelů a nájemců lomu na vápenec. Sousedé se seběhli a první pomoc poskytl přivolaný pan řídící Tomáš Dvořák ze asistence Josefa Šabaty zastavili krvácení z otevřené rány na hlavě a mezitím se starosta Ludvík Rybníček postaral o dovoz obvodního lékaře z Bíteše. Ten konstatoval střelnou ránu do hlavy, provedl ošetření a odeslal Svobodu do brněnské nemocnice. Zjištěno, že šlo o sebevražedný pokus u silnice k Pucovu na okraji vesnice. Co předcházelo této příhodě?
Psala se první léta 20. století a do širší podnikatelské veřejnosti pronikly zprávy, že v katastru obce Jasenice na Náměšťsku se nacházejí lomy na kvalitní kámen, který by se dal zpracovatelsky dále využít. Mezi prvními zájemci byl Jan Svoboda, výše jmenovaný. Ten se spojil dále s Vincentem Kolbingerem, stavitelem z Brna-Žabovřesk a Ladislavem z Tardy, majitelem cementárny v Tišnově. Trojice utvořila obchodní společnost a s jasenickou obcí uzavřela roku 1908 smlouvu o pronájmu lomu na vápenec (mramor) a jiné nerosty. To na základě předběžných zkoušek rok předtím. Mramor je bělavý až čistě bílý, jinde šedý a zmodralý. Ten bílý se zasílá do Fischmannovy továrny v Brně-Židenicích, kde se z něj vyrábějí „betony“ a šamoty. Šedý je určen kameníkům v balvanech na opracování. Firma se rozjela a na usnadnění přísunu kamene do zpracovatelských závodů byl postaven drťič na benzinový pohon. Kámen, ať mletý či v kusech se vozil na nádraží do Kralic odtud do míst určení - do Židenic, do skláren u Kyjova, i jinam. Jak ani jinak nemohlo být, podnik neprosperoval, společníci se nepohodli a ke slovu přišly žaloby a soudy. Jan Svoboda žaloval své dva „komplice“ z podvodum že mu dodali nevýkonný stroj na drcení, čímž podnik nemohl dostát svým závaskům. Dostavily se i jiné potíže ohledně platnosti smlouvy o pronájmu lomů. Nepomohl ani nový Svobodův společník, jistý Adolf Sýkora. Provoz dozníval, až přišel na mizinu..
Nastala válka 1914 a Ladislav z Trady začal rozebírat drtič a odvážel cenější věci. Totéž dělal Svoboda třebaže jaho společníci si vymohli exekuci na jeho majetek i práva. Případ byl ale natolik bezvýznamný, že válečná doba jej smetla ze stolu.
Po válce se Jan Svoboda pokusil o nemožné a chtěl ve spojení s obcí dát podnik do chodu. V létě 1921 mu bylo dovoleno postavit ve „skále“ malou vápennou pec, aby se vyzkoušelo, zda se z vápence dá vypálit vápno. Dopadlo to neslavně a právě tak dobývání azbestu v Pucově skončilo nezdarem. Nakonec, když přišel různými spekulacemi i o kapitál za prodej říčanského mlýna sáhl si na život ranou z revolveru, chtěl jej ukončit. Jenže v nemocnici byl vyléčen a propuštěn v lednu 1922. Do Jasenice se už nevrátil, se zdejším „kamenným“ podnikáním byl definitivní konec.
zdroj: Jaromír Kotík - Letopisy obce Jasenice
K samotné keši:
Jedná se o jednoduchou mysterku, která je po zjištění souřadnic vhodná i pro menší kačery.
obrázek pro luštění souřadnic:
Dbejte prosím opatrnosti, aby krabička vydržela v původním stavu také pro další kačery.
Jak už je u těchto keší zvykem keš na původních souřadnicích nehledejte. Krabička se ale nenachází daleko. Za příznivého počasí se dá geovozidlem dojet až k lomu. Do keše se nevlezou žádné druhy TB. V keši je (zatím) tužka.
Chovejte se prosím v okolí kešky ohleduplně k přírodě a prosím o zvýšenou opatrnost při pohybu okolo lomu!!
Kešku najdete zde:
N 49°15.AB6'
E 16°9.CD1'
Les prosí…
Milý člověče, za chladných zimních nocí jsem dárcem tepla v tvém krbu.
V žáru letního slunce ti poskytnu odpočinek v chladném stínu mých korun.
Dal jsem trámoví tvému domu a desku tvému stolu.
Ze mne je lože, na kterém spáváš, dřevo kolébky i rakve tvé.
Jsem ti tím, co pro blahobyt je chléb.
Jsem domovem ptactva i zvěře veškeré.
Slyš tedy prosbu mou. Neodkládej do mne věci pro tebe nepotřebné! Nepustoš a nenič mne!