Současný stav objektu
7. PLRO Vlkava u Nymburka
7. protiletadlový raketový oddíl umístěný u Vlkavy byl součástí 71. protiletadlové raketové brigády (součást 3. divize PVOS Žatec). Tyto oddíly s raketovými systémy středního doletu tvořily první, vnější perimetr obrany.
Hlavní výzbrojí byl od roku 1961 PLRK SA-75M Dvina (rakety 11D), následně přezbrojený v roce 1976 na PLRK S-75M Volchov (rakety 20DP/20DSU) - kód NATO pro tento PLRK: SA-2 GUIDELINE.
Jedná se protiletadlový raketový komplex (odtud PLRK) středního dosahu určený k obraně důležitých vojenských, hospodářských a politických center státu. Jde o komplex polostacionární, který k přepravě potřebuje samostatná přepravní vozidla. Jeden PLRK tvoří výzbroj jednoho protiletadlového raketového oddílu, což je základní palebná jednotka. Jeden oddíl je schopen současně postřelovat pouze jeden cíl, a to jednou až třemi raketami. Komplex je schopen působit na většinu prostředků vzdušného napadení ve výškách od 100 m do 35 km (v závislosti na verzi systému a typu cíle) a dálkách od 7 do 56 km. Srdce komplexu tvoří postavení radiotechnické baterie s kabinami střeleckého naváděcího radiolokátoru SNR-75, kolem něhož se zpravidla v kruhu o poloměru cca 50-80 m nachází šest odpalovacích zařízení (v předpise doslova uváděno odpalovací rampa, proto je tato terminologie zachována i v článku) se šesti protiletadlovými řízenými střelami. Dalších 6 PLŘS se nachází na přepravnících typu PR-11. Tento popis v zásadě odpovídá všem verzím.
PLRK SA-75 byl v podstatě nouzovým řešením, neboť původně se počítalo použitím střeleckého naváděcího radiolokátoru pracujícího v 6cm pásmu, vybaveného navíc systémem SPC (selekce pohyblivých cílů – systém zobrazuje jen cíle s určitou rychlostí, to umožňuje odrušit echa pasivního rušení, či odrazy od země). Pro neustálé potíže s některými komponenty však muselo být přikročeno k výrobě jednoduššího radiolokátoru označeného jako RSNA-75, jenž pracoval v 10cm pásmu a byla u něj vynechána funkce SPC (vývoj radiolokátoru v 6cm pásmu ovšem zastaven nebyl a později vyústil ve variantu systému nazvanou S-75 Děsna). Volchov byl také na rozdíl od obou předchozích verzí vybaven antény úzkého paprsku, umožňujícími lépe vyhledávat cíle na větších dálkách a za určitých podmínek vystavoval radar menší hrozbě útoku protiradiolokační střelou. Volchov také disponoval celou řadou systémů, které měly eliminovat vliv rušení protivníka. Jednotlivé verze se pak také odlišovaly typy raket, které mohly používat.
Základním poznávacím znakem místa s umístěným PLRO s SA75M/S-75 je vždy 6 odpalovacích ploch tvořících půlkruh, v jehož středu se nachází podpovrchové, částečně zodolněné velitelské stanoviště.
Areál 7. PLRO leží na hřebínku Svatojiřského polesí a byl dle novější koncepce budování základen pro S-75M primárně rozdělen na tři části:
- objekt "A" - Bytové domy pro důstojníky a jejich rodiny, postavené na konci obce Vlkava při cestě k útvaru.
- objekt "B" - Týlové zabezpečení, ubytovací monoblok, kuchyně, kotelna, mírové kanceláře, trafostanice a autopark. Objekt "B" byl chráněn dvěmi ploty - plot z ostnatého drátu a průhledný drátěný plot. V prostorách autoparku byly kromě automobilní techniky garážovány i přepravníky raket PR-11B, čtyři ostré rakety a 30 mm PLDvK vz. 53, jimiž byl útvar vyzbrojen k zajištění obrany proti nízkoletícím cílům do 1000 m výšky a ochrany v čase svinování a rozvinování protiletadlového raketového komplexu. Dvojkanóny rovněž sloužily k odrážení nenadálých leteckých a tankových přepadů přesunujících se kolon oddílu (příslušníci oddílu byli též standardně vyzbrojeni ručními raketami se samonaváděcí hlavicí STRELA). V dalších halách byla skladována zásoba protiletadlových raketových řízených střel (PLŘS).
- objekt "C" - Vlastní bojové palebné postavení (podpovrchové, částečně zodolněné velitelské stanoviště, postavení techniky radiotechnické baterie, palebné baterie a velitelské čety).
V útvaru celkově sloužilo kolem stovky vojáků ZVS a důstojníků.
Oplocení areálu:
Mapa areálu a umístění jednotlivých objektů
Detaily objektu „C“
Objekt "C" byl zajištěn zvnějšku postupně pletivovým plotem, elektrickým oplocením z ostnatého drátu na izolátorech pod napětím 3000 V, za nímž v odstupu 5 metrů následoval bezpečnostní 80 cm vysoký drátěný plot, chránící před úrazem el. proudem strážní hlídku, jež se pohybovala v pět metrů širokém koridoru mezi tímto plotem a 3 m betonovou stěnou.
Ještě před oplocením stála strážnice s trafostanicí, napájející el. plot, opodál mezi pletivovým a elektrickým plotem byl zbudován pohotovostní úkryt pro strážní hlídku, starší konstrukce.
Mimo vlastní oplocení objektu "C" byl kupodivu umístěn také přehledový radiolokátor P-12, zřejmě z důvodu vhodného vyvýšeného terénu a zachování potřebné ochranné vzdálenosti od odpalovacích zařízení a naváděcího RL .
Maketa P-12, snižující pravděpodobnost zničení vlastního P-12 v případě leteckého útoku z malých výšek, byla vystavěna opodál.
Nedaleko přehledového RL byla též přistavena kabina a anténa radioreléové stanice 5Ja62 "Cykloida", sloužící k zajištění komunikace s nadřízeným velitelstvím prostřednictvím automatizovaného systému velení ASURK-1.
Ústředním objektem celého oddílu je částečně zodolněné podpovrchové velitelské stanoviště, umístěné centrálně. Skelet je proveden ze železobetonových prefabrikátů a jen z menší části byl betonován přímo na místě, vestavby a příčky uvnitř jsou cihlové, stavba je zapuštěná pod úroveň terénu. Z VS působila Radiotechnická baterie oddílu. V prvních třech kójích (při čelním pohledu zleva doprava) bývaly umístěny 3 elektrocentrály EDS-100 (100 kW) a v další rozvodná kabina RV. Poněkud vzadu jsou pak kóje pro kabinu aparatury AV (výpočet souřadnic, řízení PLŘS) a řídící kabinu UV (systém důstojníka navedení, pracoviště velitele). Za kabinami AV a UV je objekt VS poněkud protažen, z kabin bylo možno vstoupit přímo do místnosti s planžetem, v zadní části objektu se nacházel pěchotní (nouzový) východ na povrch a vstupní chodbička do pohotovostního úkrytu proti účinkům ZHN. Úkryt je rámový, typu ÚŽ-6, s přímou přístupovou chodbičkou hrazenou protitlakovými a dvěma protiplynovými dvířky, úkrytová místnost je vybavena suchým WC a několika pryčnami. Jelikož objekt VS postrádá jakýkoliv systém filtroventilace, bojová činnost by byla možná pouze při využití prostředků osobní protichemické ochrany (plynové masky).
Vedle sjezdů do kójí velitelského stanoviště stála co nejblíže v doběhové vzdálenosti budova pro odpočinek pohotovostní směny, vojáky zvaná jako "zkrácená". Krom nejnutnějšího sociálního zařízení zde byla společenská místnost a kuchyňka pro ohřev stravy.
Na prostranství nad VS stála vysoká, přibližně dvanáctimetrová konstrukce montovaná z ocelových profilů, k níž od východu směřovala 30 metrů dlouhá rampa. Zde, na nejvyšším místě v areálu, byla umístěna anténa naváděcího radiolokátoru SNR-75. Celá konstrukce, kabiny a částečně i anténa NRL byly překryty maskovací sítí, prostranství tak působilo dojmem jakéhosi pahorku. Kabelové vedení vstupuje do objektu VS prostupem v zadní části stavby.
Odpalovací plochy umístěné na obvodu pomyslného půlkruhu okolo SNR-75 jsou tvořeny panely zpevněným a pod povrch zahloubeným prostranstvím, které je navíc obehnáno cca 1,5 metru vysokým zemním valem. Uprostřed plochy je ponechán otvor pro ukotvení odpalovací rampy SM-90, celá plocha je napříč průjezdná kvůli zajištění snadného nabíjení PLŘS z přepravníku PR-11B (časový limit pro nabití činil 2 minuty). Ve valu je z ženijních rámů vždy vybudován malý chráněný výklenek, který by sloužil jako poslední záchrana technikům, pohybujícím se v tomto prostoru při odpálení, pokud by došlo k neočekávané komplikaci.
Palebná baterie měla přímo v útvaru k dispozici 6 raket trvale nabitých na OR (5 ostrých ve stálé pohotovosti a 1 cvičná raketa ve výcvikovém režimu), další 3 kusy byly připraveny na přepravnících PR-11B k okamžitému nabití (tyto 3 přepravníky stály maskovány pod třemi přístřešky podél okružní komunikace, v jejich blízkosti byl vždy také úkryt proti ZHN pro obsluhu). Zbylé 4 rakety byly deponovány na vozících, tzv. "uloženkách", ve skladu v objektu "B". Toto množství ostrých raket (dva palebné průměry, celkem 12 PLŘS) bylo určeno k vedení prvního dne bojové činnosti. Pokud by oddíl stačil odpálit první i druhou salvu ze všech svých OR a byl by stále schopen boje, další PLŘS by byly dopraveny z technického oddílu ve Staré Boleslavi.
V průběhu manipulace s PLŘS v objektu "C", nabíjení, kontroly či v případě neúspěšného startu mohlo dojít ke zjištění závady na raketě. V tomto případě byla PLŘS vybita z OR na přepravník a poté dopravena na místo pro dočasné uložení selhaných raket. Jedná se o od okolních budov vzdálené prostranství se třemi kolejnicemi na betonových patkách, na něž bylo možno odložit raketu stejným způsobem, jako na OR.
Raketové vojsko jakožto elitní, velmi účinná a nákladná zbraň, vždy podléhalo nejpřísnějšímu střežení. Už od počátku zavádění raketové výzbroje do ČSLA byly úzkostlivě utajovány všechny skutečnosti související s protiletadlovými raketovými oddíly, byla kamuflována jejich přítomnost v místě a užívány smyšlené názvy a krycí účely objektů (7. plro užíval krycí určení 23. radiotechnická hláska, krycí volací název "Tundra"). Důstojníci i ZVS byli zvláště kádrově prověřováni, vojenské kontrarozvědce se zavazovali mlčením a museli užívat běžných vševojskových uniforem bez příslušnosti.
Činnost 7. PLRO byla ukončena jeho zrušením na podzim roku 1994.
PLRK S-75 VOLCHOV byl z výzbroje naší armády vyřazen v roce 2003.
Parametry střel:
11D
- vzdálenost dostřelu: 7-29km
- výška dostřelu: 3-25km
- délka: 10,726 m
- hmotnost: 2 163 kg
- hmotnost hlavice: 190 kg
20DP/20DSU
- vzdálenost dostřelu: 7-43km
- výška dostřelu: 3-30km
- délka: 10,778 m
- hmotnost: 2 360 – 2 396 kg
- hmotnost hlavice: 196 kg
Zdroje:
- http://www.fortifikace.net
- https://www.valka.cz
- https://forum.presscont.eu
- http://www.vlkava.euweb.cz
- http://www.vojenskerozhledy.cz
Slovníček
- PLRO – protiletadlový raketový oddíl
- PLRK - protiletadlový raketový komplex
- PVOS – protivzdušná obrana státu
- OP – odpalovací plocha
- OR – odpalovací rampa
- PLŘS – protiletadlová řízená střela
- ZHN – zbraň hromadného ničení
- RL – radiolokátor
- NRL - naváděcí radiolokátor
- SNR - střelecký naváděcí radiolokátor