Obecná chemie
Hlavním úkolem chemie je zkoumání látek a jejich přeměn při chemických dějích, zjišťování podmínek, za kterých tyto děje probíhají, i zkoumání vnitřní stavby látek, která podmiňuje jejich chování. Chemii lze rozdělit na řadu chemických oborů. Z hlediska systematického (podle druhu zkoumaných sloučenin) dělíme chemii na anorganickou (studuje reakce prvků a sloučenin s výjimkou většiny sloučenin uhlíku) a organickou (studuje převážnou část sloučenin uhlíku). Chemické děje probíhající v živých organismech zkoumá biochemie. Analytická chemie se zabývá zjišťováním složení různých směsí. Geochemie zkoumá teoretické problémy vzniku hornin a Země. Jaderná chemie sleduje jednak samovolné transmutace prvků, jednak vliv ozařování látek na jejich složení. Makromolekulární chemie studuje přirozené a umělé makromolekuly. Rozsáhlým oborem je fyzikální chemie, která se zabývá především strukturou látek, studie kinetické a energetické stránky dějů a rovnováh. Z fyzikální chemie se někdy vyčleňují její teoretické partie do teoretické chemie.
Obecná chemie zkoumá ty části, které jsou všem chemickým disciplínám společné, zabývá se proto obecnými zákonitostmi nejrůznějších chemických dějů a vytváří pro ně teoretickou základnu. Úkolem obecné chemie je tedy hledat a vykládat obecné souvislosti mezi všemi výše uvedenými problémy.
Obecnou chemie můžeme vykládat dvěma odlišnými způsoby:
• způsob syntetizující – vycházíme z elementárních částic, z nich složíme atomová jádra, přidáním elektronů pak atomy, ty sloučíme v molekuly, jejichž velké soubory vedou ke skupenským stavům, a od nich přejdeme k chemickým dějům a rovnováhám
• způsob analytický – vycházíme od chemických látek v takové podobě, jak se s nimi setkáváme v laboratoři, a při rozšiřování našeho poznání a nutnosti ho interpretovat se dostáváme ke stále menším částicím hmoty
První způsob je přehledný, úsporný a umožňuje ve zhuštěné formě ukázat řadu důležitých souvislostí.
Druhý způsob více odpovídá historickému vývoji chemie a lze na něm velmi dobře ukázat přístup k vědecké práci. Chemie jako experimentální věda vychází z chemických pokusů demonstrujících přírodní jevy za předem vymezených kontrolovatelných podmínek. Jejich vyhodnocení může vést k vypracování teorie zkoumaného jevu. Jakmile se taková teorie dostane do rozporu s novými objektivně zjištěnými skutečnostmi, je nutno ji nahradit teorií novou, obecnější. Někdy je nová, obecnější teorie taková, že z ní předchozí „klasická“ teorie vychází jako zvláštní případ. – jako kvantová (vlnová) mechanika, která uceleně vykládá jevy u oblasti mikročástic. Při aplikaci zákonitostí vlnové mechaniky na makroskopická tělesa přecházejí vlnově mechanické vztahy na vztahy známé z klasické mechaniky.
Jeden z nejobecnějších pojmů, s kterým se v různých vědních disciplínách setkáváme, je hmota. Hluboký a kritický rozbor obsahu a dosavadních poznatků všech přírodních věd i výsledků veškeré praktické činnosti lidstva umožňuje vědecké marxisticko-leninské filozofii formulovat neobyčejně závažné zjištění, že svět má jedinou, a to hmotnou podstatu. Hmota vystupuje jako obsah a základ jevů v přírodě. V celém vesmíru jsou všechny změny i děje vždy spojeny s pohybem hmoty. Není pohybu a vlastností, které by nebyly pohybem a vlastnostmi hmoty. Chemie se stejně jako ostatní přírodní vědy zabývá jednotlivými konkrétními objekty a jejich vzájemnou interakcí.
Hmota tvoří jedinou podstatu vesmíru, ale přitom se vyskytuje v nekonečně mnoha kvalitativně rozdílných formách. Jedním ze základních kritérií pro klasifikaci forem hmoty je zjištění přetržitosti nebo nepřetržitosti její struktury.
Formy hmoty, které mají přetržitou (diskrétní) strukturu, se nazývají látky. Skládají se z rozličných druhů částic majících určitou energii a nenulovou klidovou hmotnost. Korpuskulární struktura je pro látky typická a je závažnějším rysem než jejich vlnový charakter. Částice vytvářející strukturu látek buď mají elektrický náboj, nebo jsou elektroneutrální. Hmotné objekty s diskrétní strukturou a nenulovou klidovou hmotností nemohou ve vztahu k libovolné inerciální souřadné soustavě nabývat rychlosti světla či dokonce rychlosti vyšší.
K látkovým formám hmoty řadíme:
• elementární částice – elektrony, protony, neutrony aj.
• složitější mikročástice – atomy, molekuly, ionty aj.
• makroskopická tělesa a systémy v různém skupenství – tuhé látky, kapaliny, plyny aj.
• biologické útvary – viry, bakterie, rostliny, živočichové aj.
• kosmické útvary – planety, hvězdy, galaxie aj.
Přetržité formy hmoty jsou nerozlučně spjaty s nepřetržitými formami, pro které se používá názvu pole. Tyto formy mají klidovou hmotnost rovnu nule a jejich výrazným rysem je vlnová povaha. Zprostředkovávají vzájemné působení mezi diskrétními formami hmoty, jednotlivými částicemi, tělesy aj. Pole se vždy šíří konstantní rychlostí, a to rychlostí světla. Mezi nepřetržité (tzv. polní) formy hmoty řadíme všechny druhy fyzikálních polí (elektromagnetické, mezonové, jaderné, gravitační atd.). O struktuře polí víme zatím velmi málo. Jejich teoretické i experimentální studium naráží na značné obtíže. Víme, že pole mají svůj vlastní pohyb, odlišný od pohybu látkových forem hmoty. Produktem pohybu v polích jsou „částice“ o nulové klidové hmotnosti, tzv. kvanta. Například fotony jsou kvanta elektromagnetického pole.
Studiem vzájemného vztahu látek a polí se zjistilo, že za určitých podmínek se mohou částice látky měnit v kvanta pole a naopak. Například při vzájemném střetnutí elektronu s pozitronem mohou vznikat fotony. Naopak za jiných podmínek může z fotonu vzniknout dvojice elektron-pozitron. To vše svědčí o hlubokých souvislostech a jednotě forem hmoty.
Jak na keš?
O co delší teoretický základ, o to lehčí získání souřadnic. Nejen základy obecné chemie spojují vědce napříč obory, ale i pomůcky, které při své práci používají. Pro zjištění finálních souřadnic je nutné vyluštit jednoduchou křížovku – jedná se o běžně používané laboratorní pomůcky. Vyplňujte ale pouze přívlastek dané pomůcky, pokud ji má (např. na obrázku je "krystalizační miska", tak píšu "krystalizační". Také nepoužívej diakritiku a „CH“ je jedno písmeno.
Finálka je větší, takže se do ní pohodně vejde nějaký kinderšrot, tak ať mají i mrňousci nějakou radost. Zatím jsem vložil 3 hračky z HappyMealu 
Logbook je ukryt na:
N 49°5_,_ _ _
E 16°2_,_ _ _
