Keš se nachází na stávajících souřadnicích.
Protože tuším, že většina s vás nebude mít sílu a hlavně čas dočíst to do konce, tak na začátek několik slov k samotné kešce. Je to taková mechanická hračka a k jejímu otevření budete potřebovat znát přesný čas, který je potřeba nastavit. Nebudu vás trápit. Pokud znáte rok vzniku geocachingu a představíte si ho jako časový údaj, tak připočtěte 15 minut . Pokud se vám schránka nebude chtít otevřít stačí poklepat na dvířka no nikdo není dokonalý. Chovejte se k ní prosím tak aby nám co nejdéle vydržela.Díky. www.Spider58.cz
Čas měříme nejrůznějšími přístroji od atomových hodin na družicích pro GPS až po přesýpací na stolku v pokoji sedmnáctého století. V historii lidstva bylo vyrobeno nepřeberné množství hodin, hodinek a orlojů, které měřily čas.
Zdá se nám, že čas plyne jako řeka, nekonečně dlouho od jednoho okamžiku k dalšímu. A také se nám zdá, že čas plyne vždy jedním směrem, k budoucnosti, ale to nemusí být pravda. Jak tedy odhalit tajemství tak hluboké a neuchopitelné, jako je čas? Jednou z možností je měřit jej. Pomocí hodin všech možných typů měříme čas se stále zvyšující se přesností již tisíce let. Nejpřesnější hodiny dneška měří čas na základě kmitání atomu cesia, ten kmitá přesně 9.192.631.770x za sekundu. Takové hodiny se zpozdí o sekundu jednou za 100 miliónů let.
Třebaže čas ovlivňuje veškeré biologické dění živých organismů, lidé pravděpodobně velmi dlouho čas měřit vůbec neuměli - můžeme se jen domnívat, že patrně nejstaršími hodinami byla hůl v zemi a délka jejího stínu určovala jednotlivé části dnů. Babyloňané, pravděpodobně proto, že i Měsíc oběhne Zemi přibližně 12krát do roka. Den však trval od východu do západu Slunce, noc byla dělená podobně na 12 hodin. I když hodiny nebyly v průběhu roku stejně dlouhé, toto dělení na 24 úseků zůstalo lidstvu po obyvatelích Babylonu dodnes.
Nejstaršími hodinami v dějinách lidstva jsou s největší pravděpodobností hodiny stínové, které používali Egypťané, a to v době 2000 let př.n.l. Vysoké, štíhlé, nádherně zpracované obelisky stavěli ve starém Egyptě slunečnímu bohu Re. V této době se objevují i první mobilní modely přístrojů k měření času, nazývané secat nebo merchet.
Prvními slunečními hodinami měřícími čas délkou vrženého stínu byl svislý obelisk – gnómon. Tyto první obelisky určené k měření času pocházejí pravděpodobně již ze 14. století př. n. l. a místem původu, je egyptský Karnak.
Sluneční hodiny byly značně oblíbené pro svou jednoduchost, spolehlivost a na svou dobu poměrnou přesnost. Největší rozmach slunečních hodin jako vědeckých měřicích přístrojů i uměleckých řemeslných děl probíhal v 16. a 17. století, kdy se stavbou slunečních hodin zabývali přední evropští matematici a astronomové.
Za doby vlády Rudolfa II. se v Praze soustředili významní vědci, učenci a řemeslníci z celé Evropy. Praha se stala jedním z prvních významných středisek skutečné mnohonárodní spolupráce. V letech 1599–1601 zde společně pracovali Tycho Brahe, Jost Bürgi, vynikající tvůrce slunečních hodin a astronomických přístrojů Erasmus Habermel a jedna z největších postav dějin astronomie Johannes Kepler.
Zatímco většina dávných vědeckých přístrojů, jako jsou sluneční či hvězdné hodiny, měří čas podle postavení Slunce či Měsíce, celá řada starých časoměrných přístrojů fungovala bez jakéhokoliv vztahu k nebeským tělesům. Jsou to přístroje kapalinové, pískové, vzduchové nebo ohňové, které měří čas pomocí uměle vytvořených časových intervalů. Časový interval byl vytvořen odměřováním určitého množství látky proteklé nebo spálené v časoměrném zařízení I tato skupina časoměrných přístrojů prodělala dlouhý vývoj a zavedla celou řadu prvků, které se později využily v éře mechanických hodin - kladky, lanové závěsy či ozubená soukolí. prodělala dlouhý vývoj a zavedla celou řadu prvků, které se později využily v éře mechanických hodin - kladky, lanové závěsy či ozubená soukolí.
Vodní hodiny
Zhruba od roku 1500 př.n.l. začali obyvatelé Egypta a Babylónie používat hodiny vodní. Vodní hodiny se zde objevily již v době 1500 př. n. l, v Číně asi 1200 př. n. l. Do Řecka je prý donesl Platon kolem roku 400 př. n. l. a měly sloužit k odměřování času jeho žákům. Vodní hodiny se nazývaly klepsydra - jejich název pochází z řečtiny a znamená „zlodějka vody“.
Přesýpací hodiny
Přesýpací hodiny sestávaly z velmi jednoduchého zařízení: dvě průhledné nádoby postavené na sobě a spojené úzkým otvorem. Z horní se zvolna sype písek do dolní nádoby a na stupnici můžeme odečíst, kolik času uběhlo. Přesýpací hodiny znali pravděpodobně již v antickém Řecku. Samo slovo „pískové je zavádějící, protože materiálem k přesýpání byl kamenný prach nebo na prach rozdrcené vaječné skořápky.
Doutnákové hodiny
Poměrně rozšířeným a jednoduchým intervalovým měřením času byly od počátku 13. století svíce s časovou stupnicí. Ukazovaly čas a zároveň osvětlovaly pokoje církevních a světských hodnostářů. Délka noci se obvykle měřila počtem shořelých svící. Na boky svící se někdy připevňovaly kovové hřeby nebo kuličky, které při tání vosku odpadávaly a úderem na kovovou misku svícnu dávaly zvukový časový signál.
Zvonkové hodiny
Ve 13.stol.n.l. se v Evropě začaly používat poměrně přesnější hodiny mechanické, kdy přelomem byl vynález tzv. krokového ústrojí. Od těchto hodin už byl jenom krůček ke klasickým mechanickým hodinám poháněným závažím. Ty se začaly objevovat až na sklonku 13. století. Kupodivu však neměly ani ciferník a ani jednu ručičku: čas oznamovaly zvonky. Je zajímavé, že čas je se zvonky spojený odpradávna - ve starověké Číně nebo Indii dodnes zvonky symbolizují plynutí času.
Mechanické kolečkové hodiny
Ciferník a hodinová ručička se objevily až ve století čtrnáctém. Dalším vývojovým stupněm byly kolečkové hodiny s pevnou hodinovou ručkou a s pohyblivým ciferníkem. Teprve později se začala pohybovat hodinová ručička. Oběhla ciferník jednou za den, později k ní přibyla i minutová ručička, kterou k hodinám přidal roku 1577 Jost Bürgi při výrobě hodin pro Tycha Brahe. V roce 1676 se přidává ke dvěma ručičkám rovněž ručička sekundová. V Německu pak vzniká další novinka: ručička oběhla ciferník dvakrát za den a ciferník měl na sobě dvanáct hodin.
Nejstarší dochovaný kolečkový časoměrný stroj
Za nejstarší dochovaný kolečkový časoměrný stroj u nás považujeme Pražský orloj. Jeho autory jsou Mikuláš z Kadaně, profesor astronomie Jan Šindel a hodinářský mistr Jan Hanuš. Orloj vznikl mezi rokem 1410 a 1490. Zásadním problémem mechanických kolečkových hodin bylo zajištění rovnoměrného chodu. U prvních mechanických hodin rovnoměrný chod zajišťoval tzv. lihýř. Byl to svislý hřídel s příčníkem se dvěma závažími. Na hřídeli byly dvě lopatky, které zapadaly do protilehlých zubových mezer ozubeného kola. Kolo tak rozkývávalo lihýř, který pak udržoval relativně stálý chod. Natahovat se takovéto hodiny musely každých 5 až 6 hodin a za tu dobu se uměly rozejít až o neuvěřitelné 2 hodiny... Jejich natahování přitom nebylo nikterak snadné: závaží středověkých věžních hodin vážila 250 až 600 kg.
Natahovací mechanické hodiny
První natahovací hodiny na péro se datují zhruba do období roku 1450 a ke konci patnáctého století pozorujeme počátky výroby malých mechanických a poměrně přesných hodin. Péro v hodinách nahradilo těžké závaží užívané v mechanických hodinách. Tento vynález měl velký význam – učinil totiž hodiny přenosnými a velmi brzy se takové přenosné hodiny staly skutečným šlágrem v celé Evropě. Vyráběly se ze zlata, stříbra, zdobily je drahokamy - materiálů k výrobě prvních přenosných hodin se vystřídaly desítky..
Kyvadlové hodiny
Roku 1657 na základě myšlenek Galilea Galileiho sestrojil Holanďan Christian Huygens první kyvadlové hodiny. Hodiny byly natolik přesné, že umožňovaly určit změny tíhového zrychlení v závislosti na zeměpisné šířce. Dalším zdokonalením z roku 1704 jsou ložiska z kamenů, kterými hodiny opatřil Švýcar Nicholes Facio, čímž značně přispěl k prodloužení životnosti hodin. V roce 1660 angličan W. Clement nahradil ústrojí krokové vratným kotvovým krokem, čímž docílil podstatně větší přesnosti. O patnáct let později Huygens vyrobil první hodiny se spirálovitě stočenou vyrovnávací pružinou. 1754 je pak datum vynálezu volného kotvového kroku, který má na svědomí angličan T. Mudge a tento kotvový krok je v mechanických hodinách používán dodnes. Deset let před rokem 1800 se zrodily první náramkové hodinky a na trh s nimi přišla společnost Jaquet-Droz & Leschot.
http://presny-cas-online.cz