Vstupní bráně do zábavního parku Eden vévodila reklama na firmu Schicht vyrábějící oblíbené Schichtovo mýdlo s jelenem.
Největší atrakcí byla unikátní horská dráha, která byla zprovozněna rok po otevření Edenu (1923). Svojí délkou přesahovala 5 km, což je asi tak 12-ti násobná délka současné horské dráhy na výstavišti v Holešovicích (440 m).
Vršovický "Ráj" byl skutečně rozsáhlý zábavní park evropského formátu. Za zábavou sem přijížděli obyvatelé z celé Prahy. V nedalekých továrnách Waldesce (dnešní Koh-i-noor) a Feiglovce (naproti Koh-i-nooru přes křižovatku – vyrábělo se zde pánské spodní prádlo) pracovalo hodně mladých děvčat a ve vršovických kasárnách žilo nespočet vojáků, kteří toužili si na vycházkách trochu povyrazit. Lístek do Eden stál pouhých 1,20 Kč a opravňoval ke vstupu na většinu atrakcí.
Uprostřed parku stálo Kolosseum, kde se pořádaly tancovačky. K budově vedla velká promenáda lemovaná stromy a stánky s občerstvením. Pořádaly se tu karnevaly, tomboly, koncerty a estrády.
V parku byla velká vodní hladina nazývaná Laguna, kterou bylo možné brázdit na loďkách. Lodičky byly oblíbené především mezi mladými páry. Nevzít svou dívku na lodičku byl vyloženě téměř hazard se vztahem. Na laguně se pořádaly i divadelní představení. V areálu byly houpačky i kolotoče. Ve střelnicích předváděli své umění vojáci z nedalekých Vozatajských kasáren. Večer se pořádaly ohňostroje.
Další atrakcí byl Zepellinův kolotoč. Kajuty ve tvaru vzducholodě do vzduchu s návštěvníky létali.
Nechyběl ani strašidelný zámek.
Mezi obecenstvem byl také velmi oblíbený dlouhý a vysoký tobogán a čertovo kolo.
V roce 1930 zavítal do Edenu Ital Zacchini, který se nechal vystřelovat z kanonu.
Byla zde také černošská vesnice, kde domorodci ukazovali tance či vystupovali se zvířaty. Živí černoši se stali ohromnou atrakcí, neboť potkat tehdy v Praze člověka černé pleti bylo téměř nemožné.
V několika boudách se hrálo varieté a jiná cirkusová vystoupení. Kolotoče se otáčely a houpačky létaly do nebes. Nechyběla tu ani barevná fontána. Oblíbená byla i soutěž ve sportovním rybolovu.
Zkrátka bylo tu vše, co zábavního parku patří. Jenže časem se ukázalo, že tak nízké vstupné nemůže vyvážit ani mimořádná návštěvnost a vršovický lunapark začal mít brzy finanční potíže. Navíc tyto končiny lákaly četné kapsáře, pro něž byl Eden skutečným rájem, a kteří mohli pak nalézt útočiště v nedalekých nouzových koloniích. Nákladně budovaný Eden chřadl, zatímco svépomocně budovaný polosvět kolonií za tratí jen kvetl. Eden a jeho okolí měly pověst nebezpečného místa, a tak vypravit se do něj z vnitřní Prahy bývalo spojováno s odvahou a lehkomyslností.
Lidi to na tuhle stranu Prahy prostě netáhlo, takže velkorysý zábavní park začal upadat už ve třicátých letech, v roce 1935 byla zbourána většina atrakcí. Definitivní ránu Edenu přinesla druhá světová válka a zákaz zábavy, zejména tance v dobách německých porážek. A taky fakt, že za tratí vyrostla obří nouzová kolonie, kde bujela kriminalita. V roce 1946 pak hygienik hlavního města nařídil park uzavřít.
Marné bylo volání vršovických po zachování jedinečné atrakce, jejíž vybudování stálo 24 miliónů korun. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let park v Edenu ještě živořil, ale v roce 1946 zbylé sešlé podniky pražský magistrát uzavřel. V padesátých letech došlo k likvidaci parku. Vše ustoupilo rozsáhlému sportovnímu areálu.