Pohádka o ztracené koruně
dysi kdesi, dávno tomu, se sešel sněm bardů a krasavic, aby ze svého středu vybral na dobu jednoho roku svého krále. Moudří rádci připravili přetěžkou zkoušku vědomostní a po dlouhém prověřování a následném poměřování nového krále vybrali.
Nově zvolený král Radoslav I. byl do té doby člověk skromný, ba až tichý...ale po volbě...
Ihned po korunovaci zapomněl na své kamarády a jen se předváděl ve své nové koruně. Pyšně se s ní chlubil, naparoval, nechával zvěčnit. A k tomu všemu navíc se mírou vrchovatou věnoval své oblíbené medovině a vínu. Ke konci sněmu v nočních hodinách vyrazil na svůj hrad. Ale ouha! Odešel již značně ovíněn a bez své koruny! Rychle se vrátil, rozrazil dveře, skleněným pohledem našel korunu, proběhl mezi hosty, korunu si narazil střelhbitě na svou hlavu a jak se objevil, tak rychle i zmizel v zimní noci.
A právě zde začíná vaše cesta. Když jí dovedete do konce, možná najdete onu královu korunu. Zkuste jít v jeho, místy zmatených, stopách.
- Radoslav I., bojíce se o korunu, vyrazil hned ze sněmu, zatočil doleva a pak doprava, prošel „Sopečnou“ krajinou, míjeje domy a hrady jejich obyvatel. Když došel na otevřenou plochu, dostal velikánkou žízeň a v hlavě si rozvzpomněl, že kdysi tu jako mladý panoš sloužil v jedné krčmě jako potulný bavič a hudby pouštěč. Zde se zřejmě opět vydatně posilnil, možná zahrál na nějaké kouzelné krabičky k pobavení hostů a opět vyrazil.
- Minul místní smetiště a vedle putyky našel úzkou cestičku, kudy kočáry neprojedou, ale pěšky, či na velocipédu se projeti dá. Prošel okolo jezera a došel na rozcestí.
- Vlevo nebo vpravo? Tam, kde uviděl tůje, pochopil, že bloudí.
- Na správné cestě minul jemu známou bezednou studnu, velkou vrbu a vrata patřící k panství šlechtice Holubičky.
- Prošel jimi, minul další smetiště, kam domorodí házejí papírové, skleněné a plastové věci nepotřebné a zbytečné a na křižovatce zatočil na stranu, kde míjel strašidelnou zažloutlou zříceninu tak, že jí měl po levé ruce.
- Vykračoval si to za roh, kolem hradeb panství Holubičky, které skrývají temný hvozd a jistě i děsuplnou lesní zvěř, až došel k místu, kde byly k přečtení jakési veřejné písemnosti.
- Neznaje psaní ani čtení, jediné co zmohl, že zde zezadu namaloval své oblíbené znamení.
- Přes cestu zahlédl jemu povědomých 5 vlajek. Je možné, že na prostřední viditelně jsou napsány symboly, podle kterých korunu najdeš. Herueka!
- No a pokud ne, vrať se zpět okolo hradeb, projdi znovu okolo strašidelného domu a pokračuj stále nahoru. Zde byl krátce viděn.
- Když došel na křižovatku, v rozjařenosti z koruny vyrubal celý les, zbyly jenom divné pařezy. Vidíš je? Tak jsi správně!
- Zatočil doprava a pokračoval.
- Když prošel úsek cesty, který se stáčel vlevo, zabočil na křižovatce intuitivně vpravo. V jeho hlavě se objevil záblesk, že tady to zná, že tu někdy byl.
- Pokračoval a asi po 300 metrech, již na pokraji svých sil, narazil na místo, kde zastavují povozy a kočáry svážející poddané a ratolesti ke svým povinnostem tam a zase zpátky do svých sídel. Cítil, že mu již hlava padá do klína a z posledních sil vzkaz zanechal někde v těchto místech...
...Ráno po krušném probuzení s těžkou hlavou s hrůzou zjistil, že koruna je pryč! Za nic na světě si nedokázal vzpomenout, kde jí zanechal a také kam zaznamenal onen vzkaz.
Je tedy již na vás vzkaz a tím pádem možná i ztracenou korunu objevit!
- Poděkování Erdogan factory za zhotovení cache