Dům v oblacích
Byla jednou jedna podivná rodina, kde největší zábavou bylo hledat krabičky s ukrytým notýskem, kam každý zapsal své smyšlené jméno. Ti lidé byli trochu podivíni. Lezli do sněhu a vyhrabávali krabičky, táhli se desítky kilometrů pro zápis do bločku a občas vstávali hodně brzy, aby si mohli zapsat další body na nejmenované webové stránce (reklama je tady tabu).
V té rodině však byla černá ovce. Jejich nezvedená dcera, kterou tohle zas tak moc nebralo. Její matce to dělalo velké starosti a nevěděla si s holkou rady. Během několika let měla dcera pouhých 100 bodů, což znamenalo skoro rodinnou tragédii. Matka se obávala, že její dítě není tak úplně normální.
Jak čas ubíhal, nezvedená dcera si našla práci a tam potkala jiného kačera. Byla z toho love story. Kačer ji uvedl do tajů T pětek a ona okusila stromy, skály, mosty a stožáry. Zdálo se, že konečně našla něco, co jí opravdu baví. Potkávala další zvláštní kačery, kteří této zálibě propadli. Například usměvavej kačer, který říkal jejímu psovi Adolf, nebo jiný kačer, co měl na výšku kolem 2 metrů. Všechno vypadalo báječně, matka byla spokojena, neboť předtím nepokořitelné symboly krabiček se i jí v mapě začaly měnit v usměvavé smajlíky. Její zamilovaná dcera byl v sedmém nebi, lezla po stromech a vystavěla si svůj dokonalý svět a v něm dům v oblacích.
Jenže milé děti, jak už to bývá – realita je v životě trochu jiná a domy v oblacích jsou sice krásné, ale když si nedáváte pozor, spadnete a natlučete si nos. Naštěstí i pád na pusu, je krok dopředu a naše mladá hrdinka,
ač opět sama, se rozhodla, že se chce dál věnovat téhle podivné zábavě. Jenže bez parťáka, vybavení a především zkušeností, se šplhá k oblakům docela blbě.
Než love story skončila, stihla se naše hrdinka seznámit s jednou povedenou usedlou dámou, která také ráda leze po stromech a naší hrdince pomohla v dost perných chvilkách. Prožily spolu několik dobrodružství, během kterých usedlá dáma vyprávěla o dalších dvou pěkně vykutálených kačerech – prý jedněch z nejlepších, kteří s dámou občas lezou po stromech a mohli by dcerce pomoci v naučení se stromolezeckém umu. Jenomže… Ani jeden z těch dvou kamarádů neměl čas na to, aby ji učil. Ale usedlá dáma snahu pomoci nevzdala a naší hrdinku vzala na výpravu s jedním starším moudrým vousatým pánem, který když nelezl po stromech, tak popíjel kafe nebo pokuřoval cigáro. Stromolezecký guru si naší hrdinku vzal do parády a začal jí učit. Holka byla trochu dřevo, ale její učitel měl neskutečnou trpělivost a učil jí lézt třeba na takových divných tkaničkách. Světe div se – ono to fakt šlo!
Čas běžel, dívka se učila a tahle zábava jí byla pořád bližší. Jednoho dne si naše hrdinka všimla, že jeden z kamarádů usedlé dámy, který předtím na seznámení neměl čas, pořádá akci, kde si kačeři mohli vyzkoušet potápění. V životě se má zkusit (téměř) všechno. Rozhodla se proto, že i do téhle taškařice půjde. Oslovila prvního kamaráda usedlé dámy, jestli je ještě místo na potápění. Slovo dalo slovo a ukázalo se, že tenhle kačer má nyní trochu víc času a tak se domluvili, že vyrazí na jeho kešku –„lunapark“, která byla určena pro druhého kamaráda usedlé dámy, když oslavoval půl století svého života.
A tak naše hrdinka potkala prvního kamaráda usedlé dámy. Bylo to báječné odpoledne. A ačkoli dívka začala pociťovat jisté sympatie, nedávala jim příliš velkou váhu, protože spadnout z dalšího domu v oblacích rozhodně neměla zapotřebí. Vyrážela za dalším a další dobrodružstvím a i na zmiňované potápění došlo. Potkala tam plno prima lidí. Třeba jednoho kačera z jihu, který přes to, že se bojí výšek, překonává svoje hranice i svůj strach. Za to ho moc obdivovala.
Nakonec došlo i na setkání s druhým báječným kamarádem usedlé dámy. I ten se ukázal jako príma společník a jeho celkem drsný humor a věty typu: „Chodit? Nikdy!“ nebo „Snad na ten strom vylezu,“ kouzlily naší hrdince úsměv na tváři. Bylo vidět, že tenhle člověk si na nic nehraje a že o lezci nevypovídá ani tak jeho vybavení, jako jeho um. Dokázal dát třeba pouliční lampu bez sedáku – fakt velkej respekt.
S prvním báječným kamarádem usedlé dámy, se naše hrdinka ještě párkrát setkala na nějakých kačerských akcích a nakonec přišla na to, jaký je to fajn parťák. Díky němu potkala dalšího kačera, který žije kdesi u Šumavy a zakládá tam plno prima stromovýchkeší
Čas ubíhal, rok lezení do výšin utekl jako voda a naší hrdince se nakonec nasčítalo v tabulce 200 T pětkových bodů. Byl to báječný rok. A protože hodně lidí si dalo práci, aby ty body vytvořili a ona měla o zábavu postaráno, rozhodla se i ona těm ostatním dopřát jeden bodík s otazníčkem.
Tahle krabička je hlavně pro báječné lidi, se kterými zažila mnohá dobrodružství a kteří jí pomohli překonat období, kdy spadla z domu v oblacích…
Všichni ostatní dobří kačeří jsou vítáni do domu v oblacích též.
Jak na keš?
N 50° E 013°
Lov je na vlastní nebezpečí a vyžaduje lezecké vybavení. Prosím zvažte svoje lezecké schopnosti a nelezte sami!!! Dodržujte pokyny bezpečného lezení, které můžete nalézt například zde. Buďte ohleduplní k přírodě a sami k sobě navzájem.
