ENTERICH A MODRE SOVY Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Nenáročná procházka na historicky významné místo v dějinách Osečné, kam se osečenský mlynář Donald Enterich chodil denně modlit, aby se jeho mlýn zbavil přemnožených hlodavců…
Na jaře roku 1929 se celá obec připravovala na významnou událost – Okrašlovací spolek Osečná se rozhodl uspořádat první „ Výstavu domácích mazlíčků“. Předsedkyně spolku nadlesní Hurvína Kokrčíková nechala všude v okolí vyvěsit plakáty a hned se začali hlásit zájemci z blízkého i širokého okolí.
Týden před zahájením výstavy se v Bergrestaurantu Schillerhöhe konala schůze Okrašlovacího spolku, na které se upřesňovaly poslední detaily této akce: program výstavy, občerstvení, přihlášená zvěř, ceny pro vítěze, dary sponzorů, proslovy atd. Všichni přítomní se na připravovanou akci již dlouho těšili a měli výbornou náladu. Jediný, který elán ostatních nesdílel, seděl zachmuřeně v koutě a pil jedno pivo za druhým byl osečenský mlynář Donald Enterich…
V zápisové knize Okrašlovacího spolku se můžeme dočíst o průběhu celé schůze a tak se dozvíme i o příčině Enterichovy špatné nálady. Vše pečlivě zapsala pomocná učitelka Rauberová. Zde je část zápisu:
Nadlesní Kokrčíková : Tak to bychom měli, doufám, že vyhraje náš Čenda! Ale co ty, Donalde, jsi dnes nějak trudomyslný…
Mlynář Enterich : Nemám na nic náladu, postihla nás ve mlýně pohroma – přemnožily se tam myši… Žerou obilí, pytle s moukou jsou prohryzané, všude plno myších exkrementů - já už nevím, co mám dělat…
Obchodník Jarnow : Mám na skladě přes tisíc pastí na myši, dal bych ti je levně…
Mlynář Enterich : Jo, já tě znám – to by stálo majlant…
Uzenář Colombo : Já mám v krámě už dva měsíce tři věnce uzenek a mísu karbenátků - nikdo je nechce. Kdyby se do nich přidalo trochu nějakého utrejchu…
Mlynář Enterich : Ty tvoje uzenky a karbenátky – to by ani myši nežraly…
Chalupník Bär : A co pochytat všechny kočky ve vsi a pustit je ve mlýně…
Mlynář Enterich : Kočky mají ještě větší exkrementy než myši – a mnohem víc páchnou…
Nadlesní Kokrčíková : To je pravda, kdybyste viděli, co dokáže náš Čenda…
Mlynář Enterich : Kočky nepřipadají v úvahu…
Šikovatel Jurzig : Já bych tam hodil pár handgranátů a nebo pustil yperit…
Mlynář Enterich : Ty buď Jurzigu raději zticha, už ses tu jednou vyznamenal při náboru vojáků do války…
Cestovatel Buffalo : Vzpomínám si, že když jsem žil před časem mezi Eskymáky, tak jsme měli v každém iglú sněžnou sovu, Eskymáci jim také říkají podle namodralého peří „modré sovy“. A za celou dobu jsem tam neviděl ani jednu myš. Mám tu dokonce i fotografii…
Mlynář Enterich : Hmmm, hezký… ale kde tady u nás vezmeš modré sovy?
Pomocná učitelka Rauberová : Nedávno jsem četla v Učitelských novinách, že někde v Turnově existuje „Spolek modrých sov“, ale už nevím, co to je zač…
Chalupnice Bärová : Já o nich také četla, v Listu paní a dívek, možná mám ty noviny doma. Bruno pro ně jistě rád doběhne…
Chalupník Bär : Tak jo, co mám dělat… Záhy budu zpátky…
…….
Pomocná učitelka Rauberová : Tomu Bärovi to trvá, já už bych tu byla…
Chalupnice Bärová : Do Druzcova to je kousek, záhy tu bude…
Chalupník Bär : Ufff … už jsem tady…
Mlynář Enterich : No konečně - tak to ukaž…
Nadlesní Kokrčíková : Mein Gott! Cos to přinesl za humus?
Chalupník Bär : Žena to pobryndala meltou a hodila to do uhláku, ale zachránil jsem to…
Mlynář Enterich : Ty hnědý fleky jsou opravdu od melty?
Chalupnice Bärová : Ano…
Pomocná učitelka Rauberová : Jen aby… No jo, ale z tohohle se nic nedozvíme…
Nadlesní Kokrčíková : Támhle sedí ti dva pánové z hádankářského spolku SIMULACRA, ti by si s tím možná poradili…
Mlynář Enterich : Hej, Haryku a Baryku – pojďte se prosím na něco podívat!
Haryk : U všech štěnat a koťat – co to má být?
Baryk : Tohle by snad nevyluštil ani svatý Valentin, ale mrknem se na to…
Po dvou hodinách a šesti pivech se členům spolku SIMULACRA podařilo chybějící text doplnit. Enterich měl radost a pověřil obchodníka Jarnowa z Turnova, aby návštěvu spolku Modré sovy vyjednal. Jarnow to zařídil a poslal Donaldovi telegram, že návštěva se uskuteční 25. dubna dopoledne – zrovna v den výstavy.
Dlouho očekávaný den nastal… Výstava měla být za hodinu zahájena, vše bylo již připraveno a hosté se i s mazlíčky začali scházet. Enterich s Bärem čekali před kostelem na příjezd Jarnowa s Modrými sovami a dočkali se. Jaké však bylo jejich překvapení, když z vozu vystoupily čtyři poněkud výstředně oblečené dámy a ukázalo se, že Modré sovy nejsou spolkem deratizačním, ale pěveckým a recitačním a že se nezabývají hubením hlodavců, ale zpěvem lidových písní, zejména ruských častušek…
Enterich neskrýval zklamání a zmocnila se ho opět silná trudomyslnost. Chalupník Bär ho utěšoval a navrhoval, že když už tu ty umělkyně jsou, že by mohly aspoň zazpívat na zahájení výstavy domácích mazlíčků. Enterich řekl, že už mu je všechno jedno a tak je Jarnow všechny naložil a odvezl k Bergrestaurantu. Tam se Bär domluvil s nadlesní Kokrčíkovou, že Modré sovy zahájí výstavu kulturní vložkou. Prý to bude pro všechny velké překvapení…
A překvapení to tedy opravdu bylo… Sál byl plný místních i přespolních chovatelů se spoustou nazdobených pejsků a kočiček, nadlesní Kokrčíková pronesla krátkou zdravici a vzápětí přitančily na parket Modré sovy. Všichni v sále v němém úžasu jen zírali a pak to začalo…
Zpěvačky spustily častušku „Váňo, Váňo, Ivane…“ a hned po prvních tónech celý sál strnul. Místní občané byli sice zvyklí na ledacos (i na každoroční zpěv vánočních koled manželů Bärových ), ale tohle nikdo nečekal. Lidi to přijali celkem statečně, ale horší to bylo s mazlíčky. Všem zvířatům se okamžitě zježila srst, kočky začaly prskat, psi spustili mohutný štěkot a někteří i zavile vyli. V sále vznikla panika, zvířata prchala, docházelo mezi nimi i ke rvačkám…
Jediný, kdo si zachoval chladnou hlavu byl Enterich – dostal totiž nápad. Houkl na Jarnowa, společně vyvedli Modré sovy zadním vchodem ze sálu, naložili je do vozu a ujížděli k mlýnu. Enterich je pak zavedl do mlýnice a požádal je, aby znovu zazpívaly „Váňu“. Umělkyně se daly do zpěvu a situace se opakovala podobně, jako v Bergrestaurantu – ze všech stran se ozývalo hlasité pištění myší, které opouštěly úkryty a v celých zástupech prchaly ze mlýna všemi směry. Během krátké chvilky po nich nebylo ve mlýně ani památky… Enterich se zaradoval, věnoval každé zpěvačce pytel prvotřídní mouky, pomohl jim do vozu a Jarnow s nimi odjel směrem na Turnov.
Enterich se pak vrátil do Bergrestaurantu, kde se zatím situace uklidnila. Všechna zvířata byla pochytána, upravena a učesána, načež nadlesní Hurvína Kokrčíková zahájila soutěž o nejkrásnější kočičky a pejsky. Odborná porota pak vybrala vítěze, byly předány medaile, proběhla tombola a na závěr přednesla pomocná učitelka Rauberová vlastní báseň s názvem „Kdo má rád zvíře, má k Bohu blíže“…
Po vyhlášení výsledků projevil mlynář Enterich spokojenost s umístěním svých mazlíčků, jménem Okrašlovacího spolku poděkoval sponzorům tomboly a jen poznamenal, že je smutné, že pan Adal slíbil věnovat uzenou kýtu a lahev slivovice, nedal však nic…
Celá akce tedy měla šťastný konec, všem se líbila a dlouho se na ni vzpomínalo. A největší radost měl mlynář Enterich, protože se zbavil nebezpečných hlodavců a nemusel se bát hygienické kontroly ve mlýně…
I vy můžete navštívit kopeček, na který se chodil Enterich denně modlit. Jeho modlící kámen nepřehlédnete a možná na něm najdete i otisky mlynářových kolen. Je z něho hezký výhled na Osečnou, Ještěd a okolní krajinu. A když se tu pomodlíte, nikdy se vám do baráku nenastěhují myši...
.
A tady najdete kešku :
50.4A.BCD
014.5E.FGH
Děkuji Hnátovi za výrobu schránky, Hauzimu za pomoc při úpravě listingu a Hubertce za obrázek...
Additional Hints
(Decrypt)
zrge anq mrzv