Tehdy jsem se narodila svým rodičům Zdence a Petrovi, kteří se poznali díky inzerátu v novinách. Táta bydlel ve Velké Bíteši na Karlově, máma žila o nějakých 120 km dál - v Popovicích u Uherského Hradiště. Po svatbě v červnu jistého roku se přestěhovali do bytu v ulici U Stadionu ve Velké Bíteši, přesně do toho domu, u kterého je ukryta keš. V tomto domě jsem prožila celé své dětství, zde jsem vyrůstala se svými rodiči a o 3 roky mladším bratrem, hrála si, učila se do života a užívala si mládí až do svých 22 let.
s bráchou
Ubíhala léta a já jsem se ocitla na vesnici. Už od raného mládí bylo mým snem žít v malé klidné vesničce, v domku se zahradou a do lesa jen pár kroků. Toto mé přání se mi vyplnilo.
Dnes se mě moji blízcí ptají, co bych chtěla k narozeninám. Nemusím ani dlouho přemýšlet a říkám, že přání, které mám ukryto v hloubi duše, se stejně nikdy nevyplní, ale co by mi udělalo největší radost, o to se podělím i s vámi:
Ve svých 12 letech jsem dostala zvláštní dar "zhůry". Bylo mi dáno hudební nadání spočívající ve hře na klávesy. Předtím jsem nikdy nehrála na žádný hudební nástroj, ba ani noty jsem neuměla, ačkoliv se mi je paní učitelka ve škole snažila vštípit do paměti, leč bez úspěchu. Tehdy se to stalo doslova ze dne na den. Rodiče pořídili mému bratrovi elektronické klávesy jen tak na "brnkání". Bráchu asi moc nezaujaly, ale mě ano. A co se nestalo: já z ničeho nic uměla hrát. Bez not, jennpodle sluchu jsem zahrála písničku (bohužel už nevím jakou). Pak jsem postupě zahrála další a další a když jsem před sebe položila noty, hrála jsem i podle not. Musel to být zázrak nebo aspoň moc veliký dar, aniž bych si byla vědoma, čím jsem si jej zasloužila. Po nějaké době jsem si zkusila zahrát na varhany v bítešském kostele. To mě dostalo. Stala jsem se ve svých 15 letech varhanicí...
"moje" varhany
Nyní znáte můj příběh. A přání, které chtějí moji blízcí znát, zní: ráda bych si zahrála na varhany na poutním místě na Svatém Hostýně!
Asi si teď říkáte, že jsem přinejmenším podivín. Možná jsem, ale je to moje životní přání už od těch uvedených 15 let, které se zatím nevyplnilo. Pravda, přeji si především zdraví pro všechny moje blízké a známé, pokoj a mír ve světě a spravedlonst mezi lidmi. Avšak zahrát si na varhany "na Hostýnku" by bylo pro mě tím nejúžasnějším zážitkem.
varhany na Sv. Hostýně
Ke keši:
Jak jsem již zmínila, keš se nachází u mého rodného domu. Je maličká, protože i já jsem mezi svými vrstevníky patřila mezi nejmenší. Přemýšlela jsem, jakou podobu by keš měla mít, aby vystihovala mě samotnou, ale veškeré možnosti na provedení by na tomto místě dlouho nepřežily. Kaktus - jsem vášnivá kaktusářka, ne, lákal by mudly a v zimě přece kaktusy u nás nevegetují. Čajový sáček - jsem sběratelka čajových přebalů, to také ne, brzy by se roztrhal. Píšťalu z varhan - ó pardon, já mám doma schovanou jen jednu na památku ze starých varhan, tu přeci nemůžu dát napospas nenechavcům. Takže vyhrála... (ale to už uvidíte sami), protože... (to také neprozradím, neboť by to každý hned poznal).
Při odlovu keše nechoďte k lavičce za rohem, často tam slídí mudlice na balkoně. Zůstaňte na boku domu a pokud nebude v dohledu žádný mudla, nenápadně zašmátrejte pod parapet. Po zalogování vraťte kešku přesně tam, kde byla.
Přeji všem klidný a pohodový odlov!