Žďárec
Obec Žďárec je jednou z nejstarších a nejpamátnějších obcí na Moravě. Již samo jméno dává tušiti prastarý původ slovanský. Vždyť „žďářiti“ znamenalo starým Slovanům „páliti“ lesy, je z toho vidno, že obec vznikla na velikém „žďářišti“, které zbylo po vypálených lesích, které se kdysi prostíraly po celé Českomoravské vysočině.
Základní škola ve Žďárci.
Historické dějiny Žďárce jsou od poloviny XIV. století těsně spjaty s dějinami nedalekého hradu Víckova.
Hrad Víckov byl podle pověsti založen Víckem ze Strážku r. 1185, odtud se pak podepisoval „z Víckova“. Rod pánů z Víckova stal se pak jedním z nejpřednějších na Moravě i když hrad dávno ležel v troskách jako zřícenina. Rod vyhynul zřejmě následkem bitvy na Bílé Hoře.
Plán okolí Žďárce z roku 1936.
Žďárci činí se první písemná zmínka 29.června 1358, kdy Bohuslav z Víckova odstoupil Bočkovi staršímu z Moštišť své jmění – hrad Víckov s vesnicí Žďárec a další obce k doživotnímu užívání. V pozdějších letech se hrad Víckov a k němu patřící okolí včetně obce Žďárec, staly se vlastnictvím mnoha pánů a markrabat, mezi nimiž byli Jan Jindřich – markrabě moravský, pán Vašek z Potštejna r.1374,
6. června 1415 prodal Janu ml. z Lomnice a Deblína – nejvyšší komoří soudu brněnského panu Albrechtovi z Veteřova. R.1464 se stal majitelem panství Deblín, pod které Žďárec patřil Vaňkovi z Bohuslavice. A historie se psala dál a Žďárec měnil své majitele podle libovůle pánů.
R. 1748 byl Žďárec s Vratislávkou, Řikonínem a okolními statky prodán Tišnovskému klášteru, ve vlastnictví až do r. 1782 kdy byl císařem Josefem II. tišnovský klášter zrušen. Blahodárným důsledkem zrušení kláštera bylo pro Žďárec získání za mírnou náhradu obecního lesa ve „Sbéřkách“.
Rok 1848 donesl národům rakouským ústavu o zrušení roboty, přinesl toužebný záblesk svobody národům. Od tohoto roku má Žďárec i svou pozemkovou knihu. Kostel Žďárecký je prastarého původu. Byl postaven na místě bývalé pohanské modlitebny. Pověst vypravuje, že kostel založil Přemysl z Víckova. Postavil ho do údolí, aby prý měli k němu ze všech osad z kopce a z kostela domů do kopce. Jeho založení se traduje na přelomu XIV.-XV. století.
Žďárecká hospůdka.
Starou panskou hospodou bylo stavení č.1 nacházející se vedle samoobsluhy. Připomíná se okolo r. 1848 - majitel nějaký žid Rubel, jemuž hospoda úplně shořela i s velikými zásobami zboží.
Na sever od Žďárce pod „Holánkovem“ byla r. 1907 postavena na strmém břehu řeky Bobrůvky vila a nazvaná podle majitelů – Havlov. Havlov postavil ing. Václav Havel – architekt z Prahy, majitel a budovatel paláce „Lucerny“ a také jak odhadujete, ano dědeček našeho pozdějšího prezidenta Václava Havla.
Žďárecké náměstí z roku 1926.
Nedaleko Havlova postavila si zděný domek na místě prkenné vily spisovatelka Anna Krok – Pammrová, vdova po lesníku Krokovi. Jest uznávanou spisovatelkou i překladatelkou z němčiny, francouzštiny a bojovnicí za ženská práva, abstinenství a vegetarismus.
Anna Pammrová.
O hradu Víckově se říká, že byl dobýván Tatary, ale marně, až Jan Žižka prý hrad dobyl a rozbořil. Pod hradem blízko splavu jest skála a v ní je zřetelná, několik cm veliká prohlubeň – otisk. Podle pověsti je to otisk „Žižkova palce“, to prý na důkaz jeho síly vmáčknul svůj obrovský palec do kamene. Z tohoto místa měla podle pověsti vést úniková a spojovací chodba s hradem a dokonce tajná, několik desetiletí budovaná podzemní chodba s hradem Pernštejnem.
Údolím směrem proti proudu Bobrůvky se dostaneme do „Trenkovy rokle“, v níž se podle pověsti za starých vojenských výpadů skrýval pandur, raubíř, zloděj a vrah baron Trenk, než byl dopaden a odsouzen k doživotnímu žaláři v pevnosti Špilberk v Brně.
V současné době je „Havlov“ i „Pammrov“ v soukromém vlastnictví a z Trenkovy rokle, ještě nedotčeného kousku malebné přírody se stala cílová stanice mnoha trempů a potlachů v tomto ůdolí.
Rybník ve Žďárci.
