Caputka Multi-cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Čaputka
Věnuji symbolicky svému tchánovi,
jenž za ni symbolicky může 
Jednoduchá městská multi-keš.
Nerad si kazím začátek listingu, ale po mnoha neblahých zkušenostech tentokrát musím:
Než keš uchopíš, koukni, kde drží. Pouze NA TOMTO bodě „lepí“ spolehlivě.
Až to půjde, dodám silnější magnet a vzkaz smažu.
Uff... Magnet vyměněn za dvojnásobný, ale moc to nezabralo - rezavá armatura...
Takže opatrně!
Neznám v Hranicích nikoho staršího a tak těžko říci, jak mnoha lidem toto prazvláštní jméno něco říká. Je to bývalý (nevím, jak moc bývalý, ale tipoval bych to na čas po tzv. "vítězném únoru") název dnešní Komenského ulice.
Říká však zcela jistě mému tchánovi z Poruby u Hustopeč, jemuž je už přes osmdesát a jenž ji musí takovou pamatovat. Mnohokrát nás - mne a jeho dceru, jíž jsou Hranice rodným místem - při společném průjezdu Hranicemi svým "pojedeme po Čaputce" rozesmál. Pomalu však přicházel ke slovu Internet a když "tata" zas jednou přišel s Čaputkou (zřejmě je to pro něj nejznámější hranická ulice), šel jsem hledat. Velmi dlouho jsem nenalézal. Pak jsem natrefil na nějaký zápis z městské rady z roku 2003 se zmínkou u Čaputově dvoru a smích mne přecházel, bo začínalo být jisté, že jméno „Čaputka“ má někde reálný základ. Ukázalo se dokonce, že jméno Čaputův dvůr si přisvojilo i jisté již zaniklé bytové družstvo. Mně se Čaputka stala trvalou zkratkou přes Hranice, jedu-li od Exitu 308 přes Teplice do Horního Újezdu. Což je několiX do roka. I já sám jsem si právě na Čaputce přihřál svou profesní polívčičku - roku 2000 jsem projektoval kompletní elektriku + přívod elektrické energie tehdejší novostavby stavebnin STAMI.
Později při dalších pokusech jsem nakonec našel celou digitální knihu o hranických domech
(www.historie.hranet.cz/pdf/historie-hranickych-domu-blok.pdf)
a z té čerpám do tohoto listingu. Ještě později se Čaputův dvůr začal ukazovat také na různých turistických serverech, i když všechny říkají totéž:
Předměstský měšťanský dům čp. 286, Kulturní památka č. 436 na parcele k.ú. města Hranice č. 185/1. Jednopatrový volně stojící dům z 19. století. Památkově chráněno od 3. 5. 1958.
Tohle je samozřejmě příliš suché. Minulost všeho dále popsaného sahá až do druhé poloviny šestnáctého století, kdy ve městě působil zřejmě velmi vážený purkmistr Ondřej Čaputa. Musel být skutečně významný, když jedna hranická ulice po něm a po jeho dvoře nesla jeho jméno po tři století! Jenže - byl to v podstatě podnikatel - "kapitalista a buržoazní živel", řečeno těmi nejostřejšímu slovy režimu, který nenávidím od své minimálně plnoletosti. To se do krámu jistě nehodilo, takže Čaputu nahradil neutrální, i když velmi významný muž českých dějin.
Čaputova ulice se mně zdá být hodně zvláštní ulicí především pro něco, co v jiných městech v takovém rozsahu a "provedení" neznám. Její organickou součástí je potok Ludina, který svého času městu velmi sloužil k pohonu vodních mlýnů, který cestou po Čaputce přibere ještě Račí potok a kousek před řekou Bečvou se spojí s jiným významným hranickým potokem, Veličkou.
Dávám tedy dohromady to nejpodstatnější, co jsem o Ondřeji Čaputovi našel.
Ondřej Čaputa byl polský velkoobchodník sukny z města Žywiec a byl v obchodním styku s hranickými obchodníky suknem, kteří sukno dováželi na trhy do Krakowa a na Slovensko do Uher.
Již roku 1577 koupil za 1000 zlatých velký předměstský dvůr s rolemi a loukami od šlechtice Jetřicha Obešlíka z Lipultovic, bratra držitele lenního statku Malhotic. Ten dvůr byl pak po staletí nazýván Čaputův. Jako schopný hospodář a obchodník patřil Čaputa po několika letech k předním a nejbohatším měšťanům ve městě. Ve svém výstavním domě měl kromě skladu suken též šenk piva a vína. V zadní části domu zbudoval pivovar pro sebe a jiné právovárečné měšťany, na předměstí postavil na mlýnské strouze pod Černotínskou městskou branou vlastní barvírnu suken, kterou držel až do své smrti. Byl několikráte rychtářem města a roku 1595 prvním purkmistrem. Toho roku dala obec z jeho popudu přestavět Kostelíček nad městem, dosud dřevěný, ve zděný kostelík dnešní podoby. Poněvadž obec neměla dostatek peněz, přispěl Čaputa sám částkou přes 195 zlatých na úhradu nákladů, jež mu pak obec hradila srážkou ročních splátkových peněz na domě a dvoře. Tuto přestavbu Kostelíčka připomíná dodnes kamenný kříž s letopočtem MDXCV (1595), zazděný v zadním kruhovém okně za kněžištěm, který stál dříve na štítě průčelí kostelíka, z něhož byl shozen vichřicí.
Někdy kolem roku 1575 si vzal za manželku Annu, vdovu po zemřelém měšťanu Janu Milockém. S ní získal starý, převážně dřevěný měšťanský dům č.p. 20 proti radnici. Na jeho místě pak roku 1583 zbudoval nový, zděný, klenutý a prostorný velkoměšťanský šenkovní dům, ozdobený honosným renesančním štítem s reliéfními kamennými tabulemi na průčelí a domovním portálem, kamenicky umně provedeným s latinským nápisem (v překladu „Požehnej, Pane, tento dům a všechny v něm bydlící nyní a až na věky, amen. Pamatuj na mne, Pane, až přijdeš do ráje. Léta Páně 1583 vystavěl tento dům Ondřej Čaputa z Žiwce s požehnáním Páně. Slovo Páně zůstane na věky, amen.“). Tento dům je dodnes zván „Čaputovský“ – na rozdíl od Čaputova dvora, což je ten krásný světlezelený dům, před který vás přivedou výchozí souřadnice keše.
Roku 1600 získal hranické panství jistý chamtivý a proradný Zdeněk Žampach z Potenštejna, jehož svévoli a tyranství se měšťané po řadu let marně bránili. Ten donutil také Čaputu, aby mu roku 1601 pustil právě svůj předměstský dvůr se vším příslušenstvím. Čaputa, v té době již starý a bezdětný, z obav před Žampachovou chamtivostí dal krátce před smrtí tajně do úschovy lipnickému měšťanovi a příteli Šimonu Třetinovi okovanou kočárovou truhlici s pozlacenými koflíky, stříbrným náčiním, kalichy, konvičkami, 72 stříbrnými tolary v hotovosti a několika pergamenovými listinami s pečetěmi. Zemřel však již roku 1602 a dům převzala jeho vdova Anna, jejímž byl majetkem, po pěti letech však též zemřela. Poněvadž oba zemřeli bez potomků, táhl se spor o dědictví po nich dva roky mezi městem, které podle privilegií města mělo právo na polovinu dědictví, a vzdálenými příbuznými Čaputovy vdovy. Toho využil Žampach a donutil město, aby prodalo dům po Anně Čaputce roku 1608 za 1500 splátkových peněz jeho vrchnostenskému úředníku (správci hranického panství), Tobiáši Dukátovi, věrnému jeho pomocníku a vykonavateli všech jeho příkazů.
Žampach jako tvrdý luterán a přítel hranické vrchnosti, Václava Mola z Modřelic, se zúčastnil aktivně stavovského povstání na Moravě. Byl činný jako stavovský komisař při zabavování a prodeji církevních statků na Moravě, po krachu povstání byl proto v květnu 1621 zatčen ve svém domě v Hranicích a uvězněn v Olomouci, stejně jako hranická vrchnost, Václav Mol. Veškerý majetek mu byl zabaven (inventář zabavených věcí v jeho domě se dochoval) a odvezen. Žampach zemřel roku 1623 ve vězení v Olomouci. Třicetiletou válkou zpustošený (podobně jako mnoho jiných) Čaputovský dvůr na předměstí s polnostmi byl Žampachovi rovněž zabaven a kníže Jan Karel Dietrichštejn z něj zřídil druhý vrchnostenský dvůr při městě, zvaný až do vzniku republiky Čaputův dvůr (později Jarošův), na rozlišení od Horního dvora, zabaveného Molovi.
Jak velký vliv měl purkmistr Čaputa v Hranicích, je vidět z mnoha dalších připomínek v citované knize. Jmenovalo se po něm mnohé – dokonce i nynější již zmiňovaný potok Ludina nesl po nějakou dobu německé jméno Czabuter Bach (viz mapu z roku 1830). V souvislosti s existencí hranické manufaktury na vysoce ceněnou hranickou fajáns se dochoval recept na přípravu směsi hlíny, kde se uvádí, že je třeba 2 díly šedé hlíny z Hluzova, 2 díly žluté hlíny z hliníku hranického a 1 díl světlešedého jílu z Čaputova příkopu v Hranicích.
KEŠ měla být původně tradiční a drive-in - zaparkuješ, sáhneš a máš . Tak pěkně to vypadalo. Až po kontrole, již jsem zanedbal, se ukázalo, že je ve dvojnásobné kolizi. Dobře mi tak – mám číst pořádně. V tomto kešemi zasekaném městě už to holt jinak, než v podobě multi nejde.
A proto tě úvodní souřadnice přivedou přímo k Čaputovu dvoru – aspoň si prohlédneš, jak krásně po rekonstrukci vypadá. Po levé straně těch velikánských vrat je u země taková modrá trvanlivá cedulka. Obsahuje písmeno s číslicí (tuto kombinaci vynecháme!) a další tři číslice ve tvaru AAB. Výchozí souřadnice se pak upraví takto:
N: ke třem místům za desetinnou čárkou minut této výchozí souřadnice přičti (A/A)(A/2)(A-B)
E: ke kompletnímu pětimístnému číslu minut této výchozí souřadnice přičti (A+3)(A+B)(B),
dělené tisícem.
Závorky se mezi sebou nenásobí.
Additional Hints
(Decrypt)
U2B + orgba, fnzbqemxn