Rok se pomalu chýlí ke konci, stejně tak jako naše geoturné. Začali jsme Blanskem, kdy jel předseda do lázní, končíme předsilvestrovským posezením, které mělo v loňském roce docela ohlas, hlavně u členů BGP. Zveme vás i letos na malé předkolo na Silvestra, ještě než se všichni pustíte do všech těch vánočních příprav. Ale letos netradičně. Zkuste se oprostit od dnešní doby počítačů, tabletů, mobilů a na jediné odpoledne si představit, že jste významným továrníkem, hoteliérem, tulákem, nebo služkou v bohaté rodině. Že se jdete bavit do hostince a je poslední den roku 1919, další ráno začne psát číslici 20 a naše republika je mladá....
Mohlo by to vypadat tehdy i takto....
Na město Blansko se z šedavého nebe snášel zlehka sníh. Na náměstí, před hostincem U slunce postával válečný invalida Laďa, kterému nikdo jinak ve městě neřekl, než Baloun. Přes náměstí spěchal domů ze své ordinace i doktor Šimkůj. Ustrojený ve svůj černý oblek s nezbytnou buřinkou a kufříkem.
Laďa na něj smutně pohlédl: „Jak se maj pane doktor? Neměli by pár drobásků na polívku?“ Dobrosrdečný doktor se usmál a podával vysloužilci mince. „Jo starý brachu, tu máš a přijdi se večer zahřát sem, do hospody mezi staré známé.“
Na nádraží mezitím přisupěl rychlovlak z Brna. Parní stroj pouštěl oblaka páry k mrazivému nebi. Prudce se rozlétly dveře jednoho z vagonů a na peron skoro vypadl tulák. „Táhni obejdo, nebo tě předám četníkům“ volal za ním konduktér. Ze stanice vyběhl výpravčí, vlál za ním plášť. „Zas ten Šenkýř, vždycky se někde opije a pak n
nemá na lístek. Tak vstávej a padej domů!“ Výpravčí pohlédl na kapesní hodinky. Zdvihl výpravku a písknul na vyleštěnou píšťalku. Lokomotiva dlouze houkla a opodál stojící dámy se více schoulily do svých kožichů. Vlak se hnul, oblaka páry halila celou stanici. Když vlak zmizel v chuchvalcích sněhu směrem ku Skalici, výpravčí odcházel do tepla stanice. Kousek od něj zastavil automobil, livrejovaný řidič otevřel dveře, vystoupil štíhlý mladý muž. Oblek, klobouk a rukavičky. „Pane výpravčí, Otoupalík jméno mé. Studio grafické a umělecké, jakož i reklamní. Znáte to- Bierhanslova mast, na lysinu past. Neznáte? Ráčím býti též místopředsedou ve spolku železničářů amatérských. Mohl bych zde někde vylepiti tento plakát?“ Podával výpravčímu ruličku papíru. „Zajisté. Už mě informoval doktor Šimkůj, on jest vašim předsedou, není liž pravda?“ „Tak jest.“ přIsvědčil podnikatel....
Psal se poslední den roku 1919 a naše republika byla velmi mladá....
Tak nějak to tehdy asi mohlo vypadat, v době, kdy lidé byli k sobě slušnější, vlaky byly přesnější a móda honosnější. V době První republiky. Chcete to aspoň na chvíli zažít? Pak příjměte pozvání na naše závěrečné zastavení geoturné. Uskuteční se
10.prosince 2016 od 13,30 (oficiálně) do 17.00 v prostorách pivnice restaurace U slunce v Blansku
Upozorňujeme tímto p.t. návštěvnictvo, že po dobu konání akce jest v prostorách zapovězeno kouřiti a znepříjemňovati tak hostům chvil zde trávených. Kouření po tuto dobu jest povoleno vně, přede dveřmi do pivnice.
Proč retropředsilvestr?
Vžijte se milí geokolegové do toho, že je opravdu datum ze záhlaví listingu. Nemůžeme vám to dát sice jako podmínku získání bodu, ale byli bychom rádi, kdybyste přišli oblečeni ve stylu 20.let minulého století, nebo alespoň částečně. Můžete přijít jako továrnický manželský pár, nebo třeba jako tulák, fantazii se meze nekladou. Ale sna¨žte se nám to doplnit o více lidí v dobovém. Bude li nás více, uděláme defilé k bráně nedalekého zámku, kde si uděláme fotku. Inspirací mohou být naše obrázky v listingu
Co vás čeká?
Příjemné posezení
dobová hudba (bohužel pouze reprodukovaná)
Tradiční tombola los za pouhých 5 korun
CWG za obvyklých 10 korun
...a jestli nás navštíví i vrchní strážmistr Arazim s Ludmilou to uvidíme :-D
Protože jde o poslední naše zastavení, věříme ve velkou účast lidu.