Nedaleko obce Říčany se nachází místo, kde stála kdysi tvrz. Místní tomu dodnes říkají „Na zámečku“. Nedávno jsme objevili, že se k tomuto místu váže stará pověst:
„Na zámečku“ prý za starých časů o dvanácté hodině v noci jezdíval z jedné strany na druhou černý kočár tažený párem černých psů s ohnivými jazyky. Na Velikonoce v pašijové dny sem chodívali lidé hledat poklady, ale bývali prý pokaždé prohnáni jakýmsi strašlivým zvířetem. Jedna žena byla „Na zámečku“ v noci na trávě. Před půlnocí se strhl podivný šramot a zdvihl se veliký vítr. Žena se schovala pod nedaleký smrček a čekala se strachem v očích, co se bude dít. Vtom podle ní přiběhl veliký černý pes s ohnivýma očima. Celá zrudla ani nedýchala. Naštěstí ponocný v Říčanech odtroubil svítání a ona, sotva dechu popadajíc, utíkala domů. Jeden pacholek ze mlýna byl hrozně zvědavý, a vypravil se proto v noci do lesa, aby se podíval, jak strašidlo vypadá. Vrátil se až k ránu celý dolekán, podrápán a do své smrti nepověděl, co viděl. Jiný zvědavec byl pak potrestán tak, že každé noci upadal v třeštění a stále viděl černého psa s červenýma očima a ohnivým jazykem. Od strašidla ho vysvobodil až ostrovačický kněz zaříkáním a kropením svěcenou vodou.
Tato pověst nás jako místní zaujala a tak jsme si naplánovali, že se někdy vydáme v noci, spíš z legrace, k tvrzi podívat. Cestu jsme podnikli nedávno a o tom, co jsme tam prožili, se mi doteď těžko mluví. Jsem zvyklá podobné výpravy zaznamenávat, proto bude lepší předložit vám záznam, který té noci vznikl..
23:11 Opouštíme lokál U Pytlíka posíleni beskydským Ležákem a vydáváme se vstříc tmě na místo říčanské tvrze. Pepul vtipkuje a už má trochu špičku. Kontroluju, jestli jsme vzali baterku, naštěstí svítí. Jsou před námi asi 2 kilometry. Moc se mi najednou nechce, ale když už jdeme, tak do toho...
23:26 Míjíme říčanský rybník. Mají ještě otevřeno, tak kupujeme pivko na cestu, aby nám líp ubíhala. Uvědomuju si, že je úplněk, měsíc nad námi jasně září a zdá se mi větší než obvykle. To ta fantazie. Nejsme blázni vydávat se za úplňku zkoumat místní pověsti?
23:52 Blížíme se k místu, kde stála tvrz. Nic zvláštního nevidíme ani neslyšíme. Je tu keška, ale tu už máme. Na místě je nový pamětní kámen, usedáme na blízkou lavičku a dopíjíme pivo. Tento výlet se zdá jako lehké fiasko, ale co jsme čekali, že? Aspoň že zpátky půjdeme z kopce.
0:07 Vyrážíme zpět. Pepula napadlo, že si cestu zkrátíme lesem na druhé straně silnice a vylezeme nad starou cihelnou. Ostatně proč ne.. Les jako les. Prý cestu zná dobře.
0:22 Přecházíme silnici a vstupujeme na cestu do lesa. Les je poměrně tmavší než na pravé straně, zapínám tedy baterku. Pepul si svítí mobilem. Dělá srandičky a pokouší se mě strašit. Ale jeho BUBUBU a svícení světlem do obličeje mě fakt nevyděsí.
0:30 Mám trochu divný pocit. Jakoby kolem nás vzduch ztěžkl... Pokračujeme dál a snažíme se vtipkovat a co nejvíce svítit baterkou do okolí, jenže už to nějak není ono. Les je najednou podivně tichý. Je to divný, neslyšíme nic, jen sami sebe. Oba zřejmě najednou myslíme na to, abychom už byli z lesa venku. Přece se nebudeme bát! Ještěže je tu ta pěšina...
0:38 Mám takový pocit, jakoby nás někdo sledoval. Občas zapraská větvička, nikoho nevidíme, ale znáte to, takové to tušení, že je někdo v křoví vedle vás. Už bych ráda vypadla z toho lesa. Pepul říká, že je to blbost.
0:43 V dálce něco vidíme. Něco na cestě, jakoby světlo. Září to. Vypadá to jako stopa, svítící zvířecí otisk... Sakra, přece nebudu věřit na nějakýho strašidelnýho psa! Mám chuť se sebrat a vrátit k silnici, ale Pepul tvrdí, že je to hloupost, už máme prý kus cesty za sebou. Jdeme se tedy na to světlo podívat. Beztak to zas bude nějaký kanadský žertík nebo odrazka a fantazie nás jen zkouší. A taky ty piva z Beskyd.
0:46 Je to divný, ale nějak se k té stopě nemůžeme přiblížit, abychom si ji prohlédli. Jakoby se vzdalovala spolu s námi. Co je tohle za fórky? Najednou ale nějak cítím potřebu to světlo dohnat a zjistit, kdo si tu s námi hraje. Neslyšel nás někdo v hospodě? Pepul už ani nemluví a jen jde dopředu. Cesta se nám ztratila a nepostřehla jsem ani kde. Doufám, že si můj doprovod nedělal srandu, když tvrdil, že místní les dobře zná.
0:57 Nevím, kde jsme, absolutně. Asi nebyl dobrý nápad se pustit mimo cestu za tím světlem. Pořád mám pocit, že někdo je kolem, myslím si, že jsem zahlédla nějaký stín..ale Pepul tvrdí, že ho jen chci postrašit. Ale já nechci, chci už raději zmizet z tohoto děsivého místa.
1:07 Je pryč. To světlo najednou zmizelo. Sakra, co teď? Rozhlížíme se kolem za svitu baterky a snažíme se zjistit, kde jsme. Opět jsem viděla ten stín. Nejsem blázen, někdo tu je... nebo něco? Nevím, ale chci pryč. Pepul kamsi ukazuje. Cosi tam je, dole u stromu. Sakra, snad tady nenajdeme mrtvolu... Jdeme k tomu.
1:09 Něco tu vrčí. Je to slyšet, ale jen velmi slabě. Nechci tam jít, je to divný. U stromu leží jakoby truhla nebo krabice. Couvám zpátky, ale Pepul jde dopředu, chce to otevřít...
Sakra, co to je? Michale, nesahej na to radši! Michale!!! Sakra..... zdrháme, běž!!! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1:48 Jsem zpátky doma. Nevím, co se to tam stalo. Viděla jsem ty oči. Červeně zářily ze tmy. Něco na nás zaútočilo, běželo to za námi lesem. Slyšela jsem i jeho dech, ale hrůza mi nedovolila se ani ohlédnout...
Něco tam v lese je. Nevěřím na strašidelný psy nebo vlkodlaky, ale nebyl to výplod fantazie.. Naštěstí kraj lesa nebyl daleko, dál se to za námi nepustilo. Venku na louce bylo najednou vše normální. Přesto jsme běželi až domů, netroufli jsme si zastavit.
Co bylo v té truhle, netuším. Ani Pepul ne. Že by ztracený poklad pánů z tvrze? Nesmysl, nespíš v té bedně nic nebylo. Ale vracet se tam rozhodně nehodlám...
I když jsme byli k smrti vyděšení, zvědavost nás nenechala na celou věc zapomenout, a tak jsme se do těch míst vrátili ve dne. Nic jsme tam nenašli. Vlastně ani přesně nevíme, kde truhla ležela. Pepulův mobil zachytil jen přibližné souřadnice. Někde v místě, kde ta truhla byla, jsme vám nechali keš. Pokud máte odvahu, jděte se na ni podívat. Ale cestu k ní najdete JEDINĚ V NOCI. Kdoví, třeba budete mít víc štěstí a zjistíte, co se v tom tajemném místě tehdy objevilo. Ale za úplňku tam raději nechoďte.
Ke keši:
Úvodní souřadnice slouží jako místo k zaparkování. U značky zákazu vjezdu se dáte po cestě doprava a asi po 60 krocích najdete vlevo začátek trasy. Pak už je to na vás, pořádně se vždy rozhlédněte a vyrazte po stopách tajemného zvířete.
Na cestu si vezměte kvalitní zdroj světla. Když uvidíte „červené oči“, hledejte v místě část indicie, která se vám jistě bude později hodit. Ty pak lehce dosadíte:
N49°13.ABC E016°22.DEF
U krmelce značená cesta končí, zde byste měli mít všechny indicie potřebné k odlovu keše. Celá trasa vám zabere přibližně hodinu. Hodně štěstí při vašem putování.
A tip na závěr. Ne vždy se vyplatí jít na finálku za šipkou.
Děkujeme přátelům z brněnského geopivka - Niximorovi, Lence (Piškot 1984), Donachielovi a Ivanovi (Pts14) za provedený betatest.
EDIT 22.11.2020
U Stage 1 pozor, na místě jsou momentálně pořezané kmeny. Na stage 1,4,5,6 je indicie přímo na stejném stromě jako "oči". U zbylých je v nejbližším okolí. Cestu od stage 5 po stage 6 jsme kvůli plotu upravili a nově vede jednodušší cestou, přes průsek a konec je po cestě. U krmelce se rozhlédni a poslední stage má jen jedno červené oko a indicie je na stejném stromě. Pokud máte problém s hybností nebo máte velmi malé děti, které nezvládnou přelézt kmeny nebo nerovnosti v terénu, raději si návštěvu rozmyslete. Za roky existence keše terén notně zarostl a už to není úplně pohodová procházka.
Finálka - to co je pod sklem nebo na řetízku, neslouží k výměn