Ráda bych vás pozvala na místa, která mnohým nebudou neznámá, ale možná málokdo z vás tuší, že se to na nich v minulosti přímo hemžilo hady…
Had jako symbol
Hadi mohou symbolizovat život, prapůvodní životní síly, podvojnost, posvátné vědění, posmrtný život.
Had mění kůži, což z něj činí symbol uzdravování a zmrtvýchvstání; díky tvaru svého těla a také díky propojení s plodností půdy, na níž žije, je spojován i s mužskou potencí, plodností a sexualitou.
Významnou roli hrál had v antickém lékařství, byl i ochranným božstvem, které střeží dům, vykonavatelem vůle bohů, ale také zosobněním hrůzy (vlasy obludy Medúzy či Erinyí byly tvořeny spletenými hady). Dodnes se můžeme setkávat se symbolem boha lékařství Asklepia, který vstoupil na zem v podobě hada a zažehnal epidemii, jež sužovala Řím. Pro zajímavost – had, který je obtočen kolem jeho hole, je údajně užovka stromová.
Ve Starém zákoně had ztělesňuje pokušitele v ráji, je svůdcem, který zkazil Evu; Bůh hada proto proklel a ten se stal symbolem ďábla. Zároveň je však v Bibli zmiňován bronzový had na žerdi, kterou vztyčil Mojžíš v poušti, a je tak předobrazem ukřižovaného Spasitele.
Had jako živočich
Hadi patří pravděpodobně mezi nejkontroverznější zvířata vůbec. Někoho lákají a přitahují, někoho odpuzují, v někom dokonce vyvolávají panickou hrůzu (ofidiofobii). Kdo však pozná hady trochu blíže, nedá na ně dopustit. Mnoho falešných představ a zkreslených informací pochází většinou jen z nevědomosti.
Víte třeba, že had má kostru? Může se skládat z více než 400 obratlů a z každého ční vždy pár žeber. Jazyk slouží hadům jako detektor, jehož pomocí sbírají ze vzduchu různé částice a ty analyzují v horním patře tlamy. Hadi nemají uši, vnímají pouze vibrace, a to pouze, když mají hlavu položenou na zemi. Hadi také poměrně špatně vidí, lépe reagují na pohyb než na statický předmět. Když se kořist nehýbe, hadi ji přestanou vnímat a čekají, až se opět pohne. Nemohou mrkat, jejich víčka jsou srostlá a jsou součástí kůže. Určit věk u hadů je velice obtížné, protože na nich doba jejich života není až tak znát. Vypadané zuby se jim obnovují a kůže svlékáním také.
Hadi všeobecně nepotřebují přijímat potravu tak často jako ostatní živočichové. Jsou totiž studenokrevní, proto nemusejí energii z potravy přeměňovat v teplo. Dospělý zdravý jedinec přijímá potravu jednou za 14 dní. Pokud pozře větší sousto, i za déle.
Hadi loví dvěma základními způsoby. Buď do oběti vpraví jed, nebo ji jednoduše uškrtí omotáním se kolem jejího těla. Nedělá jim však žádný problém pozřít i zvíře mrtvé. Protože hadi nemají dobře vyvinutý kousací aparát a nemohou potravu rozkousat, polykají ji vcelku a jejich žaludeční kyseliny potravu začnou ihned rozkládat. Had je schopen vysadit svou čelist z pantů, a tím svou lebku v podstatě rozpůlit; tak pozře i poměrně velkou oběť.
Had jako lék
Častým důvodem pro chov hadů jsou farmaceutické účely. Jed z hadích farem se po odebrání suší a v kombinaci s dalšími látkami je postupně vstřikován do organismu koně, který si vytváří protilátky. Tak vzniká sérum proti uštknutí. Pokud by obdobným procesem čistý hadí jed putoval do organismu člověka, došlo by k paralýze a následně ke smrti. Syntetický hadí jed však produkují i speciální laboratoře a za mnohem menší peníz, než originál, jej dodávají do kosmetických a farmaceutických firem.
Hadí jed pomáhá při zánětech, otocích a bolestech kloubů a páteře, při neurologických bolestech, ischiasu, otocích, artritidě, osteochondróze, nemocech kloubů, při ukládání solí v kloubech, onemocněních pohybového aparátu, kožních onemocněních nebo vráskách.
Hadí farma
O jedné takové farmě pro „lékařské účely“ má být i tato keška. Farma již dávno neexistuje, její působení se datuje do doby druhé světové války. Adolf Hitler toužil po ovládnutí nejen lidských říší, ale i říše zvířat. Kromě pokusů na lidských jedincích, chtěl vyvinout i nejčistší zvířecí rasu, například bájného pratura. Nacisté křížili i různá plemena psů, aby vyšlechtili toho rasově nejpřijatelnějšího. Zkoumali dokonce, zda je možné jako biologickou zbraň použít komáry s malárií. A zřizovali i podobná zařízení, jako „naši“ hadí farmu, kterou používali pro výzkum jedovatých zmijí. Co s nimi měli za lubem, se můžeme jen domnívat. Koncem války došlo ke zničení farmy, němečtí pohůnkové při svém útěku hady vypustili do volné přírody. Nově dosídlení obyvatelé pak byli hodně překvapeni zvýšeným výskytem zmijí v této lokalitě.
Farma stála poblíž vytyčených souřadnic. Nevíme, zda hadi, kteří se tu vyskytují, mohou být potomky zmíněných pokusných německých plazů, takže si lze jen těžko ověřit jejich případnou větší útočnost. Avšak nebojte – za posledních 25 let v Česku žádná zmije nikomu smrt nepřivodila. Ale pravda, otoky, nevolnost, šok i selhávání oběhového systému už si prožilo mnoho lidí.
Ovšem, kdyby náhodou, rychlokurz první pomoci se vždycky hodí:
- už dávno neplatí ránu vysát a zaškrtit!!!
- ránu lehce dezinfikovat, je-li čím;
- něčím, pokud možno sterilním, ji překrýt;
- neběhat, naopak zpomalit, aby se jed tělem nešířil tak rychle;
- sundat věci, které by mohly poškodit tělo při otoku – šperky, prstýnky, náramky, botu, ponožku…
- vždy co nejrychleji pacienta dopravit do nemocnice.
Přeji vám příjemnou procházku 
Hledejte malou PETku. V keši není tužka.
Zdroje textu:
http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/symbol-hada
http://www.chovamehady.cz/
http://www.vitalia.cz/clanky/
Zdroje obrázků:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Asklepios.3.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rod_of_asclepius_left_drk.svg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:ViperaDSCF8246a.JPG