Borovník je malá podhorská obec se 103 obyvateli (rok 2016). Rozkládá se na úpatí vrcholků Českomoravské vrchoviny, v průměrné nadmořské výšce 488 m. n. m., severním směrem od Velké Bíteše.
Borovník je nejzápadnější obcí Tišnovska. Roku 2004 místní občané odhlasovali v referendu přejití obce z Vysočiny do Jihomoravského kraje, okresu Brno venkov. Obcí protéká poměrně mohutný a pro obec charakteristický potok HALDA, který svými osmi menšími přítoky sbírá vodu z katastrů obcí Milešína, Rozseče a Skřinářovského lesa pod Svatou horou.
Dominantou obce je kaple sv. Jana Nepomuckého a zděná zvonička stojící ve středu obce na návsi u budovy hasičské zbrojnice, nově vybudované v roce 2004. Budova bývalé školy, která byla slavnostně vysvěcena roku 1914 stojící na okraji obce, dnes slouží jako obecní úřad, společenské slavnosti a sportovní areál, ten vybudovaný roku 1997. Pozornost si zaslouží historický kamenný kříž z 18. století, na místě dle pověsti umrzl poutník. Tuto drobnou sakrální stavbu doplňují dva kamenné kříže na okrajích obce.
Borovníkem prochází turistické značení, po žluté se můžeme vydat k rekreační oblasti u Níhovských rybníků až k železniční stanici Níhov.
Roku 1958 s citlivostí a se srdcem na dlani zapsal do své pamětní knihy pan František Volný: “Dnes, kdy budoucnost se jeví před námi, jako tmavá bezhvězdná noc, v níž se rozpolcené lidstvo zmítá v nejistotě, co přinese zítřek, bude snad dobře, zastavit se ve shonu všední práce a ohlédnout se na doby minulé. Po staletí už naši dědové zde žili a pracovali. V dědince podle potoka děti se rodily, mladí se veselili a staří umírali. Za těžkých někdy chvil, ale vždy s vírou a nadějí v lepší časy. Také jejich život byl někdy bouřlivý a neklidný, jako potok, když za jarního tání divoko bouří, kalná voda vysoko se zdvihá, pění a s hukotem unáší vše, co urve k Níhovu. Ale zase přišly chvíle klidné. Jako potůček z jara. Voda opadne, vesele bublá přes kameny, je čistá tak, že paprsky slunka v ní jiskří a zelené břehy s rozkvetlými olšemi se v ní zrcadlí. I na doby smutku a beznaděje, jakoby nám náš potok ukazoval, když v létě někdy za sucha, jeho voda vyschne, dno zšedne, rybky hynou. A jenom ve vírech v tůňkách, někde pod olšemi, tmavé zbytky vody, jako smutečním závojem zastřené oči, hledí k oblakům v beznaději konce. Avšak na podzim zase přijdou deště, potok se naplní, bystře a vesele proudí k loukám a pryč – jako ten život nás lidí.“
Tradicí v obci zůstává od roku 1976 masopustní průvod, s živou hudbou a průvodem roztodivných masek.
Nejbližší neděli k 16. květnu se každoročně slaví pouť na počest sv. Jana Nepomuckého.
V červnu Sbor dobrovolných hasičů společně s obyvateli pořádá TraktoŠou, přehlídka traktorů, malá zoo, mnoho soutěží pro děti i dospělé.
Z historie...... První písemná zmínka o obci je z roku 1398. Jméno naší obce je podle lesa borového, který sahal až k dědince rozložené podle potoka Halda. Podle lesa je jméno i tratě u Borka, Borek. Tratě uvedené ve staré katastrální mapě, u Vlčí hory, u Liščiny, nám napovídají, jaká zvěř v nich žila. Ve XIV. st. se podle dědiny jmenoval zemanský rod z Borovníka. Roku 1451 se píše v zemských deskách Bernard z Borovníka. Roku 1581 patří Borovník i Rozseč Janu z Nové Vsi a Radkova. Zanedlouho obec Rozseč neznámo jakým způsobem zpustla, protože v roce 1617 se uvádí jako nově založená a připadla se statkem Rojetínem k panství Osovskému. Po válkách třicetiletých r. 1650 zde v Borovníku bylo 7 usedlostí. Všechny byly obydleny. V roce 1827 je zaznamenána velká povodeň. Tehdy voda podemlela a odnesla na Svobodové louce chalupu. V roce 1866 se zde vojsko pruské nezdrželo. Babička Juříčková vyprávěla, že jako mladá děvčata se utekly přes den schovat do lesa na Polámanku a večer, když se vrátily, už byl klid, vojsko odtáhlo. Asi v roce 1904, vystoupily dědiny Borovník a Rozseč ze svazku s Březím a utvořily jednu obec. Prvním starostou byl František Juříček z č. 9. Tento spolek se dlouho neudržel a už o příštích volbách měla každá obec starostu svého.
Keš je umístěna zde :
N XLIXFXXIFCCXV
E XVIFXIIIFCXLVIII
