Tisíce let protéká zdejším krajem řeka nikterak velká a v podstatě stejná jako každá jiná. Nesla zkázu i život. Byla a je svědkem proměn svérázných a zarputilých lidí – horalů. Protéká krajem, v němž se po staletí mísí různé národnosti, víra lidí, jejich zvyky i jazyky. Rozděluje Těšínské Slezsko na dvě části, dělí Těšín na dvě města a má i dva názvy – Olše a Olza.
Olza, která pramení v polské Istebné na úbočí Ganczorky, je po Visle druhou nejdelší řekou Slezských Beskyd. Její délka dosahuje na polském území 16 kilometrů, na českém 83 kilometrů. U obce Bukovec překračuje státní hranici. Svým tokem od Jablunkova po Třinec odděluje Slezské a Moravskoslezské Beskydy. Od Českého Těšína k Darkovu tvoří přirozenou česko-polskou hranici. U Dětmarovic se opět vrací na hranici a u Bohumína se vlévá do Odry.
S výjimkou krátkých horských úseků a posledních kilometrů před ústím protéká prakticky po celé délce toku zastavěným územím. Na jejích březích leží pět větších měst – Jablunkov, Třinec, Český Těšín, Cieszyn a Karviná. Přes 4 kilometry toku protéká přímo Třineckými železárnami. Většina délky toku byla proto stabilizována vodohospodářskými stavbami, výjimkou jsou pouze dva úseky – od pramene po Bukovec a mezi Návsím a Třincem, kde zůstalo koryto zachováno téměř v přírodním stavu jen s malými zásahy v místech křížení řeky s dopravními stavbami.
Přes veškerou zátěž související s hustotou lidských osídlení v okolí toku, je Olza domovem vzácných živočišných druhů – např. kuňka žlutobřichá, mihule potoční, vranka, vydra říční, ledňáček říční, volavka popelavá. Z rybářského pohledu je horní část řeky řazena do pásma pstruhového (po soutok s Lomnou), následovaného pásmem lipanovým (po Vendryni) a parmovým (od Vendryně po ústí).
Zdroj: Moravskoslezský deník 2005, Hutník 2016
Vzoreček pro výpočet finálních souřadnic:
N 49°40.(4+A)(0+B)(C-9) E 18°41.(1-A)(B-4)(C-9)