Prolog
Jsem jeden z mnoha Permoníků, strážců Zlaté hory.
Pokud v dobrém přicházíte – buďte vítáni.
Keška vás přivede do prostoru Zlaté hory. Na mapách Zlatá hora, v databázi nivelačních bodů Zlatý vrch. Jde o výrazný kopec nad Ražicemi vysoký 461,22 m. n. m. (Bpv) (převýšení od nádraží 90 m).
Svahy vrchu skrývají nejedno překvapení. Kromě několika krásných výhledů na Písecko a Protivínsko. lze tu nalézt i:
- pozůstatky po dolování zlata
- výraznou tíhovou anomálii
- (puklou) čertovu kouli
- množství vydatných pramenů, z nich některé přecházejí v malebné potůčky,
- neobyčejné množství mravenišť,
- stále patrné torzo lyžařského můstku
- stopy permoníků - skřítků
- v okolí místa putování dobrého vojáka Švejka (Heřmaň, Na Ovčíně a Putim)
Ale o tom všem jsou jiné kešky, rozeseté po svazích kopce. Tato je relaxační, na zkrácení večera, trochu k zamyšlení před usnutím a druhý den, cílem výletu a procházky.
Úvodem
Skřítci (permoníci) mají rádi houby. Jedna je ale u nich nejoblíbenější. Proč? Protože nikdy nedopadne takto:
Ale skřítkové jsou také fintilové a milují klobouky bizardních tvarů a barev. Dobře vědí, že je to nebezpečné, ale někdy neodolají. Skřítkové jsou plašší, stydliví a lidem se většinou vyhýbají. Spatřit je můžeme pouze v noci. Blikající světélka jak si s lucerničkami svítí na cestu. Za ranního kuropění ale skřítek zalézá pod zem a zůstává po něm pouze jeho deštník - klobouk, který ho ochraňuje při jeho toulkách před deštěm a před rosou. Jejich deštníky lze spatřit i přes den - jsou to houby.
Některé oblíbené klobouky permoníků
Bolbitius psittacinu
Urnula-craterium
|
Exidia glandulosa
witches
Sarcosoma-globosum
Trametes versicolor
|
Lactarius indigo
Otidea-leporina
|
Malé poodhalení…
V souvislosti se Zlatou horou hovoříme o výskytu skřítků - permoníků. Sřítkové obývající místa, kde v dávných dobách probíhala důlní činnost se nazývají permoníci. Jak vnímat tento pojem pro druh astrálních bytostí. Pohledy mohou být různé. Zde je prezentován názor, že tyto nadpřirozené bytosti reálně existují a jsou nefyzikální povahy. Existují nezávisle na lidské mysli, na tom, zda je vnímáme nebo ne. Skřítkové jsou součástí velké vývojové linie, která je paralelní s lidskou. Tato začíná - stejně jako lidská - velice primitivními formami.
Proč skřítky nevidíme?
Odpověď je prostá - protože jsme se je nenaučili hledat. Téměř nikdo v dospělosti ani v dětství se o to nesnažil a těch několik málo lidí, kteří vědí o jejich existenci, se nesnaží je vidět správným způsobem. Naše mysl je výchovou směrována do vnímání věcí nadpozemských, (v posledním století i mimozemských –UFO). Společenství skřítků je věcí pozemskou.
Možnost vidět je, je podmíněna schopností jasnozření. Jen málo kdo se k této schopnosti přizná, z obavy aby nebyl považováni za podivína. Všeobecně zafixované přesvědčení, že pouze hmotné věci jsou skutečné je neobyčejně mocné.
Lidské smysly nejsou uzpůsobeny k vnímání energie a právě proto je třeba se zaměřit na vnitřní zrak, kterým jsme tohle všechno schopni pojmout, musíte cvičit zejména svou představivost, kdy to, co vnímáme vnitřním zrakem dokážeme přetransformovat i do zraku fyzického.
Jak skřítek vypadá?
Velký asi 80 cm, štíhlý, hlava je vzhledem k tělu poněkud větší, než je tomu u dospělých lidí. Jeho tělo je vytvořeno z látky velice podobné páře, ale tvar má pevný a stálý. To ovšem nebrání tomu, aby jeho tvar byl stabilní, neboť nejde o chemickou, nýbrž o živou substanci, kterou udržuje a naplňuje sám život. Svou velikost dokáží podle situace měnit, mohou se zmenšit, ale krátkodobě až desetinásobně zvětšit svůj rozměr.
Jak skřítek žije?
Skřítek je bytost, zrozená z energie místa - z paloučku, lesního zákoutí, jeskyně, zátočiny s rákosím, vodopádu na potůčku. Míst, které člověk vnímá. Skřítek má potřebu se o "své" místo starat, udržovat jej v čistotě a to jak energetické, tak hmotné, a vyhánět z něj případné vetřelce. Místo ale může kdykoli opustit a přestěhovat se kamkoli jinam. Od místa, které dalo skřítkovi vzniknout, se pak odvíjí i jeho povaha a vlastnosti, může být jak hodný, tak i zlý, konstruktivní či destruktivní.
Může být ženského i mužského vyzařování. V práci nevidí povinnost, ale zábavu.
Skřítek se dívá na věci svým vlastním způsobem. Ten je mnohem jednodušší než náš, je totiž realista. My žijeme ve světě tvarů a oni ve světě prožívání. Naše myšlenky se v první řadě zabývají tvarem věcí a málokdy jdeme dál. Skřítkové se však nejdříve zajímají o energii a životodárnou sílu proudící kolem věcí. Nemají žádné komplexy ani složité pocity a myšlenky, jako mají lidé, protože nezná pocit vlastnictví, nezná strach ani závist. Proto nemá iluze, naopak má schopnost vidět jasně a jít přímo k věci.
Nejpříbuznější astrální bytostí skřítkům jsou víly. Rozdíly mezi nimi jsou ale zásadní.
- Skřítek vzniká z energie konkretního místa, na rozdíl od víly, který vzniká z energie bytosti.
- Skŕítek se může stěhovat z místa na místo. Víla je celý život připoutána k jednomu místu.
- Skřítek stárne, rozmnožuje se, má svobodnou vůli a může mít jakékolv povahu. Víla nestárne, de facto se nerozmnožuje, má omezenou svobodnou vůli.
Skřítkové nemusí bojovat o existenci ani o to, aby byli šťastní. Nemusejí se starat o věci, které provázejí fyzický život, např. o chudobu, hlad, žízeň, přístřeší. Nepotřebují peníze a nemají nikoho, kdo je na nich závislý. Tyto důvody způsobují, že život v jejich světě je naprosto odlišný od života ve světě našem.
Skřítci jsou svázáni s konkretním místem na zemi. Víly provázejí na zemské pouti to, co se na ní vyskytuje. Člověka má na životní pouti doprovod andělů. Energie víly a anděla se s ukončením životní pouti rozplyne.