Židovství v Bučovicích
Ale pekne od zacátku:
Nejstarším známým dokladem prítomnosti židovského obyvatelstva v Bucovicích je kámen s hebrejským nápisem, objevený pri bourání synagogy v roce 1965, dnes uložený v bucovickém muzeu. Nápis s biblickým citátem ríká, kdy byla první synagoga dokoncena (Datum neuvádím zámerne). OBR-1 To je ale dokladem jen toho, že již pred tím zde musela být zastoupená pocetná skupina židovského obyvatelstva. Už v roce 1690 ale Židé staveli na stejném míste nový chrám. Podle vyškovského historika Františka Jordána zrejme proto, že puvodní synagogu znicili Švédové, již mesto s výjimkou srdnate hájeného zámku vydrancovali v roce 1645. Nová synagogu je zakreslena i na mape Bucovic z roku 1723.
Synagoga z roku 1690 v dobe prevratných zmen a všeobecného rozvoje po roce 1848 nemohla stacit potrebám financne i pocetne sílící židovské bucovické obce. V roce 1850 zde bylo 169 židovských rodin. Není tedy divu, že se její predstavení rozhodli stavet nový chrám. Podle Rosenthala už v roce 1853 nová synagoga stála.
Predstavu o podobe synagogy dávají staré snímky a také podrobný popis z pera Jaroslava Klenovského, který dává také plastickou predstavu o tom, jak vypadal interiér chrámu: „Byla to samostatne stojící, dvoupodlažní halová stavba, približne obdélného pudorysu, komponovaná na hlavní podélnou osu, se sedlovou strechou krytou bridlicí. Svatostánek nebyl orientován k východu, ale vzhledem k místní situaci k jihovýchodu. Dispozice synagogy byla tradicní. Nástup mužu a žen vedl samostatne od severozápadu, ze Židovské ulice. Muži vcházeli stredem do predsíne a dále do hlavního sálu, jenž z boku prosvetlovala vždy tri vyšší okna, celní stenu sálu pak tvoril svatostánek. Drevené lavice stály v radách smerujících ke svatostánku po obou stranách stredové ulicky (obsahovaly asi tri stovky sedadel). Ženy nastupovaly dvema bocními vchody do „veží“ s kamennými tocitými schodišti na galerii v patre rozvinutou po trech stranách hlavního sálu.
Synagoga zrejme obsahovala zpevácký chór s varhanami. Nosný systém galerie tvorily zajímavé litinové konzolové prvky, na nichž byl též obdobne o patro výš zavešen stropní podhled predstavující drevenou nepravou klenbu. Venkovní fasády obsahovaly prvky novorománské a zcásti novoempírové. Všechna okna a dvere byla ukoncena pulobloukem. Hlavní duraz byl kladen na pusobení vstupního prucelí: náznaky bocních veží a trojúhelný štít zakoncovaly clenité nástavby a kamenné desatero (v ose). Uprostred štítu pak zaujal méne obvyklý prvek – ciferník hodin. Nad hlavním vstupem byl pravdepodobne ješte umísten hebrejský nápis.“
V roce 1857 prevzal bucovický rabinát literát a známý kazatel Bernhard Löwenstein(1821-1889). Práve do dob jeho pusobení lze klást jakousi zlatou éru bucovických Židu. Jejich podíl zejména na prumyslovém rozvoji Bucovic v té dobe byl zcela zásadní.Nedá se ani hovorit, že byli menšinou, v té dobe byl každý ctvrtý obyvatel mesta židovského vyznání.
Židé meli i vlastní nemeckou školu, od roku 1871 verejnou, která byla zrušena v roce 1918. K tomu je treba dodat, že bucovictí židé se stejne jako ostatní moravští židé hlásili k nemecké národnosti. Meli i vlastní spolecenský a spolkový život. Scházeli se v židovské kavárne, v dnes již zborené budove na rohu Komenského ulice.
Konec židovské komunity privodilo houfné stehování do Brna a poté nemecká okupace. Na jare 1942 nacisté deportovali bucovické Židy do soustredovacího ghetta v Terezíne a pak postupne do vyhlazovacích táboru na východe. Z šestactyriceti odvlecených lidí neprežil válku nikdo.
Synagoga najednou nemela komu sloužit a zacali v ní hospodarit nacisté, kterí tam skladovali ukoristený židovský majetek a budovu zároven predali bucovickým hasicum jako zbrojnici. Po válce synagoga, kterou využívali hasici, pripadla v restituci Židovské náboženské obci v Kyjove, která ji pronajala mestu. Kyjovská židovská náboženská obec záhy zanikla, takže od roku 1953 spravovala synagogu Židovská náboženská obec v Brne.
Synagoga bohužel dále chátrala a rozhodujícím pro její osud byl rok 1964, kdy Okresní stavební podnik dostavel novou požární zbrojnici a tak Templ nemel další využití a jeho technický stav zacal být neúnosný. I když se židovská komunita snažila o jeho záchranu nemela dostatek financních prostredku na jeho opravu.Samotné bourání synagogy spadá do jara 1966. Cihly si rozebírali lidé jako stavební materiál, pri demolici pomáhali vojáci z tamní posádky. Ješte v listopadu 1966 byly vystavovány faktury za cihly ze synagogy.
A to byl konec židovské menšiny v Bucovicích. Výrazná stopa v dejinách mesta však po nich zustala, a to nejen v literárních pramenech, ale i v podobe židovského hrbitova. Ten dlouhá léta zustával v nezájmu a starala se o nej jen sama príroda. V posledním dobe jsou zde již patrné i zásahy cloveka (kácení náletových drevin, sekání trávy, postavení nekolika pomníku). Doufejme, že tato snaha nebude marná.
Židovský hrbitov byl založený v 17. století o rozloze 47,43ar. Je zde pres 400 náhrobku, z nichž velká vetšina je již nenávratne poškozena. Prameny udávají, že nejstarší je z roku 1767. Treba budete mít štestí a najdete ho.
K samotné keš:
Jedná se o krátkou multinku, kde musíte získat dvě indicie.
1. Na úvodních souřadnicích naleznete kromě nevzhledných garáží i dva domečky z pozůstalé židovské uličky. Opište si číslo popisné toho levého a získáte tak čísla ABC.
2. Na souřadnicích Stage 1 nalezete židovský hřbitov. Zde nad dveřmi staré obřadní síně zjistěte počet židovských hvězd a získáte číslo D.
Samotnou keš potom najdete na těchto souřadnicích:
N 49° 09.204/(A+C)
E017°00.170*(B+D)
Použitá literatura: Vyškovský deník
POZOR POZOR POZOR
Až budete vyzvedávat samotnou finálku, dejte pozor kam saháte. I když jsem se snažil vyčistit místo od veškerého smetí, a to i nebezpečného, je možné, že jsem neco přehlédl.