Jezevec lesní (Meles meles)
Jediným českým zástupcem rodu jezevec je jezevec lesní (Meles meles). Jedná se o naši největší lasicovitou šelmu. Obývá především lesní a stepní pásmo Eurasie. Vyskytuje se od britských ostrovů až po Dálný východ a jihovýchodní Čínu, na severu pak jižně od polárního kruhu až po subtropickou oblast Středomoří a Malé Asie (nalézt ho můžeme třeba i na Krétě). Obývá hlavně lesy, které jsou prostoupené poli a lukami, kde má jezevec dost potravy a řadu přirozených úkrytů a prostor pro vybudování své nory.
Hmotnost jezevce lesního se pohybuje od 10 do 20 kg, délka těla s ocasem může dosahovat až metr. Má zavalité tělo na nízkých končetinách se širokými lysými chodidly a s dlouhými drápy. Má typické zbarvení, a to téměř bílou hlavu s dvěma širokými černými pruhy táhnoucími se přes oči a žlutošedou srst s černými a bílými konci, která je na pohmat hrubá a štětinatá.
Jezevci tráví hodně času v podzemí. Pokud jezevec nenajde přirozený úkryt, vyhrabává si složitý navzájem pospojovaný systém nor (tzv. hrady) obývaný i po několik generací. Nory bývají hodně členité se spoustou chodbiček a ve středu bývá komora, ve které jezevec spí. Celková délka nor může dosahovat i desítek metrů. V rozsáhlých komplexech někdy žijí i další spoluobyvatele, jako jsou například lišky. Jezevec je čistotné zvíře, trus a zbytky potravy si ukládá mimo prostory nory.
Jezevec patří mezi všežravce, převážnou část jeho potravy tvoří hmyz, žížaly, slimáci, hraboši, vejce, a různé plody, semena, ale i houby, různé kořínky a nepohrdne ani zdechlinou. Při hledání potravy se řídí čichem, často hlasitě funí nebo chrochtá. K podzimu se jeho hmotnost zvyšuje, vrstva tuku dosahuje tloušťky až 5 cm a během října až listopadu upadá do nepravého zimního spánku, z něhož se probouzí v únoru či březnu. Za teplých zim (nebo v jižnějších oblastech Evropy) je čilý po celý rok.
Žije v párech nebo v rodinných skupinách tvořených obvykle 5 až 8 (výjimečně i více) dospělými (příbuznými) zvířaty, mezi nimiž bývá více samic než samců. Říje probíhá od června do října, samice je březí 3 až 10 měsíců, ale skutečný vývoj zárodu trvá jen něco okolo 7 týdnů. Samice rodí 1 – 5 mláďat, která jsou pokryta řídkými bílými chlupy a jsou kojena po dobu 10 týdnů a zhruba po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 až 2 roky. V přírodě se jezevec lesní dožívá až 15 let, ale většina jedinců se nedožije ani dvou let.
Jezevec patří mezi lovný druh zvěře, doba lovu byla nově prodloužena od 1. září do 30. listopadu, nyní se u nás loví okolo 200-600 kusů za rok. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku. Jezevci se loví především norováním. Na norování byli vycvičeni jezevčíci.
Jezevec je v přírodě těžce spatřitelný, je totiž aktivní hlavně za soumraku a v noci, ale na skrytých místě se rád sluní.
European badger (Meles meles)
The only Czech member of the Badgers species is the badger (Meles meles). This is our largest Badgers beast. It inhabits mainly forest and steppe zone of Eurasia. It occurs from the British Isles to the Far East and southeast China, in the North it inhabits the area south from the Arctic Circle to the Mediterranean and subtropical Asia Minor (it can be found even in Crete). It inhabits mostly forests, which are permeated by fields and meadows, where the badger has enough food and a variety of natural shelters and space to build its burrows.
The weight of badger ranges from 10 to 20 kg and the body length, tail included, can reach up to a one meter. It has a stocky body with short legs and with wide bald feet with long claws. It has a typical color: almost white head with two broad black stripes stretching across his eyes and greyish fur with black and white ends, which is palpably thick and bristly.
Badgers spend a lot of time underground. If it is unable to find natural shelter, badger digs a complex system of burrows connected to each other (ie. castles) occupied even by several generations. Burrows tend to be very rugged with lots of corridors and in the middle there is a chamber in which the badger tend to sleep. The total length of burrows can be up to tens of meters. In large complexes sometimes lives other inhabitants, such as foxes. Badger is clean loving animal since he store its droppings and food debris outside the burrow.
Badger belongs among omnivores, most of its diet consists of insects, worms, slugs, voles, eggs, and a variety of fruits, seeds, but also fungi, various roots, and it does not disregards even a carcass. In search of food it uses his sense of smell, often producing loud snorting or grunting noises.In the autumn, its weight is increasing and the fat layer reaches a thickness of up to 5 cm and during October-November it goes into false hibernation, from which it awakens in February or March. During warm winters (or in the southern areas of Europe) it is awake throughout the whole year.
Badger lives in pairs or in family groups consisting usually from 5-8 (exceptionally more) adults (relatives) with more females than males members. Oestrus runs from June to October, the female is pregnant for 3-10 months, but the actual development of the fetus takes just about 7 weeks. Females give birth to 1-5 cubs, which are covered with sparse white hair and are breastfed for 10 weeks and after about 5 months they become independent. They reach maturity at the age of 1.5 to 2 years. In the wild, badger live as long as 15 years, but most individuals do not survive longer than 2 years.
Badger belongs among huntable species, game time hunting was recently extended from 1 September to 30 November, and now around 200-600 pieces are hunted per year. Badger meat is edible, it was especially popular in Russia. Badgers are mainly caught by “fox hunting”. For fox hunting the dashunds are specially trained.
Badger is hardly to be seen in nature since it is mainly active at dusk and at night, but in hidden spots it like even to sunbathe.
Zdroje: https://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=2071.00
https://cs.wikipedia.org
http://www.cmmj.cz/Informace-pro-myslivce/Doby-lovu-zvere.aspx
https://www.wildsheffield.com/species/badger/
https://www.krejsashop.cz/cs/m-363-jak-vyhnat-jezevce-lesniho-ze-zahrady
Chtěl bych se s vámi podělit o velmi netradiční a kuriózní setkání s jezevcem přímo na okraji Brna. Tenkrát jsme se s K. rozhodli, že se vydáme odlovit naši první noční keš. Kolem jedenácté hodiny jsme se tedy vydali na lov. Byla černočerná noc a startovní pozici keše osvětloval jen měsíc a oranžové světlo pouličních lamp. Chvíli jsme svítili po okolí baterkou a zanedlouho jsme již šlapali nahoru do tmy. Po pár minutách chůze jsme si začali uvědomovat, jak se ochlazuje a mně, zimomřivci, začaly lehce modrat prsty chladem. Ale to už nás značky vedly do přilehlého, ve dne krásně zeleného, lesíka. Když jsme se po chvíli snažení celí rudí v obličeji vyhrabali na blízký kopeček, chtěli jsme si na chvíli oddechnout. Oddychování, které jsme však slyšeli, nebylo naše. „Co to je“, ptala se K., „že by pes“? Nevěděl jsem. „ Ale ne, pes to nebude, navíc, co by tady o půlnoci dělal“. To zvíře, co vydávalo dusot, se hrozivě přibližovalo, už bylo jen několik metrů od nás! Zapnul jsem tedy baterku a začal pátrat po zdroji dusotu. V tom kužel žlutého světla z baterky osvítil jezevce, který se zastavil a upřeně se díval přímo na nás. Ztuhli jsme já i K., která byla úplně bílá v obličeji. Chvíli jsme se na sebe všichni tři dívali, žádný z nás se nepohnul ani o centimetr. Zírání utnul jezevec. Byl naší přítomností zjevně stejně zaskočený, jako my tou jeho, ale vzpamatoval se jako první a odfuněl si to zpět do lesa. Ještě chvíli jsme se dívali za ním, pak jsme se podívali jeden na druhého. K. mi tvrdila, že jsem hrůzou málem zešedivěl, ale vězte, že trochu přehání. Poté jsme se začali dohadovat, jestli šlo opravdu o jezevce. Srst zvířete nebyla hnědá, to zbarvení, které jsme viděli, bylo pro něj prostě typické. Jen nás překvapila jeho velikost, mysleli jsme, že jezevci jsou trošku menší. Nechali jsme tedy jezevce jezevcem a pokračovali jsme v hledání noční keše, kvůli které jsme do lesa vůbec přišli a kterou jsme vzápětí našli. Po úspěšném odlovu jsme se vydali domů, naplnění netradičním zážitkem, který jsme spolu probírali ještě dlouho, skoro tak dlouho, až se obloha začala barvit do fialového rána. Poté jsme usnuli.
Tento příběh je skutečný, proto, pokud na stejném místě našeho jezevce potkáte, pozdravujte ho od nás, a pokud ne, nezoufejte, můžete odlovit alespoň jeho keš :)
I would like to share a very unconventional encounter with badger right on the Brno borders. Once, me and K. have decided to hunt our first night cache. Around 11 PM we went out to the hunt. It was a pitch black night and the starting position of the cache was illuminated only by the moon and by the orange light of city lamps. For a moment we have lighten up the surroundings by a flashlight and then we have started to approach the darkness by going upwards into the hills. After a few minutes of walking we have started to feel the cold settling in and, as I am a cold-sensitive person, my fingers started to go blue from the cold. Anyway, the glowing marks led us into a nearby, in the day beautifully green woods. When we arrived on the top of the small hill, with our faces red by exhaustion, we wanted to take a break. But the heavy breathing that we’ve suddenly heard was not ours. “What is it?” asked K, “Dog maybe?”. I didn’t know. “Nah, not a dog, furthermore, what would be a dog been doing here in the middle of the night?”. The animal, which was producing a clattering noise, was getting closer and in a few moments it was just a few meters away from us. I switched on the flashlight and started to investigate the source of the cluttering noise. The yellow light of the flashlight then illuminated a badger, which stopped moving and started to stare right at us. Me and K., pale white in our faces, went frozen. For a moment, we all were staring at each other and nobody moved even by an inch. The starring contest was interrupted by the badger. It was surprised by our presence just as we were surprised by its, but it recovered as the first one and ran back to the woods. For just a moment we were starring towards his direction and then at each other. K. told me, that my hair almost went gray from fear, but I think she is overreacting a little. Then we started to argue if it really was a freakin’ badger. The fur was not brown, it was just a typical fur for badger. We were just surprised by his size since we thought that badgers are a little bit smaller. So we left the place and continued the search for the night cache, for which we went into the woods in the first place, and which we have found few moments later. After a successful hunt we went home, fulfilled by unconventional experience, which we’ve talked about together for quite a while, so long, that the skyes went purple from the rising sun. Then we fell asleep.
This story is describing true events, so if you will ever meet our badger on the same spot as we did, say hello from us, and if not, dont be sad because you can at least hunt for his Geocache :)
Přejeme úspěšný lov!
