Na úvodnich souradnicich samozrejme kes nenajdete, je zde sídlo obecního úřadu.
Nejstarší pověst o Velence je v Kronice české Václava Hájka z Libočan, který živě popsal české dějiny od příchodu Slovanů až do roku 1526. Jejím hlavním nedostatkem jsou však místy nespolehlivé údaje – co Václav Hájek nevěděl, to si domyslel… V legendě o Velence (tehdy snad Zelence), odehrávající se v roce 972, vypráví
autor o biskupu Vojtěchu Slavníkovi – pozdějším sv. Vojtěchovi
První historicky věrohodná písemná zmínka o Velence pochází z roku 1352 a můžeme ji najít v soupise Desátků papežských z diecéze pražské. Tehdejší osada s kostelem a farou patřila k panství poděbradskému. V době předhusitské byla zřejmě majetkem některého církevního řádu, snad křižovníků Svatomárských, roku
1437 se stala opět součástí poděbradského panství. V 80. letech 16. století připadla obec k panství přerovskému, roku 1616 bylo rozpadající se přerovské panství přiřazeno k panství brandýskému, patřícímu
královské komore. Tam spadala Velenka až do roku 1850, kdy byly pro vykonávání veřejné správy a soudnictví vytvořeny nové okresní úřady, soudy a okresní hejtmanství. Velenka se dostala do nově vzniklého okresu Český Brod, do kterého patřila až do roku 1960, kdy po reorganizaci připadla do okresu Nymburk.
V církevním členění patřila Velenka vždy pod správu pražské diecéze. Z konce 14. století jsou známa jména některých knězů, kteří ve Velence působili. Lze se domnívat, že od doby husitské až do počátku třicetileté
války ve Velence sloužili kněží pod obojí, kněží husitští. Po třicetileté válce velenská fara zůstala neobsazena a zanikla, Velenka byla přifařena k Sadské. V rámci obnovy a zvelebení tzv. Slezské nebo také Císařské cesty
došlo ke stavbě nového kostela sv. Petra v okovech v barokním slohu podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera, dokončeno roku 1734, kostel vysvěcen 29. září téhož roku, současně přestavěna zájezdní
hospoda, která vyhořela při hasičském bálu v minulém století.
Za nejstarší část obce je považován ovčín; následující zápis pochází ze 16. století: „Při panství Přerovském se nachází ovčín, kde se mnoho dobytka ovčího mohlo přes léto přepásti a na zimu zavříti, totiž ovcí bahnic 450 kusů, jalového ovčího 450 kusů. Louky k témuž ovčínu, a z ní pro dobytek ovčí sena a otavy se klidívají. U
Velenky louka jedna veliká, slove v Mračenicích, na této louce bývalo vozův sena fůr sedlských okolo 100 vozů
a votavy 20. Bývaly louky dvě, pod Kerským rybníkem, Obdélná a pod Farářstvím, jest (nyní) les a bývalo sena pod jednu trávu 20 vozův.“
Za časů Marie Terezie byl ovčín rozdělen na čtyři chalupy (dnešní domy č. 34 – 37). Památky ovčína se zachovaly až do roku 1878, kdy domy na místě bývalého ovčína vyhořely.
První záznamy o obyvatelích Velenky pocházejí z roku 1584; v té době bylo ve Velence 10 usedlostí, při nichž
byla větší či menší hospodářství, při jednom z nich je i krčma. Po třicetileté válce, jsou pak ve Velence obydleny a obhospodařovány pouze dvě usedlosti, ostatní jsou prázdné a jejich pole leží ladem. V roce 1713 se ve
Velence uvádí 134 obyvatel. Na přelomu let 1770 a 1771 bylo provedeno za císařovny Marie Terezie číslování
domů, tak ve Velence vojáci očíslovali 37 domů. V roce 1785 bylo napočítáno 45 domů, v roce 1848 uvádí František Palacký v Popisu království českého 53 domů a 444 obyvatel. K roku 1880 se obec rozrostla na 74 domů a 482 obyvatel. Sčítání obyvatelstva k 31. 12. 1910 vykazuje ve Velence 83 domů a 485 obyvatel. K 1. 1. 2015 je v obci 141č.p.; trvalé bydliště zde má 287 obyvatel.
Historici se domnívají, že ve 14. století mohla být ve Velence farní škola, vychovávající chlapce k chrámovým
potřebám, ke zpěvu. Postupně se snad přidávalo i vzdělání další. Pokud tomu tak skutečně bylo, tato škola
zanikla nejpozději s velenskou farou, tj. v období třicetileté války. Velenské děti pak navštěvovaly školu v Poříčanech. V zimě roku 1761 začal ve Velence ve svém domě č. 22 vyučovat velenský rodák Jan Janeček, vyučený krejčí a vysloužilý voják. V roce 1822 byla postavena školní budova s jednou třídou a bytem pro
učitele, v roce 1882 bylo zahájeno vyučování ve druhé třídě. O deset let později, v roce 1892 byla slavnostně
otevřena nová škola se dvěma třídami, stará škola dál sloužila jako byt řídícího učitele. V této nové škole se
učilo až do šedesátých let 20. století, pak ještě v budově fungovala nějakou dobu mateřská školka.
Velenka byla vždy obcí zemědělskou. Ve středověku byli hlavními držiteli půdy šlechta a církev. Majitelé půdu pronajímali (zpravidla dědičně); za pronájem se nájemce platil dávky (v penězích i naturáliích) a také pracovat na vrchnostenské půdě (robota). Roku 1776 byla z nařízení Marie Terezie provedena na brandýském panství
pozemková reforma. Část vrchnostenské půdy byla rozdělena mezi sedláky do dědičného nájmu; ve Velence se toto opatření týkalo 30 osadníků. V roce 1783 bylo uzákoněno, že nájemci půdy se stávají skutečnými
vlastníky, roku 1848 dochází ke zrušení poddanství a tím i roboty.
Finálku najdete na
N50°08.???
E014°53.???
Zkontrolujte Vaše řešení
