Kilian Jornet
Bolest neexistuje, je jen v tvé hlavě
Zlomil rekordy v běhu na Mont Blanc i Matterhorn. Kilian Jornet je drobný muž, který chce být vždy první a zná jen jeden směr: pořád dopředu.
Jeho chlapecký vzhled nás zmate, když vidítme jeho časy, které jsou pro většinu z nás z jiného světa. Jeden víkend běhá po hoře Grand Teton ve Wyomingu, což je délkou maraton s převýšením přes 1 600 metrů, v maratonském čase 2:54, hned následující víkend zaběhne Pikes Peak Marathon v Coloradu s převýšením 2 340 metrů za 3:40.
Je držitelem rekordu ve výběhu na africké Kilimandžáro (53 km a 5 802 nastoupaných metrů, za 7:14 je nahoře a zase dole), vyběhl na Olymp, vytvořil další světový rekord tím, že přeběhl španělské Pyreneje od Atlantiku ke Středozemnímu moři, což bylo v případě jeho trati 850 kilometrů, za 8 dnů, 3 hodiny a 15 minut, oběhl nevadské jezero Tahoe po trati dlouhé 265 kilometrů za 38 hodin.
Hubeňour s tváří kluka a drobným tělem (171 centimetrů, 56 kilogramů), které potvrzuje pravidlo, že drobní a šlachovití mají obvykle větší výdrž a srdce než narostlí makáči.
Přes léto běhá ultratraily, v drtivé většině v horách, jakmile se ozve zima, stává se z něj skialpinista. V létě i v zimě sbírá ve svých disciplínách světové tituly a láme rekordy. Patří ke světové špičce i v rychlostním lezení a duatlonu.
Ale když se ohlédnete za Kilianovým životem, vlastně to má logiku.
Horská chata ve španělských Pyrenejích u hranic Andorry a Francie. Nadmořská výška přes dva tisíce metrů, sníh. Dřív než se naučí chodit, umí už Kilian, který se narodil v roce 1987, lyžovat. Celkově se o něm dá říct, že je dítě hor. Otec tam pracuje jako hajný, rodina buď v zimě lyžuje, nebo chodí na túry. Když mají rodiče dovolenou, nejedou k moři, ale zase do hor: jen přejedou v Pyrenejích na jiné místo.
Každý den, když Kilian a jeho mladší sestra přijdou ze školy, zahodí tašku do kouta a vyrážejí si hrát do přírody s kamarády. Nikdy z nich nejsou gaučové buchty.
A jako by to nestačilo, bere je matka každý den před spaním ještě na procházku do lesa. Chodí bez baterky a vnímají hory.
Ale život v horách není jen dětské skotačení, nýbrž taky sport a výkon. Když jsou Kilianovi tři roky, vyleze na první horské vrcholy. Svou první čtyřtisícovku zdolá v šesti letech, a jak píše ve své knize Run or Die, v deseti přechází napříč Pyrenejemi za dvaačtyřicet dnů. Není to pod vedením rodičů. Jsou sice s ním, ale on si - stejně jako jakémkoliv jiném výšlapu - musí sám vybrat trasu, aby porozuměl, proč chce jít zrovna tímhle směrem a ne opačným.
Tohle všechno mělo velký význam. Život ve vysokohorském prostředí z Kiliana udělal podobného atleta, jako jsou běžci z východoafrických plošin. Jestliže i dnes deset měsíců v roce tráví v horách, zažívá vlastně permanentní vysokohorské soustředění.
Ale k tomu musí taky makat. Jeho tréninkové objemy jsou úctyhodné. Na lyžích ročně překoná převýšení 260 tisíc metrů a při běhání a na kole jen o něco míň. A protože má natrénováno, má klidový tep jen 34 tepů za minutu a v hodnotách přes 180 tepů se vydrží pohybovat několik hodin.
Toto je úryvek z Manifestu skyrunnera (do češtiny by se to nejlépe přeložilo asi jako Manifest horského běžce), který si kdysi napsal a připíchl na připíchl na dveře:
"Kolikrát jsi brečel vzteky a bolestí? Kolikrát jsi přišel o paměť, o hlas, o schopnost úsudku, protože jsi byl totálně zničený? A kolikrát sis v té chvíli řekl: Zkus to znovu! Ještě pár hodin! Ještě jeden kopec! Bolest neexistuje, je jenom v tvé hlavě. Poruč jí, vymaž ji, znič ji a jdi dál!“
Zdá se, že Kilian má dvě tváře. Když nezávodí, je to milý, spíš uzavřený hoch, který se srád dívá na horské scenérie, občerstvuje se horskými rostlinkami, napije se vody z potůčku a říká, že za úspěch považuje hlavně to, když má z něčeho radost. Ale když jde o vítězství, je jako zabiják. "Mám jedinou taktiku - být stále na první pozici. Když jsem druhý, mou jedinou strategií je dostat se před toho, kdo je přede mnou."
Když běží, je jako stroj. Lidé, kteří se pohybují kolem něj, říkají, že potřebuje velmi málo vody a při běhu téměř nejí. "Vypadá to, jako by čerpal sílu z hor," řekl kdosi z jeho týmu.
Ročně naběhá sedm tisíc kilometrů po svých a šest tisíc kilometrů na lyžích. A zajde tak na pět šest večírků. Pije tam pivo.
Když se ho ve škole zeptali, čím chce v životě být, řekl, že chce být šťastný. Když mu odpověděli, že neporozuměl otázce, opáčil, že oni neporozuměli životu.
Tím bychom mohli skončit. Ale ještě pár čísel:
Při osmidenním běhu přes Pyreneje, kdy uběhl 850 kilometrů, překonal nasčítané převýšení 42 tisíc metrů.
Kalifornský Western States Endurance Run, což je 100 mil, zaběhl za 15:34.
V červenci 2013 vytvořil rekord v běhu z Chamonix na vrchol Mont Blancu a zpět, když to jako první člověk stihl pod pět hodin (o tři minuty).
V srpnu 2013 vytvořil nový rekord i na Matterhornu, kde se stal prvním běžcem, který to dokázal pod tři hodiny (o osm minut). Aby znal dobře cestu po trase, vyběhl předtím tréninkově na vrchol patnáctkrát.
Zdroj:http://rungo.idnes.cz/kilian-jornet-0dz-/behani.aspx?c=A130826_172603_behani_fro
http://www.redbull.com/cz/cs/snow/stories/1331735847160/5-duvodu-proc-je-kilian-jornet-nejlepsi
https://www.youtube.com/watch?v=jmqvgk8N8Us
https://www.youtube.com/watch?v=vmL9hOvAXbQ
Jak na keš:
Keše není nutné lovit podle očíslovaného pořadí, pro ty, kdo nechtějí hřeben zdolávat několikrát, doporučuji prostudovat mapu, předem si určit pořadí, držet vrstevnici nebo jít výše než kešky jsou a lovit je shora. Nechoďte bez rozmyslu za šipkou, někdy ušetříte více síly kilometrem navíc, než klesat a stoupat zběsilým terénem při překlenování údolí. Trasa celé série je přes dvacet km dlouhá a nastoupáte pravděpodobně více než 1000 výškových metrů.
Okolo většiny krabek vedou cesty, zbytky cest nebo stezky. Nejobtížněji se asi budete hložím dostávat ke keši číslo čtrnáct. S sebou doporučuji skirunnerům trekové hůlky, z cesty k finálkám budete občas zdolávat hodně příkré svahy či kamenitá pole nahoru nebo dolů. Keše nedoporučuji lovit za sněhu ani v noci. Sledujte atributy a obtížnost terénu jednotlivých míst.
Zvažte své síly, pokud nejste trénovaní, sérii lovte buď nadvakrát (jeden okruh z Vysoké Pece a druhý z Jezeří) nebo některé krabičky prostě vynechejte. Komu to přístroj umožní, změřte prosím nastoupané metry, které jste během odlovu série zdolali a napište toto číslo do logu bonusové keše, můžete napsat i celkovou délku v kilometrech a ti, kdo najdou všechny skrýše během jednoho dne, pište i celkový čas od první po poslední krabičku. Časy „jednodenních“ lovců budou postupně aktualizovány v listingu bonusovky.
L) Jaký byl Killianův rekord v běhu na Kilimanjaro:
53 km a 5 804 nastoupaných metrů za 7:14 L = 4
53 km a 5 802 nastoupaných metrů za 7:14 L = 5
53 km a 5 802 nastoupaných metrů za 7:15 L = 3
M) Do roku 2016 vyšli od Jorneta v češtině tyto knihy:
Run or Die a Eat and Run M = 5
Neviditelná hranice a Born to Run M = 4
Běhej nebo zemři a Neviditelná hranice M = 2
N) 100 mil Western States zaběhl v čase:
Patnáct hodin třicet čtyři minut N = 6
Patnáct hodin třicet osm minut N = 9
Patnáct hodin čtyřicet pět minut N = 7
N 50° 33.(L)(M + I)(N+I)
E 013°27.(N)(H)(M + B + I)
Veliký dík patří týmu Hillanti za betatest, za ověření výpočtů i nalezení míst v terénu. Dík za jejich čas strávený testováním této série.
