Anton Krupicka
Běhám kvůli horám a komunitě. A kvůli egu.
30. ledna 2014
Rozevláté vlasy, plnovous, obvykle polonahý, s sebou téměř žádnou výbavu. Amerického horského ultratrailového běžce Antonyho Krupicku ve světové špičce nepřehlédnete. "Na trať si s sebou moc neberu, čím méně věcí překáží, tím lépe. Ano, někdy bývám dehydrovaný, ale kvůli komfortu přece neběhám."
Anton (Tony) Krupicka je elitní horský a ultratrialový běžec z USA. V tamní běžecké komunitě je velmi populární nejen díky svým výkonům, ale také pro svůj originální zjev, dlouhé vlasy a plnovous, stejně jako pro svůj minimalistický přístup k běhu i k životu.
Často běhá bez trička, pouze v minimalistických botách, vystudoval geologii na universitě v Coloradu.
V průběhu své kariéry Tony vyhrál několik historicky důležitých závodů (některé v nevídaných rekordech) jako je populární Leadville 100 mil (160 km), ve kterém zvítězil hned dvakrát, Miwok 100 km, Rocky Racoon 100 mil, Collegiate peaks 50 mil taky dvakrát (2010 v čase 6:25:29), High Mountain 50 km a Estes Park Marathon.
Mnozí, kteří bedlivě sledují světový ultra trail, si vzpomenou na jeho velkou bitvu s Geoffem Roesem a jeho finálním druhým místem v roce 2010. Běh západními státy na 100 mil (Western States Endurance Run), kde byl zaznamenám rekordní čas 15:13:53! Skvělý souboj, který se odehrál mezi Tonym Krupickou, Kilianem Jornetem, Geoffem Roesem a Halem Koernerem zachycuje film „Unbreakable: The Western States 100“.
"Vyslovuje se to jako ́crew-pitch-kuh ́, je to české jméno," musí často vysvětlovat, i křestní Anton nosí po dědečkovi českého původu. I když ale mají Američané s výslovností podivného jména problémy, ti, co patří do běžeckého světa, vědí přesně, o koho jde.
Antony žije v horách, kde naběhá dvě stě mil týdně (asi 320 kilometrů, měsíčně okolo 1200 – 1300 km), poměrně velkou část své kilometráže běhá bosý. Je jako apoštol prostého, nekomplikovaného přístupu k běhu, posel návratu k jednoduchosti, král minimalismu, a fanatik do hor.
Bez zranění bych k tomu možná nedošel
Rok 2011 měl smolný, nejprve ho zlobil zánět okostice, potom při běhu klopýtnul a zlomil si lýtkovou kost. Výsledek? Nikoli deprese z odškrtávání kupy závodů, které musel zameškat, i když prý k tomu měl blízko. Zachránily ho – hory.
Při rehabilitaci, když nemohl běhat, podnikal vycházky, výlety a pak i túry po těch nejstrmějších stezkách, které ve svém domovském pohoří Green Mountain v Coloradu našel. Své aktivity tak nakonec rozšířil o strmou pěší turistiku, scrambling a horolezectví a začal je kombinovat s během. "Par dní v týdnu běhám, když se ale drápu na Flatirons, jde do tuhého," uvedl v květnu 2013 s odkazem na pět skalnatých formací Green Mountain. Když jich zvládne všech pět, je to přes 1 800 svislých metrů. Vydává se tam desetkrát týdně, obvykle dvakrát denně.
Nejde ale jen o to, že si k běhu přidal další extrémní aktivity. Především se mezi ním a horami rozhořela láska, ba co láska: vášeň. "Kdybych se tehdy nezranil, můj vztah k horám by nikdy nezískal takový rozměr," říká.
Nemám talent. Mám jen vášeň pro hory
"Nemám sám o sobě velký talent," ohodnotil se jednou s pokorou, za vše prý může to, že se v nevyzpytatelném a těžkém horském terénu dokáže pohybovat s takovou spokojeností a znalostí, kterou díky životu v Green Mountain nabyl.
V roce 2012 bylo, vypočítal v jednom rozhovoru, pouze dvanáct dní, kdy nevyrazil běhat. Čtyři z toho byly dny, kdy se zotavoval po stomílových závodech, o další čtyři dny ho připravovala nějaká šílená chřipka.
V horách od mládí trávil většinu času, v letních měsíců, kdy je opustila sněhová pokrývka, přespával v dodávce a každý den vybíhal. Nechce nic, co by ho mělo komplikovat. Před všemi běžci, kteří nevyběhnou bez testerů, camelbacků, gelů, hrudních pásů, mobilních měřících stanic a lékáren, vypadá jako pošahaný blouznivec... nebo to platí opačně?
"Čím víc zredukuju materiální vybavení, tím víc neomezenější jsem, tím víc jsem spojený s krajinou, tím spokojenější se pro mě běh stává.
Na některých závodech věru vypadá jako mysteriózní zjevení, bez vybavení, jako je jídlo, často i voda, polonahý. "Ale jasně že bývám dehydrovaný, hory pro mě ale nejsou spojené s tím, snažit se na nich být po všechen čas v co největším komfortu. Kdyby mi šlo o to, zůstanu na gauči". Nechce se masochisticky trápit (i to bych dělal jinak, směje se), tvrdí, že mu pár bot, kraťasy a gel stačí.
Pokud to jde, běhá v horách naboso nebo v minimalistických botách, které vyvíjelněkolik let ve spolupráci s firmou New Ballance.
S jídlem se moc nepáře. „Soustředím se jen na běžeckou část věci." Snaží se jíst čerstvou zeleninu a ovoce, ale dopřává si taky hodně tortill, těstovin, chleba, muffinů, vdolků, koláčů, lívanců, taky Nutellu. Skoro v každém rozhovoru kývá hlavou, aby dal najevo aspoň to, že ví, že to nemusí být tak docela ideální: "No, asi jím víc cukru, než mám." A jindy dodá, že neví, co by tomu řekli odborníci na výživu, že to tak má ale rád a funguje to. A že se nechce nechat reglementovat složitým systémem norem a zákazů a komplikovanými jídelníčky.
Hory jsou mu největší běžeckou inspirací: "Není větší uspokojení než moci rychle běžet drsnou, přírodní krajinou. Jsou ale i další motivace, závod je pro něj též oslavou, festivalem společenství společně naladěných lidí. "Dávají vyrůst jedinečnému kamarádství, pocitu spoluúčasti, to je něco nepřekonatelného."
Ale ani to není všechno: "Kromě toho je mým jediným důvodem, proč běhám závody, moje ego. Běžet rychle a vyhrávat je dobrý pocit. A jasně že to chcete všem ostatním nandat – ale taky vymačkat co nejvíc ze sebe."
Zdroj:http://rungo.idnes.cz/anton-krupicka-01a-/behani.aspx?c=A140129_192545_behani_fro
http://www.bezvabeh.cz/clanek/1373-anton-krupicka-muj-postoj-k-behu-po-horach-se-posunul-skvele-video#sthash.Y3drA2la.dpuf
https://www.youtube.com/watch?v=kjDLorXfkao
http://www.bezvabeh.cz/clanek/1373-anton-krupicka-muj-postoj-k-behu-po-horach-se-posunul-skvele-video
https://www.youtube.com/watch?v=GxvenwE6qGg
https://www.youtube.com/watch?v=ofHNsG_snN4
https://www.youtube.com/watch?v=C86XFWd5650
http://antonkrupicka.com/blog/
Jak na keš:
Keše není nutné lovit podle očíslovaného pořadí, pro ty, kdo nechtějí hřeben zdolávat několikrát, doporučuji prostudovat mapu, předem si určit pořadí, držet vrstevnici nebo jít výše než kešky jsou a lovit je shora. Nechoďte bez rozmyslu za šipkou, někdy ušetříte více síly kilometrem navíc, než klesat a stoupat zběsilým terénem při překlenování údolí. Trasa celé série je přes dvacet km dlouhá a nastoupáte pravděpodobně více než 1000 výškových metrů.
Okolo většiny krabek vedou cesty, zbytky cest nebo stezky. Nejobtížněji se asi budete hložím dostávat ke keši číslo čtrnáct. S sebou doporučuji skirunnerům trekové hůlky, z cesty k finálkám budete občas zdolávat hodně příkré svahy či kamenitá pole nahoru nebo dolů. Keše nedoporučuji lovit za sněhu ani v noci. Sledujte atributy a obtížnost terénu jednotlivých míst.
Zvažte své síly, pokud nejste trénovaní, sérii lovte buď nadvakrát (jeden okruh z Vysoké Pece a druhý z Jezeří) nebo některé krabičky prostě vynechejte. Komu to přístroj umožní, změřte prosím nastoupané metry, které jste během odlovu série zdolali a napište toto číslo do logu bonusové keše, můžete napsat i celkovou délku v kilometrech a ti, kdo najdou všechny skrýše během jednoho dne, pište i celkový čas od první po poslední krabičku. Časy „jednodenních“ lovců budou postupně aktualizovány v listingu bonusovky.
I) V letech 2012 - 2013 měl Antony neuvěřitelnou běžeckou kilometráž:
Zhruba 320 kilometrů týdně I = 1
Zhruba 320 kilometrů měsíčně I = 2
Zhruba 320 mil měsíčně I = 3
J) Čím je Antonyho styl běhu typický:
Nevyběhne bez camelbagu J = 5
Běhá polonahý, často bos a s minimální nebo žádnou výbavou J = 7
Běhá se vždy sporttesterem značky Polar J = 6
K) V roce 2011 měl Antony následující zdravotní problémy:
Zlomenina druhého metatarsu a zánět achilovy šlachy K = 5
Přetržené vazy v kotníku a patní ostruha K = 8
Zánět okostice a zlomenina lýtkové kosti K = 3
N 50° 33.(K)(J)(F)
E 013° 28.(I)(K)(F+B)
7.6. 2023 umístěna nová krabička asi o 4 m od původního místa. Po kontrole souřadnic si udělejte korekci N + .005 a E + .007
Veliký dík patří týmu Hillanti za betatest, za ověření výpočtů i nalezení míst v terénu. Dík za jejich čas strávený testováním této série.
