Sky Running – Extrémní běh v horách
Při horských běžeckých závodech se v poslední době setkáváme s termínem SkyRunning. Je definován jako horský běh, kde se překonává nadmořská výška minimálně 2000m, stoupání dosahuje alespoň 30% a náročnost nepřesahuje II. stupeň horolezecké klasifikace obtížnosti. V současné době toto sportovní odvětví zastřešuje světová asociace zvaná International Skyrunning Federation (ISF), která pořádá sérii závodů po celém světě.
Motto: Killian Jornet: More kilometres means more fun.
Marino Giacometti prezident ISF
Marino byl skvělý horolezec s dvěma osmitisícovkami v Himalájích a řadou rychlostních rekordů ve výstupech na další vrcholy v Himalájích, Alpách a Andách. Jeho mottem bylo „Rychle a nalehko“. Jeho cílem nebylo vylézt na jeden vrchol, ale třeba na tři a v průběhu jednoho dne. Ustanovil tak v průběhu let mnoho rekordů včetně výstupů na Pumori, trasy Janov-Mont Blanc a Janov-Monte Rosa, kde část absolvoval na silničním kole a zbytek pěšky vždy pod 24 hodin.
Na počátku vzniku sportu jménem Skyrunning stála a spolu s Marinem je i ve vedení ISF Lauri van Houten, jejímž původním sportem bylo lyžování.
Lauri van Houten
Lauri vyrůstala ve Skotsku v horách. Její první setkání s Skyrunning bylo, když Marino Giacometti přišel do vesnice ve Wallinských Alpách, kde žila, při jednom ze svých pokusů o rychlostní rekord na Monte Rosa. Později, v 1992, pomáhala s organizací jeho prvního závodu. Když viděla sedm běžců při závodu z vesnice na vrchol hory (4634 m) a zpět za pouhé 4:24, byla zděšena. Normálně to byl výlet na den a půl s pomocí lanovky a chaty na nocleh. Myslela si, že je to nadčlověk a pořád si to myslí. Z té doby pochází přátelství a počátek spolupráce těchto dvou vůdčích osobností světového Skyrunning.
Marino Giacometti na cestě na Mont Blanc
S tím, jak byly stanovovány další rekordy, později nazývané „Fast Known Time“ (FKT) na různé trasy, přišla myšlenka pořádat na těchto tratích i závody, kde se pak díky konkurenci tyto časy stále zlepšovaly. Nejextrémnější závody jako Mont Blanc a Monte Rosa zahájily koncept Skyrunning závodů, bývaly ale vyhrazeny jen pro pár vyvolených. V průběhu let Marino vedle svých vlastních podniků podporoval i sny dalších „jeho“ sportovců jako byl Brunodův rekord na Matterhornu, pokusy Bruna a Meraldiho na Everestu, Cho Oyu, Shisha Pangma, Aconcagua. Závody však neměly být určeny jen k pokoření stávajících FKT, ale měly sloužit především k popularizaci Skurunning jako nového sportovního odvětví. V počátku Marino s Lauri organizují přes 80 závodů po celém světě. Nyní jich existuje ještě více, ale naštěstí se Marino a Lauri mohou omezit jen na jejich koordinaci, Marino je President ISF a Lauri vícepresidentka a výkonná ředitelka ISF.
Prvním místem závodů byl Aspen a Castle Peak. Následoval Tibet, Mexiko (vybrali nejprve Popocateptl, ale z důvodů erupcí byla zvolena jiná nejbližší sopka Iztahuatl 5200 m. n. m. ). Tento závod se pak opakoval pětkrát.
Marino měl velký zájem i o studium fyzických a psychologických aspektů tohoto sportu. Hned zpočátku výzkumníci sledovali sportovce a odezvu jejich těla na extrémní zatížení v terénu a ve vysoké nadmořské výšce.
Dalším krokem bylo dát dohromady jakýsi „Dream Team“, kde kromě italských průkopníků Champretavy, Greca, Meraldiho, Brunoda, byli i američtí běžci, Matt Carpenter, Danelle Balengee, Lyndon Ellefson, Ellen Miller a později Mexičan Ricardo Mejia. Byla to jedna velká rodina s týmem, výzkumníky, fotografy a televizním štábem, která cestovala do velkolepých a často logisticky náročných míst po celém světě, jako například Nepálu a Tibetu. Bylo to neuvěřitelné dobrodružství v každém slova smyslu a jednoduše řečeno šťastné dny.
Adriano Greco a jeho výbava na Mont Balnc 1992
To vše zní jako úžasná pionýrská doba, ale co výbava? Dnes jsme docela rozmazlení nabídkou bot, oblečení a vybavení pro outdoor, trail a horské běhy, ale v těch dobách toho moc nebylo.
Marino měl vlastní set speciálně vyrobený z textilií používaných pro zimní cyklistiku: Top s dlouhým rukávem, kalhoty, bundu se zadní kapsou pro náhradní větrovku nebo potraviny. Trailové běžecké boty ještě nebyly vynalezeny. Přítel Lauri, jeden z prvních skyrunning běžců, si vyrobil veškerou technickou výbavu v malé laboratoři: boty, mačky, hole. Boty byly buď lehké běžecké boty nebo silniční běžecká obuv přizpůsobené na cross-country tak, aby poskytovala větší ochranu. Pro závody na zasněžených alpských ledovcích, byly speciální mačky vyrobeny z hliníku nebo byly použity boty s 2 cm hroty. Hůlky pro pomoc do kopců nebo jako bezpečnostní opatření v případě pádu byly také speciálně vyrobené v laboratoři za použití principů používaných v horolezectví například pro cepíny. Bylo tady zcela nové zadání na výbavu pro sportovce, kteří se chtěli v horách pohybovat opravdu rychle. Zatím všichni ostatní byli v horách jen v těžším a silném oblečení, s těžkými botami, batohy, lany. První série bot pro trail running pochází z roku 1998 od firmy FILA a současně FILA začala představovat outdoor sérii „Skyrunner ®“ v oblečení. Bohužel projekt skončil společně s Fila, i když některé technické pojmy v obuvi přežily dodnes.
Zajímavé je se podívat, jak se vyvíjelo zastoupení žen v této sportovní disciplíně. V Evropě ženy představovaly 5-10% z celého startovního pole, zatímco v USA účast žen byla mnohem větší 40-50% v některých závodech. Mezi průkopnice skirunningu patřily - Bruna Fanetti a Gisella Bendotti (Itálie), Helen Diamantides (Velká Británie), Alexia Zuberer (Švýcarsko), Ellen Miller, a později Danelle Ballengee (USA) . Zuberer a Miller se později staly horolezkyněmi v Himalájích díky jejich skyrunning zkušenosti v Tibetu. Je zajímavé, že i přes rozdíly v počtu startujících, se mezera mezi top muži a ženami rychle uzavírá. Vidíme ženy běžkyně běžně končit v celkovém pořadí na 10. – 15. místě a někdy i v první desítce. Marino potvrzuje (a výsledky ze závodů to dokazují), že ženy snáze dosahují podobných výsledků ve vysoké nadmořské výšce jako muži.
obr. Zegama Aizkorri
Rok 2012 byl pro ISF průlomem. Byla spuštěna Ultra Sky Serie. Na zahajovací akci Ultra Sky Serie 2012 (Transvulcania Ultramarathon na ostrově La Palma) byl uspořádán seminář s některými z nejlepších světových sportovců s cílem prezentovat Skyrunning nové generace a získat jejich zpětnou vazbu. Spíše než chtít více zapadnout do hlavního proudu závodů usnadněním tratí, závodníci tleskali a vítali hard-core Skyrunning styl – prudké a technické tratě. Toto vedení ISF inspirovalo a dalo jim důvěru pokračovat na cestě bez ústupků, které je možné v posledních letech tak často vidět například u standardních běhů do vrchu.
Dolomites SkyRace 2012
Stále více běžců z USA je uneseno naprosto jedinečnou technickou obtížností tratí v Evropě v porovnání s většinou amerických závodů. Pro rok 2013 byl jako finálový závod Ultra Sky Serie vybrán Ultra Race of Champions “UROC” ve městě Vail, Colorado.
Skyrunning nemůže být jen evropský sport. Hory jsou na celém světě, i když s různými vlastnostmi. Alpy, kde se Skyrunning narodil a stále se rozvíjí, jsou typické strmými a technickými tratěmi. Původní koncept Marina byl od moře k nebi nebo cesta z města nebo vesnice na vrchol hory. Dnes řada míst na světě dokonale ztělesňuje tuto představu: Ben Nevis, Pikes Peak, Elbrus, Kinabalu (Bohužel od roku 2012 již ne na původní trati až na vrchol. Na původní trati vedoucí ze zhruba 1500m v džungli do výšky 4095m na vrchol Mount Kinabalu a zpět zvítězila 5x Češka Anna Straková dříve Pichrtová a drži i traťový rekord.), ostrov La Palma. Americké hory jsou méně strmé a technické, ale je zde obrovský potenciál.
Skyrunning – Orobie
S rostoucí popularitou Skyrunning se nabízí otázka, zda vzrůstající „prize money“ nezničí čistotu tohoto sportu.
Atmosféra závodu Zegama Aizkorri je skvělá i při mizerném počasí
Vyšší profesionalita Skyrunning nemusí být v protikladu k jeho čistotě. Tomu by mohl napomoci i fakt, že navzdory očekávání a pocitu, že Skyrunning není divácký sport, někde to divácky často vypadá jako na trati Tour de France nebo Giro di Italia. Nejvíce je to asi patrné na závodě Zegama v Baskicku, kde na trati 42km se tlačí v zajímavých pasážích tisíce diváků, celé rodiny vyjdou do hor, aby fandili každému jednotlivému běžci.
Ronda dels Cims
Rovněž na World Skyrunning Series v kategorii Ultra Sky je vidět jak tento sport sympaticky inklinuje k stále větší obtížnosti. Poprvé zde byl v roce 2013 zařazen 100 mílový ultra sky běh a rovnou jeden z nejtěžších vůbec. Je jím Ronda dels Cims, Andorra, který měří 170km s kumulovaným pozitivním převýšením 13000m.
http://rungo.idnes.cz/ronda-dels-cims-silene-ultra-v-andore-dsg-/ctenari-sobe.aspx?c=A140725_110725_ctenari-sobe_jid
https://www.youtube.com/watch?v=5HTeHLjSuLA
Jak na keš:
Keše není nutné lovit podle očíslovaného pořadí, pro ty, kdo nechtějí hřeben zdolávat několikrát, doporučuji prostudovat mapu, předem si určit pořadí, držet vrstevnici nebo jít výše než kešky jsou a lovit je shora. Nechoďte bez rozmyslu za šipkou, někdy ušetříte více síly kilometrem navíc, než klesat a stoupat zběsilým terénem při překlenování údolí. Trasa celé série je přes dvacet km dlouhá a nastoupáte pravděpodobně více než 1000 výškových metrů.
Okolo většiny krabek vedou cesty, zbytky cest nebo stezky. Nejobtížněji se asi budete hložím dostávat ke keši číslo čtrnáct. S sebou doporučuji skirunnerům trekové hůlky, z cesty k finálkám budete občas zdolávat hodně příkré svahy či kamenitá pole nahoru nebo dolů. Keše nedoporučuji lovit za sněhu ani v noci. Sledujte atributy a obtížnost terénu jednotlivých míst.
Zvažte své síly, pokud nejste trénovaní, sérii lovte buď nadvakrát (jeden okruh z Vysoké Pece a druhý z Jezeří) nebo některé krabičky prostě vynechejte. Komu to přístroj umožní, změřte prosím nastoupané metry, které jste během odlovu série zdolali a napište toto číslo do logu bonusové keše, můžete napsat i celkovou délku v kilometrech a ti, kdo najdou všechny skrýše během jednoho dne, pište i celkový čas od první po poslední krabičku. Časy „jednodenních“ lovců budou postupně aktualizovány v listingu bonusovky.
A) První závody skyrunningu byly:
Aspen a Castle Peak -----------------------A = 6
Aspen a Zegama Aizkorri --------------- A = 3
Zegama Aizkorri a Orobie ---------------A = 9
B) Ronda dels Cims, Andorra:
Má délku 100 km a převýšení 13 000 m --------------B = 4
Má délku přes 100 mil a převýšení 11 000 m -------B = 2
Má délku přes 100 mil a převýšení 13 000 m -------B = 1
C) Marino Giacometti při výpravě na Mont Blanc v roce 1992 použil:
Vlastní set speciálně vyrobený z textilií používaných pro vojsko ---------------C = 5
Vlastní set speciálně vyrobený z textilií používaných pro zimní cyklistiku ---C = 8
Vlastní set speciálně vyrobený z textilií používaných pro horolezce ----------C =7
N 50° 33.(B)(A)(B+C)
E 013° 29.(A)(C)(A/2 – B)
Veliký dík patří týmu Hillanti za betatest, za ověření výpočtů i nalezení míst v terénu. Dík za jejich čas strávený testováním této série.
