Keš se nachází na výchozích souřadnicích.
Jako přístupovou "cestu" použijte od mostu koryto říčky jelenky.
Archimédés ze Syrakus, řecky Αρχιμήδης, latinsky Archimedes, (287 př. n. l. – 212 př. n. l. Syrakusy), byl řecký matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců klasického starověku, za největšího matematika své epochy a jednoho z největších matematiků vůbec. Použil vykrývací metodu k výpočtu plochy segmentu paraboly (využil součtu nekonečné geometrické řady pravidelných ploch, kterými segment vyplnil), a předjal tak myšlenky integrálního počtu. Zabýval se metodou výpočtu délky kružnice a na svou dobu přesně odhadl číslo pí. Také definice spirály nesoucí jeho jméno a vzorce pro výpočet objemů těles byly na tehdejší dobu převratné.
Na poli fyziky patří mezi jeho nejslavnější objevy ve statice (mechanická rovnováha, vysvětlení principu páky) a hydrostatice (Archimédův zákon). Navrhl a sestrojil mnoho vynálezů, sloužících pro potřeby jeho rodného města Syrakus, včetně šnekového čerpadla, kterým byla vybavena největší loď starověkuSyrakúsia.
Některé legendární obranné stroje, které Archimédés vynalezl, byly v moderní době zrekonstruovány a ukázalo se, že mohly být funkční. Zrcadla, kterými měl podle legend zapalovat římské lodě, mezi ně ale nejspíše nepatří; pravděpodobnější teorie, kterou podporoval i Leonardo da Vinci a Galén, je, že Archimédés použil k zapálení lodí parní kanón.[
Archimédés byl zabit během druhé punské války římským vojskem pod vedením Marca Claudia Marcella při obraně svého rodného města. O jeho smrti se nám dochovala legenda, podle které odmítl po dobytí Syrakus následovat římského vojáka dříve, než dořeší matematický problém. To vojáka rozzuřilo a Archiméda zabil. Římský řečník Cicero sto padesát let poté údajně nalezl a popsal Archimédův hrob.
Život
Archimédés se narodil roku 287 př. n. l. v sicilském přístavním městě Syrakusy. Datum jeho narození je založeno na byzantském letopisci Janu Tzetzovi, podle něhož Archimédés žil 75 let. Archimédovým otcem byl údajně astronom jménem Feidias (Phedia). Plútarchos ve svých Životopisech slavných Řeků a Římanů tvrdí, že Archimédés byl příbuzný syrakuského krále Hieróna II. Nedochovaný Archimédův životopis (Αρχιμήδης βίος, Život Archimédův) byl sepsán jeho přítelem Herakleidem. Z této biografie cituje Eutokiovo Měření kruhu, avšak žádné další podrobnosti se o Archimédově životopisu ani o životopisci nedochovaly. V mládí Archimédés studoval v alexandrijském músaionu, kde poznal Eukleida, Eratosthena z Kyrény či Konóna ze Samu. Ačkoliv Archimédés po studiích odešel zpět do Syrakus, není vyloučeno, že se do Alexandrie někdy vrátil.
V rodném městě působil Archimédés jako stavitel válečných strojů ve službách krále Hieróna. Nezajímal se však o praktické využití svých strojů ani o válku, jeho zájmem bylo technické řešení. Když Syrakusy během druhé punské války oblehli Římané, jeho válečné stroje, které naháněly Římanům hrůzu, se účastnily obrany města. Marcus Claudius Marcellusnakonec město dobyl po dvouletém obléhání, a poté byl Archimédés Římany zabit. Plútarchos nabízí dvě podání: podle jednoho římský legionář poručil Archimédovi jít s ním za generálem Marcellem, ale Archimédés odmítl jít dříve, než vyřeší svůj matematický problém. To vojáka rozzuřilo a Archiméda svým mečem probodl. Druhá Plútarchem nabízená možnost říká, že voják k Archimédovi přistoupil s úmyslem ho zabít, ale ten ho žádal, aby ještě počkal, než vyřeší svou matematickou úlohu. Voják ale neposlechl a zabil ho. Podle Valeria Maxima Archimédés vojáka požádal: „Žádám tě, neruš mi mé kruhy,“ (Latinsky: Noli turbare circulos meos někdy také Noli tangere circulos meos) voják ale Archiméda probodl, aniž by věděl, o koho se jedná.Dalším možnou verzí je, že se Archimédés chtěl vzdát a odejít k Marcellovi, ale vojáci ho zabili, když si mysleli, že ve svých zavazadlech má cennosti.Marcellus byl zprávou o Archimédově smrti rozezlen, považoval ho za cenného a předem nařídil, aby se mu neubližovalo.
Podle Cassia Diona, citovaného Janem Tzetzem, byl Archimédés Marcellem pohřben v rodinné hrobce a pohřbu se účastnili významní Syrakusané a Římané.]Římský řečník Cicero popisuje Archimédův pomník jako sloup, na jehož vrcholu je zobrazen válec s vepsanou koulí;] podle Plútarcha si to sám Archimédés přál mít na náhrobku. Když v roce 75 př. n. l. sloužil Cicero jako kvestor na Sicílii, ze zvědavosti začal pátrat po Archimédově hrobce, kterou po několika pokusech objevil poblíž Agrigentské brány v Syrakusách zanedbanou a zarostlou křovím. Cicero nechal hrobku a její okolí vyčistit a zrestaurovat. Ciceronův popis hledání hrobky i hrobky samotné je nejstarší její popis a také jediný, jehož autor ji viděl na vlastní oči.
O obléhání Syrakus Římany a smrti Archiméda se zmiňuje 70 let po Archimédově smrti Polybios, z něhož čerpali Plútarchos a Livius. Prvním antickým autorem popisujícím Archimédovu smrt je Cicero, mezi dalšími pak jsou např. Vitruvius a Valerius Maximus, z východořímských pak Jan Tzetzes či Jan Zoranas.
Archimédés uskutečnil mnoho objevů v matematice a fyzice. Zatímco jeho ryze teoretické objevy byly známy jen úzkému kruhu odborníků, všeobecnou pozornost budil svými užitečnými technickými vynálezy. Archimédovi se připisuje kolem 40 vynálezů.[29] Je po něm např. nazýván kladkostroj nebo vodní šnekové čerpadlo – uvádí se však, že znalost těchto mechanismů spíše obnovil. Proslul i svou konstrukcí planetária. Jeho objevy přežily až dodnes, i když řada jeho knih se během času ztratila. Archimédés zřejmě mnoho neexperimentoval, spíše se oddával myšlení.
Fyzika
Archimédés zkoumal zákonitosti mechanické rovnováhy, a položil tak základy statiky pevných těles. Pod Eukleidovým vlivem se snažil o její axiomatizaci. Definoval řadu důležitých pojmů, jako těžiště nebostatický moment. Zabýval se principy činnosti jednoduchých strojů – páky, kladky, nakloněné roviny, klínu a ozubeného kola a objevil a formuloval zákonitosti jejich rovnováhy.
Hydrostatika
Archimédés je považován i za zakladatele hydrostatiky. Zkoumal zákonitosti plování a hydrostatického vztlaku. Uvědomoval si nestlačitelnost vody a dokázal ji pravděpodobně využít pro zjišťování objemu nepravidelných těles. Pochopil význam pojmu hustota, přesně jej formuloval a pravděpodobně nalezl metodu jejího měření dvojím vážením. Formuloval Archimédův zákon. Ve svém díle O plovoucích tělesechtéž zkoumal stabilitu plování. Zejména se věnoval stabilitě plování ponořeného paraboloidu, který považoval za idealizaci lodního trupu.
Jeho objevy týkající se hustoty a vztlaku jsou tradovány i v anekdotické historce o zlaté koruně syrakuského krále.
Podle Vitruvia si nechal král Hierón II. zhotovit novou zlatou korunu ve tvaru vavřínového věnce a požádal Archiméda, aby zjistil, je-li vyrobena z ryzího zlata, a zda do ní nepoctivý zlatník nepřidal méně ušlechtilé kovy. Archimédés musel vyřešit problém bez poškození koruny, takže ji nemohl přetavit do pravidelného geometrického tvaru, u kterého by mohl spočítat objem, z hmotnosti pak určit i jeho hustotu a porovnat s hustotou zlata. Řešení ho prý napadlo při koupeli, když si všiml, že hladina stoupla, když se ponořil do vody. Uvědomil si, že může využít nestlačitelnost vody, a ponoří-li korunu do nádoby naplněné vodou až po okraj, bude objem přeteklé vody rovný objemu koruny.Podle legendy vyskočil z koupele, zcela nahý probíhal syrakuskými ulicemi a volal „Heuréka“ (řecky: „εὕρηκα!“, což znamená „Nalezl jsem!“). Poté zjistil, že koruna byla vyrobena převážně ze zlata, ale bylo v ní přidáno i stříbro.
Příběh o zlaté koruně se nenachází v žádném z dochovaných Archimédových děl. Navíc proveditelnost popsané metody bývá zpochybňována, vzhledem k extrémní přesnosti, se kterou by musel být změřen objem přeteklé vody. Spekuluje se, že Archimédés mohl namísto toho použít jiné řešení, založené na Archimédově zákonu. Podle něj je těleso ponořené do kapaliny nadlehčováno silou rovnou tíze kapaliny tělesem vytlačené. Mohl tedy např. na vzduchu vyvážit na pákových vahách korunu ryzím zlatem a ponořit korunu i zlaté závaží do vody . Kdyby koruna měla menší hustotu, měla by větší objem a byla více nadlehčována. Taková metoda by přitom byla dostatečně citlivá. Již Galileo Galilei považoval za pravděpodobnější, že právě tuto metodu Archimédés použil, neboť kromě její velké přesnosti je navíc založena na zákoně objeveném a popsaném Archimédem.
Zdroj textu: Wikipedia