Pojďme a přečtěme si společně příběh vsi zvané Třebusice ve středních Čechách... Půjdeme po stopách dávných i žijících předků a pokocháme se i okolím :)
Výchozí souřadnice keše jsou zároveň souřadnicemi pro zaparkovaní vozidla. Vejde se jich tam až 10, takže by neměl být problém, jen, prosím, neblokujte vjezdy a buďte obezřetní při odbočování na parkoviště samotné!
Ukázka z kroniky (zdroj www.trebusice.cz, vyprávění pamětníků)
Území Třebusic a jeho katastr byl nepřetržitě osídlen již několik tisíciletí před Kristem, čemuž nasvědčují nálezy při vykopávkách, které jsou z dob (kultur) nejstarších: Volutová, Šňůrová, Zvoncová, Knovízská, Nordická, Durynská, Laténská, Jihočeská mohyla a mladší doba římská. Vykopávky byly prováděny na území za "slatinským lesíkem" a to v období od roku 1922-1924 a na území nad obcí cestou na Brandýsek, kde se nacházela pískovna.
Z historie Třebusic:
V době historické byly lesy postupně tříbeny, káceny, z toho pravděpodobně také vznikl název Třebusice, který se počítá k osadám vzniklým na vykácené - vytříbené, vytlučené půdě. Třebiti - třibiti - káceti les. Třebusici-Třebusice, podobně vznikly i další města a vesnice - Třebová, Třebichovice, Třebušín, Třeboň, Třebíz. V knize "Město Slaný, jeho kraj a památnosti" se uvádí, že názvy těchto obcí jsou odvozeny z kmene treb-, treba- - oběť, neboť původní osadníci těchto míst byli strážci posvátného návrší, kde se pohanským bohům přinášely oběti. Archeologické nálezy z okolí mé obce jsou právě nejvíce z doby pohanské. V současné době jsou umístěny v depozitáři Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. První doložená písemná zmínka o Třebusicích je v Kronice české od Václava Hájka z Libočan, v které se píše o bitvě u Třebusic roku 882. První věrohodná písemná zmínka o obci pochází z let 1227 či 1228, kdy se ze dvorců v Třebusicích (Trebusicih) zmiňuje příjem kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.
Podle dostupných materiálů je známo o Třebusicích, že byly vesnicí poddanskou ke kapitule svatovítské. Když je v bouřích proti Ferdinandu II. odbojní stavové kapitule zkonfiskovali, koupil je ku statku na Zvoleněvsi, s Kolčí a Blevicemi Jan Milner z Mylhausu se svým bratrem. On sám i jeho bratr Petr Milner z Mylhausu, jenž byl r.1618 jedním z českých direktorů ze stavu rytířského, činně účastnili se vzpoury proti Ferdinandu II. a byli proto oba po bitvě na Bílé hoře patentem z 17. února 1621 odsouzeni k oběšení a všechny jejich statky včetně Třebusic zabrány. Třebusice poté královská cela i s příslušenstvím vrátila původním majitelům. Další zmínka o Třebusicích je až v roce 1714, kde jsou zapsány ve výpise z hlavních knih gruntovních panství chrášťanského na odprodanou ves Třebusice, která v témže roce změnila majitele, kdy ji koupil Liborius Václav Ubelli ze Siegburku a připojil ji ke svému panství kolečskému, jehož zůstaly součástí až do zrušení roboty. Sňatkem Marie Barbory roz. Ubelliové dostalo se panství Koleč i s Třebusicemi Bohušům rytířům z Otěšic, jejichž poslední mužský potomek Bohuš rytíř z Otěšic, c. k. místodržitelský rada a přísedící zemského výboru v království českém prodal je roku 1864 císaři Ferdinandu Dobrotivému.
S Třebusicemi se pojí i zajímavá historie zaniklé obce Tuklaty. Mezi obcemi Třebusice a Kolčí bývala vesnice Tuklaty (při úvozové polní cestě od již zaniklého žel. nádraží Želenice u Slaného směrem na Dřetovice). V místech bývalých Tuklat zůstala jen košatá lípa v polích. Obec pravděpodobně byla zničena v 15. století v husitských bouřích, kdy byla v kněžském vlastnictví. Hmotným důkazem zaniklých Tuklat bylo v minulosti vyorávání kamenů, které měly formu stavebních a připomínaly základy obydlí, byly zde nalezeny i lidské kosti, také se praví, že kdysi v těch místech byl rybník. Písemným dokladem o této vesnici je listina, kde je uveden 13. prosinec 1379, datum výpovědi Peška, nájemce fary želenické, při výslechu farářem Michalem z Knovíze, je jmenována ves "Tuklaty".
Třebusice neměly nikdy kostela, pouze kapličku (v žádných dostupných pramenech nebylo zjištěno, kdy byla postavena), která sloužila jako zvonice, proto farou patřily Třebusice k Želenicím do doby, kdy kostel byl farním, poté až do roku 1761 náležely ke Pcherám, pak k Budči a od r.1776 ke Kolči. Co se týče školy, byla až do roku 1859 škola místní, od zmíněného roku, kdy se postavila nová školní budova v Kolči, chodily děti do Kolče.
Na přelomu 19. a 20. století se vesnice stala zemědělsko-hornickou obcí, protože většina obyvatel pracovala na místních statcích nebo v kladenských dolech a později i v hutích. V roce 1932 se v obci nacházelo: cihelna, holič, 3 hostince, kolář, kovář, krejčí, 2 obuvníci, pekař, 8 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, stavitel, 2 trafiky, 2 truhláři, výroba valch na prádlo a otevřena byla nová obecná škola. V tomto roce vesnice čítala 602 obyvatel.
Do historie obce se zapsaly i obě světové války, z níž ta druhá více, kdy v květnových dnech v době pražského povstání prchali Němci houfně z Prahy a od Slatiny přijela do obce dne 8. května 1945 kolona po zuby ozbrojených Němců. Velitel kolony se dožadoval rozhovoru se starostou obce, kterého ještě s jedním radním vyslali do sousedního Brandýska, přes který již projížděla Rudá armáda od Slaného na Prahu, aby vyjednali koloně volný průjezd na Kladno a dále na západ do amerického zajetí. V případě, že se dvojice do hodiny nevrátí, bude každou hodinu zastřeleno 10 občanů obce. Obecní představitelé se stačili vrátit včas a kolona, ve které údajně prchal i tehdejší říšský protektor Karl Hermann Frank, se dala do pohybu. Přes sousední Brandýsek volně projela a zastavena byla u hřbitova ve Švermově (zhruba 6 km od Třebusic). Některým vozům se však podařilo prorazit a dostaly se do amerického zajetí (sám K. H. Frank byl zajat v blízkosti Rokycan a převezen do Plzně). Ostatní němečtí vojáci byli vráceni i do Třebusic, kde rozbili své zbraně o kameny, aby nemohly být znovu použity (jeden z kamenů je ještě k vidění).
V roce 1974 se začalo se stavbou místního sportovního areálu s požární nádrží, která také sloužila jako koupaliště. V dnešní době zde najdeme odpočinkovou zónu, která se i nadále zvelebuje. K dispozici je asfaltové hřiště na fotbal, basketbalový koš, pingpongový stůl a dva posilovací stroje. V areálu se každoročně 25. prosince koná "Vánoční turnaj" v malé kopané, kterého se účastní týmy z okolních obcí a samozřejmě i náš tým PK Třebusice, který své zázemí našel ve slánské BIOS hale.
Dne 1. 1. 2004 k obci Třebusice byla připojena osada Holousy, vzdálena od obce necelý kilometr, která původně patřila k obci Brandýsek. Stavbou R7 (nyní D7) se však dopravní návaznost s Brandýskem přetrhala. Do osady nyní vede a zde končí jediná silnička ze Třebusic. Dalšími komunikacemi jsou pouze polní cesty: jedna vede severním směrem přes pláň Rovina (~325 m n. m.) do Želenic. K 1. 1. 2015 naši obec obývalo 497 občanů.
Od roku 2006 je ves členem mikroregionu Tří potoků, který se stará o celkový rozvoj regionu a ochranu životního prostředí.
Tolik z historie mé obce, její současnost mi můžete prohlédnout sami při hledání indicií k finálce :) Fotky v logu potěší :) Stejný výhled jako vy měl zdejší rodák, malíř Josef Švandrlík, který působil v Itálii a zemřel v Terstu roku 1917. Jeho dosud žijící potomci vlastní překrásné obrazy krajinomalby.
Přeji všem úspěšný lov a příjemnou procházku naší malebnou vsí. Finálka se nachází stále v katastru obce Třebusice. Cesta k ní je do kopce, ale příjemná, občas však bývá zarostlejší.
K finálce se dostanete pomocí dosazení do vzorce: N 50 F.(D)(E-1)(F-E-D-1) a E 014 (F-D-1).(F-6)(E+D)(E)
Po stížnostech některých hledačů - autobusy jsou upravené už dávno, jen je musíte hledat ve waypointech, nikoli v listingu.