Touto lehkou mysterkou bych chtěl připomenout to že ani váleční hrdinové ,kteří bránili naší vlast a bojovali za náš klid a mír neměli po skončení válek na růžích ustláno, neboť jak už se od nepaměti říká ...Nevděk světem vládne…
The game begins….
ARMÁDNÍ GENERÁL JOSEF VOTRUBA: Voják a čs. důstojník,který dosáhl vojenské kariéry až u generálního štábu ve Vídni a roku 1939 byl penzionován a po válce světe div se degradován ano degradován.. J.Votruba zemřel 7. 10. 1959
Josef Votruba pocházel z obce Debř nad Jizerou. Narodil se 8. listopadu 1879 a uvádí se, že už v mládí ho zaujalo vojenství a tak tímto směrem ho vedla také jeho studia nejen v mládí, ale i po světové válce v prvorepublikovém Československu. V září roku 1895 začal studovat na Císařské královské vyšší státní reálce v Mladé Boleslavi, ale už příštího roku pokračoval ve studiu na Kadetní škole zeměbranecké pěchoty ve Vídni .Válečná škola rovněž ve Vídni . Válečnou školu zvládl s velmi dobrými posudky a hodnoceními, takže už roku 1908 byl přidělen k vídeňskému generálnímu štábu (v hodnosti „pouhého nadporučíka“). V pouhých 29 letech byl ve štábu 46. zeměbranecké rakouské divize v Krakově. Od března 1913 pak u Vrchního velitelství zeměbrany ve Vídni...
Nejen do jeho života zasáhla 1. světová válka roku 1914, zde také prvně využil své vojenské vzdělání a odbornosti. Už roku 1914 byl dokonce zařazen na zodpovědné místo do rakouského operačního oddělení 1. armády, od března 1915 ve štábu 12. divize. Později, už v hodnosti kapitána rakousko-uherské branné moci, se účastnil zejména plánovacích operací na ruské frontě. Také pak působil u útvarů na Balkáně a na italské frontě na Piavě. S koncem války ještě od září roku 1918 působil u Ministerstva války ve Vídni. Jen velmi krátce po skončení 1. světové války a po vzniku Československa působil jako čs. zmocněnec ve Vídni, ale v této úřednické práci nenašel své zalíbení ani uplatnění. Tak už zjara 1919 se v hodnosti majora generálního štábu ČSR zúčastnil potlačení válečného konfliktu s Maďary na Slovensku. Válka, kdy proti sobě stálo na obou frontách přes 120 tisíc vojáků, nakonec skončila až srpnovou porážkou Maďarska a rumunskou okupací Budapešti. Československý stát tak v létě roku 1919 definitivně získal kontrolu nad územím Slovenska , které se roku 1918 stalo součástí nového státu Československo....
Velitelské posty po celé ČSR, pak armádní generál....
V budující se armádě nového československého státu už Josef Votruba po skončení I. světové války zůstal a výrazně se tak podílel z pozice člena generálního štábu na jejím profesním a organizačním budování. Také profesní a kariérní postup a uznání důstojníka Josefa Votruby v nové čs. armádě znatelně rostly. Už v listopadu 1919 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a koncem roku 1922 na plukovníka generálního štábu.
Působil postupně převážně ve velitelských pozicích na řadě míst po celé republice. Absolvoval také roční Informační kurs pro generály a plukovníky v Praze a hned příštího roku byl 4. května 1928 povýšen na brigádního generála, rok nato na divizního generála .Roku 1930 byl také vyslán od podobného armádního generálského kursu do Paříže a Versailles. Dne 22. prosince 1936 byl povýšen do nejvyšší čs. vojenské hodnosti a tak od ledna 1937 už sloužil jako armádní generál a spolu s generálním štábem se výrazně podílel na sestavování finální podoby obranné čs. armády. Reorganizace mírové Československé branné moci byla hotová lednem 1938 a armáda se skládala ze 4 zemských vojenských velitelství, 7 sborů, 17 divizí, 4 rychlých divizí a 55 letek vojenského letectva...
Zemským velitelem III. armády na Slovensku..
V té době už po květnové mobilizaci a konfrontačním létě pokračovalo těžké předmnichovské období budování obrany nejen čs. státních hranic, ale i přípravy celé armády a čs. republiky před nebezpečím roztahovačnosti nacistického Německa. Během všeobecné mobilizace v květnu 1938 velel armádní generál Josef Votruba jako zemský velitel III. armádě Štefánik, která měla za úkol přípravu obrany celého Slovenska a také Podkarpatské Rusi . Jednalo se celkem o 7 východních divizí čs. armády, kde za hlavní štáb a stanoviště generála Josefa Votruby byla zvolena Kremnice – území pod velením generála Votruby bylo prakticky od Bratislavy až po Košice....
Velitelem IV. armády na jižní Moravě – pak penzionován...
Po květnové mobilizaci, resp. od července 1938, se změnily mobilizační plány zářijového Mnichova 1938 nastoupil generál Josef Votruba jako velitel IV. armády na jižní Moravě a části jižních Čech. Zde ale pro zhoršující se zdravotní stav, kdy trpěl silnou cukrovkou, byl nucen požádat o odvolání a ze zdravotních důvodů o přeřazení do výslužby. Armádní generál Josef Votruba bylpenzionován z vojenské služby ke dni 1. ledna 1939. Tehdy navíc ještě bydlela jeho rodina v Bratislavě , a tak po vzniku Slovenského státu se rozhodli přestěhovat zpátky do Čech. Zdravotní stav penzionovaného armádního generála Josefa Votruby se rychle zhoršoval, přišel o obě nohy a následně i o zrak...
Neoprávněná poválečná kritika rodiny generála – výslužba....
Období německého protektorátu, ani poválečná období po osvobození, nebyla pro Votrubovu rodinu nijak příznivá. Hlavně nové vedení státu i armády generálu Votrubovi vyčítalo fakt, že jeho žena, původem Němka, si roku 1942 zažádala o německé občanství. Jejich zdůvodnění bylo, že takto měla snadnější přístup k potravinovým lístkům pro nemocného manžela. Nejen ti, co rodinu pana generála Votrubu znali, ale také vojenští historici se vlastně shodují na
tom, že rozhodně nešlo o národnostní sympatie k německým okupantům, ale že takto jeho žena činila pro vážně nemocného manžela. Vyšetřovací orgány po konzultacích s lékaři s tímto vysvětlením nakonec souhlasily a armádní generál Josef Votruba byl 1. květnu 1946 přeložen do výslužby, byl mu přiznán řádný vojenský důchod. Bohužel také do tohoto nešťastného případu po roce 1948 zasáhly i stranické orgány armády a státu, a došlo k tomu, že z rozhodnutí KSČ byl Josef Votruba degradován na vojína a byl mu odebrán důchod a to i přesto,že byl od roku 1939 těžce nemocen,oslepl a byly mu amputovány obě nohy. Jak vidět i tomuto vojenskému hrdinovi z války a arm. generálovi nedali komouši pokoj.. Rodina se navíc musela nuceně vystěhovat z pražského bytu a stát mu zrušil i armádní důchod. Není třeba připomínat neblahou roli ze strany ministra obrany Alexeje Čepičky i v tomto smutném případě
Z prvorepublikové generálské elity až k degradaci a ponížení....
Vážně nemocný, penzionovaný a ponížený někdejší hrdina 1. světové války, jeden z budovatelů nové čs. armády, důstojník připravený roku 1938 bránit svojí vlast, nakonec degradovaný armádní generál Josef Votruba zemřel v Praze 7. října 1959. Minulý režim si po dlouhá léta jeho osobnosti, jeho významu a zásluh nevážil. A podobně, jako ve vztahu k jiným zneuznaným hrdinům a osobnostem naší prvorepublikové armády, se i k němu choval nespravedlivě macešsky a snažil se, aby i na něho bylo raději zapomenuto. Přitom Josef Votruba patřil do elity našeho generálského sboru, studoval válečnictví ve Vídni, u nás i ve Francii, jeho armádní aktivity a plnění povinností bylo vždy jen kladně hodnoceno. Byl nositelem řady ocenění a válečných vyznamenání z 1. světové války z mnoha států Byl u přípravy obrany proti německému nebezpečí ve 30. Letech. Generál Josef Votruba patřil k těm zastáncům, kteří podporovali aktivní obranné taktiky a byli ochotni takto připravovat i své velitele a vojáky. Kdo ví jak by se situace vyvíjela ,kdybychom se byli bránili a po válce by možná vývoj šel jiným směrem....
"A teď něco k tomu kde se keš nachází"
"Na úvodnich souřadnicích ji nehledej"
! Ještě pár informací
Aby jste keš našli.....
Ta je ukryta tam
Kde není hrob Josefa Votruby
Ale myslím
Že tam kde se nachází
Je to správné místo.....
Opravdu
Věřte mi je tam
Přeji vám pohodový odlov.....!
Doufám, že se vám ,bude keš alespoň trochu líbit, i když je micro. A že co jste měli jste dohledali , ať vás provází síla a následujte svůj geo istinkt , vaše odměna bude v podobě klidného a pohodového odlovu...
Pro snažší pochopení součet čehosi tady u čehokoli činí 36, !zde hledej svůj grál.....