Tři hroby, tři muži, tři osudy.
Jména mužů, kterých se dotýká tato mysterka, se nevyskytují v seznamu význačných lokálních osobností v legendě na plánku místního hřbitova ve Veselí nad Lužnicí. I na první pohled "neznámí" či "nezajímaví" lidé mohou mít zajímavé, neobyčejné či tragické osudy. Historie se neskládá jen z velkých dějin státníků, vládců a politiků, ale i z mnoha drobných střípků, které teprve pak dokáží dokreslit celkovou mozaiku velkých dějů. Proto stojí za to připomínat si takové lidi, kteří prožili pohnuté životy, neměli na růžích ustláno, postihla je tragická smrt či je semlelo soukolí velkých dějin. O osudech takových lidí se můžeme dovědět různými způsoby: z literatury nebo internetu, návštěvou daného místa či díky geocachingu. V této mysterce se tyto výše uvedené cesty sbíhají.
Tato mystery keš vás zavede na hřbitov ve Veselí nad Lužnicí a vaším úkolem bude postupně objevit tři hroby z nichž získáte indicie, které vás pak dovedou k finálce. Nemusím podotýkat, že na úvodních souřadnicích finálku hledat nemáte, zde se nachází pouze vstup na hřbitov. Keš samozřejmě není ani uvnitř hřbitova.
K zadání způsobu "luštění" této kešky mne přivedla moje oblíbená scéna z jednoho velmi slavného filmu, která se zapsala zlatým písmem do fondu světové kinematografie. Shlédnout ji můžete ZDE. Na rozdíl od Tuca Ramireze vy po hřbitově prosím neběhejte, klidně jej projděte a zjistěte si potřebné informace. Mějte prosím na paměti, že pro zjištění indícií musíte opravdu vstoupit na hřbitov, který je otevřen jen v následujících časech:
Tedy vzhůru zjistit několik indícií na hrobech tří mužů, které vás nakonec dovedou k finálce.
FRANTIŠEK STRAŠLIPKA
Každý jistě zná nejznámější český román z pera Jaroslava Haška, který karikuje rakousko-uherskou válečnou mašinérii prostřednictvím jeho hlavního hrdiny, který někomu připadá hloupý, jinému naopak vychytralý. To, co už není tak rozšířené, je povědomí o tom, kdo byl skutečnou předlohou "Dobrého vojáka Švejka". Jakkoliv se to může zdát úsměvné, "švejkologie" je de facto samostatnou etablovanou vědní disciplínou na jejímž poli vyniká badatel Jaroslav Šerák, který dokonce provozuje Virtuální muzeum Jaroslava Haška a Josefa Švejka. Zde se můžeme například dozvědět o několika lidech, kteří byli sice nositeli příjmení Švejk, avšak to je jen jeden z mála styčných bodů, které mají společné s ústřední postavou Haškova románu. Tím pravým "Švejkem" z první světové války byl autorův spolubovník a "důstojnický pucflek" od českobudějovického 91. pěšího pluku jménem František Strašlipka.
Skupina rakousko-uherských vojáků 91. pěšího pluku. Zcela vpravo křížkem označený sedící Jaroslav Hašek, vedle něj s cigaretou v ústech František Strašlipka.
Abych zde zbytečně nezatěžoval text dohledatelnými informacemi o všech možných souvislostech, doporučím přečíst detailní blog badatele Jaroslava Šeráka, kde se dozvíte mnoho nových informací i o Františku Strašlipkovi, skutečném sluhovi nadporučíka Rudolfa Lukase (Haškova Jindřicha Lukáše). Jen doplním, že svou pozemskou pouť zakončil 21. září 1949 ve věku 58 let.
Haškův kamarád Strašlipka ale není až tak pozapomenutý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Málokdo se může pochlubit tím, že o něm byl natočen film. Nemyslím dvoudílný film Poslušně hlásím s Rudolfem Hrušínským hlavní roli. Jde o sovětský film Velká cesta z roku 1962, který poněkud volněji zpracovává osudy spisovatele Haška za Velké války a ruské revoluce. Film jemně propagandisticky dehonestuje především "bělogvardějskou" stranu občanské války v Rusku a také čs. legie. (Které nejsou nikdy explicitně jmenovány, ale při vyslovení výrazu "Československý sbor", je zcela jasné, o koho jde.) Nebudu se zde ale pouštět hlouběji do hodnocení tohoto díla. Pro člověka znalého Haškovy fyziognomie může být i dost těžko stravitelné spojovat subtilního Haška, který pozvolna směřoval k otylosti, s elegantním hercem Josefem Abrhámem. Podobně jako ve skutečnosti, i filmový Hašek je po celou dobu doprovázen svým kamarádem Strašlipkou, kterého hrál stejně jako v případě Švejka Rudolf Hrušínský. Avšak nyní se nejmenuje František, ale Josef. Zájemci mohou film Velká cesta shlédnout ZDE.
To není Josef Švejk v československém filmu Poslušně hlásím od režiséra Karla Steklého z roku 1957, to je Josef Strašlipka v sovětském filmu Velká cesta z roku 1962 v režii Jurije Ozerova.
František Strašlipka v pozdějším věku.
Nyní již máte povědomí o prvním z protagonistů této mysterky, objevte místo jeho posledního odpočinku a zjistěte na něm dva údaje.
Indície na hrobu Františka Strašlipky (resp. rodiny Dudovy a Strašlipkovy)
Počet andělů na desce hrobu Františka Strašlipky - B
Počet řádků na desce hrobu Františka Strašlipky - D
VÁCLAV KRONIKA
Ani ne dva roky po úmrtí Františka Strašlipky, v dubnu 1951, došlo na veselském nádraží ke střelbě, na jejímž konci byl jeden mrtvý a jeden těžce zraněný člověk. Padesátá léta byla jedním z nejtěžších období v poválečné historii naší země. Všemocná Komunistická strana Československa ovládala veškerý život a její mocenské složky nemilosrdně pronásledovaly skutečné i domnělé odpůrce. Mnozí lidé se rozhodli hledat lepší život jinde. Pokud se jim podařil přechod hranice, která ještě nebyla zcela nepropustně uzavřena, ocitli se v uprchlických táborech na území Německa a Rakouska.
Život v nich byl velmi nuzný a neradostný a neposkytoval velkou perspektivu do budoucna. Mnoho mladých mužů chtělo zlepšit své životní podmínky, proto se nechalo zlákat buď sliby verbířů francouzské Cizinecké legie (V tom případě je pak téměř jistě čekalo peklo indočínské války a v mnoha případech i smrt či velmi kruté zajetí od Viet Minhu.) či se nechali naverbovat náboráři různých západních tajných služeb, kteří je pak plánovali využít k udržování tajného spojení s Československem jako tzv. agenty-chodce. Jak to tak bývá, byla to velmi různorodá skupina mnoha lidských charakterů. Mezi těmito lidmi samozřejmě byli idealisté, kteří chtěli přispět svým dílem k návratu Československa k demokracii, dále lidé, kteří měli máslo na hlavě z doby protektorátu, popř. Slovenského štátu, ale nechyběli ani ti, kteří si prostě chtěli zlepšit svůj úděl v utečeneckém táboře, popř. úděl svých blízkých. A to byl případ i Lubomíra Koukala.
Lubomír Koukal.
Jeho kariéra agenta chodce byla velmi krátká. Více souvislostí a podrobností o celém případu najdete ZDE. Mladík byl zverbován americkou CIC, dostalo se mu jen velmi letmého zaškolení a výcviku a už koncem března 1951 byl vyslán do ČSR. Po přechodu hranice byl spatřen a jeho nápadné chování vyvolalo podezření, proto byl během své cesty do Prahy ve Veselí nad Lužnicí legitimován příslušníky SNB, Františkem Vančurou a Václavem Kronikou, kteří jej odvedli na svou služebnu. Zkušení muži zákona, mimochodem bývalí prvorepublikoví četníci, nikoliv fanatičtí přisluhovači nových mocipánů, se nedali opít rohlíkem a nechtěli Koukalovi dovolit jen tak odejít. Chtěli zadržet muže, který mohl být ozbrojen a představovat nebezpečí v podstatě pro kohokoliv. Když vyjednávání selhalo, Koukal, který opravdu ozbrojen byl, vytáhl pistoli.
Není zcela jasné, co se stalo, pravděpodobně došlo k potyčce, při níž vyšlo několik výstřelů. Oba policisté byli zasaženi. Hluk přivolal vojáky, kteří byli na nádraží, ti vtrhli dovnitř a Koukala odzbrojili. Oba zranění příslušníci SNB byli ihned dopraveni do táborské nemocnice, kde byli operováni. František Vančura přežil s následky, které si nesl po celý život, jeho kolegovi Václavu Kronikovi již nebylo pomoci... Komunistická justice udělala z celé kauzy exemplární případ a neobratný a nešťastný agent-chodec Lubomír Koukal ještě téhož roku putoval na šibenici.
Hrob zastřeleného strážmistra Kroniky není příliš vzdálen od hrobu Františka Strašlipky.
Indície na hrobu Václava Kroniky (resp. rodiny Boudovy a Kronikovy)
Počet řádků na desce hrobu Václava Kroniky - C
VÁCLAV JELÍNEK
Posledním smutným protagonistou této mysterky je poštovní úředník Václav Jelínek, který byl smrtelně zraněn mladistvým delikventem při loupežném přepadení v červnu 1937. Jelínek, který roznášel poštu a peníze důchodcům, byl na své pochůzce nedaleko Veselí nad Lužnicí přepaden a postřelen devatenáctiletým Josefem Kubešem. Kubeš se ze svého lupu dlouho neradoval, protože se pak v hospodě chlubil velkým finančním obnosem, ke kterému nemohl jen tak přijít. Brzy byl dopaden a odsouzen táborskou porotou za loupežné zabití a předchozí krádeže na 18 let těžkého žaláře. To však oblíbenému a poctivému poštovnímu doručovateli život nevrátilo...
Pokud vás zajímají bližší okolnosti případu, doporučuji přečíst listing mysterky Pošťácký pomník (GC55WFK) a posléze také navštívit místo činu, kde nyní stojí pomník věnovaný osobě Václava Jelínka. Po zjištění potřebných údajů se vám bude odměnou odlov moc pěkně vyvedené keše od ownera Jirka Pear. (Samozřejmě, že návštěva pomníku a odlov tamní mysterky není podmínkou pro odlov této kešky.)
Hrob Václava Jelínka je blízko obou hrobů.
Indície na hrobu Václava Jelínka (resp. rodiny Jelínkovy a Kohoutovy)
Počet kulatých fotografií - A
Rozdíl mezi měsícem narození a měsícem úmrtí Václava Jelínka - E
Počet řádků na desce samotného Václava Jelínka - F
Po zjištění všech indícií je dosaďte do vzorce a můžete volným krokem nenápadně zamířit na finálku.
FINÁLE
N49 AA.BCB E014 DA.CEF
Literatura:
PEJČOCH, I. -TOMEK, P., Agenti - chodci na popravišti. Kurýři západních zpravodajských služeb popravení v letech 1949-1958, Cheb 2010.
PEJČOCH, I., Od Švejka k Terazkymu. Skutečné předlohy postav českých literárních děl s vojenskou tématikou, Cheb 2015.
