Snad nejkrásněší pověstí z kraje pod Železnými horami je ta o tajemné hrušni. Ten planý strom prastarý, kmen rozpraskaný a nepohodou ošlehaný, rostl prý při cestě z Jeníkova do Římovic. Za měsíčních nocí se tu dály věci nadpřirozené. Z kmene vystoupily víly bělostné a líbezné, skřítkové spustili na své nástroje čarovné melodie a víly se daly do lehounkého tance. Běda však tomu, kdo by chtěl přihlížet té tajemné produkci. Ty pohádkové bytosti měly důmyslné bezpečnostní zařízení: Kol palouku se valily ohnivé sudy, každého nezvaného diváka by převálcovaly. Pozemek, na němž tajemná hrušeň rostla, patřil rodině Hanzlových. Starý pan Hanzl si památného stromu nesmírně vážil, nenechal jej porazit, ikdyž užitek dával pramalý. Když však zemřel, rozhodl se jeho syn, že se na vlastní oči přesvědčí, co se to v nocí dává na jeho palouku. Vypravil se naň za večera a schoval se na kraji lesa, aby dobře viděl. Nečekal dlouho. Sotva obloha potemněla a nad kraj vyplul bledý měsíc, rozeznělo se údolí tichounkou hudbou a z kmene vytančily víly, zahaleny jen mlhovým závojem, až se dech zatajil skrytému pozorovateli. Vzápětí se však vyvalily ohnivé sudy a rovnou na něj! Mladý Hanzl se taktak stačil chytit větve a vyšvihnout se na nejbližší strom. Domů se dopotácel k ránu. Poležel si několik neděl, jak jej zmohla ta noční podívaná. Když se přecejen uzdravil, rozhodl se, že hrušeň skácí, taková nenávist ho pojala k tomu prastarému tajemnému stromu. Najal si dřevorubce, sotva ti však ťali do kmene, ozvalo se z něj úpěnlivé sténání a lkaní. Dřevorubci se v hrůze rozutekli. Tu se mladý Hanzl sám chopil sekery a nebohý strom porazil, nedbaje jeho bolestného nářku. Za svou necitelnost k tajemným silám přírody však trestu neušel. Třetího dne se přihnala bouře. Hanzlovo stavení do základů vyhořelo, veškerou úrodu mu kroupy pobily. Mladý Hanzl odešel jen s ranečkem do světa, víckrát jej v Jeníkově nikdo nespatřil. *
U které cesty stála ona hrušeň, nevíme. Zdali u té, co dnes vede silnice, nebo snad u té vedoucí lesem, po které jste právě přišli?! Ba dokonce v místech, kde je naše keška?! Můžeme si jen představovat...
O Kešce:
Otevirani:
Otocte kesku spodni casti vzhuru a vysroubujte proti smeru hodinovych rucicek.
Uzavirani:
1. Polozte vicko na kesku dle znacky. Pokud se znacka smaze tak polozte vicko otocene o 180 stupnu, nez do sebe pasuji zarezy a nerovnosti.
2. Utahnete vicko po smeru hodinovych rucicek.
3. Vracejte prosim na stejne misto.
(Muzete pouzit fotohint) U kese se prosim chovejte nenapadne, at vas nespatri napriklad nejaky mudla, vede tudy cesta k blizkemu posedu
Chtěli bychom moc poděkovat panu Luďkovi Šimkovi, za svolení použít jeho přestylizované povídky a ilustrace a za další konzultace.
*) Luděk Šimek. Pověsti o Golčově Jeníkově. sam1ouk. [online]. 5.12.2015 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: http://www.sam1ouk.wz.cz/index1.htm