Marius Kotrba (1959 – 2011) je osobností dlouhodobě známou v Rožnově a to nejen z realizací, které ve svém městě má a je dnes samozřejmě znám velmi dobře v rámci republiky. Věřte, že mnohem hůř se prosazuje umělec mimo centra, stojí ho to větší úsilí. Můj dlouholetý přítel, který byl v komisi při profesorském řízení Maria Kotrby na pražské akademii, mi sdělil, že nejenom on, ale většina členů komise byla po obhajobě a předložení výsledků dosavadní tvorby Kotrby překvapena jejím rozsahem a počtem významných veřejných realizací a řízení hladce proběhlo (což u mimopražských autorů nebývá samozřejmostí). Toto jen na okraj soustřednosti velkých měst.
Sochařská tvorba M. Kotrby je v kontextu českého sochařství velmi ojedinělá. Vychází z nové figurace, která se v současné české sochařské tvorbě příliš nevyskytuje: ze současných monumentálních sochařů se systematicky figurativní tvorbě věnuje hlavně Olbram Zoubek a Marius Kotrba. Mezi těmito sochaři je však značný rozdíl, a to nejen generační. Zoubek je inspirován zejména historickými postavami (řecká mytologie, české literatury atp.), Kotrba čerpá ze současného života lidí konce dvacátého a počátku tohoto století. Jeho sochy popisují kladné i záporné vlastnosti dnešních lidí: vášně, agresi, zlo i dobro, moc i bezmoc, skromnost i pýchu, směšnost i důstojnost … … to, co kriticky ve svém okolí vnímá, analyzuje. Jeho sochy navazují na nejlepší tradice českého klasického i moderního figurativního sochařství, dbá na trojrozměrné fungování sochy v prostoru – na více pohledové fungování (tj.ze všech stran a úhlů).
Marius Kotrba je znám jako figurální sochař. Od počátku 90. let, kdy k soše jako nezbytnému kulturnímu fenoménu pojal plnou důvěru (přes předchozí pochyby), vykazovala jeho tvorba logický růst, postupné kontinuální zrání. Jeho sochy jsou plasticky precizně artikulované, vynikají smyslem pro pohyb a osobitým souladem formální dynamiky díla s jeho obecným sdělením. Svými realizacemi z poslední doby je znám i širší veřejnosti.
Ranná práce (Kostka, 1992) představuje figuru pevně svírající krychli a vlastně symbolicky předznamenává Kotrbovu tvůrčí cestu. Krychli zde lze vnímat přeneseně jako základní hmotu, jak současného světa, tak samotné sochařské práce. Figura – obecný lidský typus – tuto krychli objímá a snaží se ji pojmout, přeneseně člověk hledá svůj poměr k světu.
V další práci sochař objevuje princip oživení sochařské hmoty naznačením pohybu (Růžoví nabíječi, 1992). Ten se postupně proměňuje až v jakýsi vitální princip (Kolíbka, 1994). Dovede s pohybem pracovat současně reportážně či žánrově – aktuální moment pohybu, který vidíme (Zelená žena se psem, 2005), tak v symbolické rovině – gesta blízkosti, lásky (Kroužkování, 2002). Napříště se stává pro Kotrbu příznačnou citlivá interpretace základních lidských situací pomocí úsporného jazyka čistých plastických forem oživených pohybem.
V Kotrbově tvorbě lze vysledovat tři navzájem související a prolínající se linie prací. „Rourovité“ sochymilenců a rodin (Loď, 1998) v prorůstajících formách odkazují spíše k významnosti mezilidských vztahů, k důležitým situacím lidského společenství. „Válcovité“ sochy (Šimon a Matouš, 2002) – vždy spíše solitérní figury – zase k situaci a roli jedince. „Realistická“ linie (Žena s děckem, 2005) umožňuje autorovi rozehrát jemnější odstíny spojení každodennosti a symbolu.
Umělcovo směřování k přehlednosti a úspornosti výtvarné formy plus neustálé soustředěné,kontinuální „obrábění“ některých podstatných motivů přineslo své ovoce v úspěšných veřejných realizacích (Svatý Kryštof, 2005, Olomouc | Spravedlnost, 2010, Brno | Dobrý pastýř, 2011, Lipník nad Bečvou). Ty působí současně monumentálně i přirozeně a dobře komunikují s prostředím.
Kresby naopak ukazují Kotrbu spontánního, kdy každé zaujetí „musí na papír“. Kreslit tu znamená mapování terénu (skici – komiksy) i přímé osahávání možností tématu (kresebné cykly). Kotrba tedy kreslil neustále, v kresbě sbíral a třídil „základnu“ motivů. Potřeboval prvotní zkušenost před započetím zdlouhavé sochařské práce, neboť jeho sochy nepatří k těm, které lze vymyslet a vyrobit.