O BARBORCE
Rytíř Ctibor sídlící na hradě Častrov si konečně oddychl. Jednu starost měl za sebou. Stavba hradu v lese, ne příliš vzdáleného od otcovského hradu, se chýlila ke konci a už nic nebránilo tomu, aby se jeho syn Želimír mohl oženit s krásnou dívkou Barborkou, dcerou Špulíře z Tučap. Na počest spanilé snoubenky byl hrad nazván jejím jménem. Nyní se mohl Ctibor věnovat druhé, tentokrát velmi příjemné povinnosti, uspořádání svatebního obřadu a hostiny pro Želimíra a jeho budoucí choť. Termín byl stanoven a pozvánky pro svatební hosty rozeslány. Sklepy byly doplněny sudy s dobrým mokem a kuchyně vybranými lahůdkami z celého králoství. Zdálo se, že nic nestojí v cestě šťastným novomanželům.
Člověk míní, osud mění. Než mohlo dojít ke svatebnímu obřadu, přišla neradostná zpráva. Starší syn rytíře Ctibora byl povolán do zbraně. Pro Želimíra jistě velká čest, ale neměl z toho pražádnou radost. Rozlouzčil se a s težkým srdcem svěřil snoubenku svému mladšímu bratru Bojslavovi. Barborka mu přísalaho věrnost až za hrob. Bojslav sliboval, že se o ni postará. Otec doufal, že se dožije Želimírova návratu a celá rodina bude opět pohromadě. Všichni si to přáli a všichni tomu věřili. Druhý den ráno, Želimír v plné zbroji odjel.
Čas plynul jako voda v řece, tiše a pomalu. Barborka se slzami v očích častokrát vzpomínala na svého milého, mnoho času strávila v kapli při modlitbách, ale Želimír se stále nevracel. Dny, měsíce, a pak i roky ubíhaly a Barborka nepřestávala doufat. Ještěže je na blízku Bojslav, který mezi tím dospěl v muže. Ten ji dokázal rozveselit a aspoň na chvíli rozptýlit její velký smutek. Byl opravdu dobrým společníkem. Kdykoliv dokázel potěšit slovem i pohlazením. Barborčin stesk se pozvoilna rozplynul jak ranní mlhy a život opět zářil veselejšími barvami. Po sedmi dlouhých letech už Barborka přestala věřit v Želimírův návrat a provdala se za Bojslava. Často chodila do hradní kaple, kde prosila Boha o odpuštění. Netušila, že zakrátko bude souzena na zemi.
Jednoho dne se na hradě objevil potulný pěvec v dlouhém plášti s kapucí na hlavě. Sedl si u brány, drnkal na loutnu a prozpěvoval cizokrajné písně. Bojslav vyhlédl z okna, vyhodil drobný peníz do prachu nádvoří a zvolal: ,,Hej, pěvče, zahraj mně a mají paní Barborce. Nebudeš litovat."
Loutnař zvedl oči a optal se: ,,A kde je tvá paní? "
Ani nemusel čekat na odpověď, protože mladá paní se objevila v okně vedle svého muže. Pěvec se zvedl, pomalu došel pod okno. Dvorně se uklonil. Pak se napřímil, upřel zrak na ženu a prudkým pochybem shodil kápy z hlavy. Žena zbledla a skácela s v mdlobách na zem.
Když jí probrali k vědomí, po potulném loutnistovi už nebylo ani stopy. Barborka dlouho mlčela, ale pak se obrátila k muži: ,,Bojslave, víš kdo to byl? Poznal jsi toho muže" Ani nečekala na odpověď. ,,Byl to Želimír živý a zdravý. A já ho pohřbila. To špatně skončí! To špatně skončí!"
Neuplynul ani rok a Želimír pomstychtivě přitáhl s velkým vojskem k hradu Barborka. Obléhání netrvalo dlouho. Jednoho rána dobyvatelé překonali chabí odpor malé posádky a vnikli do hradu. Ten zbořily a obyvatele povraždili.
Bojslav bojoval jako lev, ale podlehl mnohonásobné přesile.
Barborka přežila ostatní jen krátce. Když viděla rozvaliny kdysy pyšného hradu, když procházela mezi mrtvolami lidí, kteří její vinou přišli o život, otrávila se.
A otec Ctibor? Zpráva o hrozné pomstě Želimíra a o smrti svých blízkých způsobila, že bolestí zemřel. Puklo mu srdce.
Chudáci nemají klid ani po smrti. Říká se, že ve výročí tragédie vyjíždí z barboreckých lesů po cestě k Častrovu ohnivý záhrobní vůz řízený Ctiborem. Barborka s Bojslavem sedí v zadu. Želimír na koni dožene vůz u rybníka Louvaru. Ctibor s mečem v ruce se postaví na obranu mladé dvojice proti rozlícenému Želimírovi. V krutém boji starý otec podléhá. Zběsilé mávání mečem a oslavný ryk vítěze splaší koně a ohnivý kočár sjede do rybníka. Nakonec i samotný Želimír zmizí pod hladinou.
Hrad už nikdy nikdo neobnovil Zdivo si lidé z okolí rozebrali na stavbu domů a zbytel zarostl lesem. Stojí zde jen hájovna, která nese jméno Barborka.
(čerpáno z knihy ,,DĚDEČKU, POVÍDEJ … pověsti z Pelhřimovska, autoři: Miloslav Jirků a Libor Dedera)
K samotné keši: Souřadnice parkoviště jsou cca 100 m od keše. Lze se sem autem dostat od Častrova a po trochu horší cestě od Mezné. Ale doporučuji si udělat vycházku, nebo jet na kole. To je možné i od Drážďan.
V keši NENÍ TUŽKA!!!!!