Zvonek zelený (Carduelis chloris) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae). Zvonka zeleného poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 pod názvem Loxia chloris. Jeho druhové (a někdy i rodové) jméno - chloris - přitom pochází z řeckého khloros, které v překladu znamená zelený nebo žlutozelený. Je nejblíže příbuzný se zvonkem čínským (C. sinica) a zvonkem žlutoprsým (C. spinoides), s kterými pravděpodobně tvoří tzv. superdruh. Je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 14–15 cm, v rozpětí křídel měří 20–23 cm a váží asi 15 g. Má podsadité tělo, velkou hlavu a silný kuželovitý zobák. Je sexuálně dimorfní, zatímco samci jsou zbarveni zeleno-šedě, samice jsou nenápadně šedohnědé s jemnými tmavšími pruhy na svrchní části těla. Končetiny jsou u obou pohlaví červeno-hnědé a oči i letky tmavé, zvláště v letu je pak patrná také žlutozelená skvrna na křídlech a dva žluté pruhy na ocase. Mladí ptáci jsou podobní samicím, ale mají světlejší, tmavě pruhovanou spodinu těla. Nejčastěji se ozývá krátkým „gyk“, „kip“ nebo stoupajícím „ťuí“. Zpěv je zvonivý, často předváděný v jakoby netopýřím letu[6] a v základě zní asi jako „djyp-djyp-djyp djýrrrrrrrr-tuj tuj tuj-duit-tjip tjip-tjip-tjip dýrdýrdyýdýr djýrrrrrrr“ ap. Vyskytuje se téměř na celém území Evropy s výjimkou části Skandinávie, Velké Británie a Islandu. Zasahuje též na území západní a střední Asie a severní Afriky a jako nepůvodní druh je dnes zastoupen i na Novém Zélandu, v Austrálii a Uruguayi. Ačkoli je na většině svého areálu rozšíření stálý, populace ze severních oblastí, jakou je zejména sever Skandinávie a Ruska, na zimu migrují. Evropská populace je odhadována na 14-32 milionů párů, v České republice pak hnízdí v počtu 0,5-1 milionu párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m n. m. Jeho početnost na našem území v posledních letech mírně klesá. Žije na okrajích lesů, zemědělské půdě, v křovinách, parcích a zahradách.
