Svrchu je šedohnědá s olivovým nádechem a černými čárkami, zespodu bílá s teple žlutavou, hustě černě čárkovanou hrudí. Končetiny má růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Od velice podobné lindušky luční se liší hlavně následujícími znaky: o něco silnějším zobákem, výraznější kresbou hlavy, nápadnějším kontrastem mezi teple žlutavou hrudí a bílým břichem, tenkými čárkami na bocích (u lindušky luční stejně silné jako čárky na hrudi), růžovým kořenem zobáku a krátkým zahnutým zadním drápem. Vábí drsným „psip“. Při zvučném zpěvu složeném z několika odlišných hlasitých trylků vzlétá z vrcholu stromu, stoupá do výše, a poté s šikmo nahoru rozevřeným ocasem a volně visícíma nohama padá na jiný strom. Má evropsko-turkestánský typ rozšíření. V Evropě areál sahá od severního Španělska, jižní Itálie a Řecka až po Skandinávii, v Asii od severu Malé Asie přes západní Sibiř východně až po Bajkal a Jakutsk. Přísně tažný druh, zimující v tropické Africe a Indii, s hlavními zimovišti na území západní a východní Afriky. Evropská populace je odhadována na 27-42 milionů párů a v posledních letech vykazuje mírně klesající trend. V ČR hnízdí na většině území od nížin až po subalpínský stupeň hor (nejvýše na Sněžce do 1 500 m n. m.). Její stavy pomalu klesají; v letech 1985-89 byla celková početnost odhadnuta na 500 000-1 000 000 párů, v období let 2001-03 na 450 000-900 000 párů. Přílet na naše území probíhá od poloviny března do konce dubna, odlet od srpna do září.