V této mysterce je vaším úkolem přiřadit 7 starých fotografií s písmeny k 7 novým fotografiím (očíslované) z téměř téhož místa, ale v současnosti. K tomu odpovědět na jednu otázku (A). Tím se vám přiřadí k písmenům ve vzorci patřičná čísla.
N 49° AE. DCB E 014° FD. GHE
A) BISKUPSKÝ DVŮR
Přesná rozloha ani podoba biskupského dvora není známa. Zmíněn je v roce 1249, ale vystavěn byl patrně již ve druhé polovině 12. století, tehdy ještě jako dřevěný. V letech 1248-49 byl vypálen a následně znovu vystavěn v již honosné sídlo. O to se zasloužil zejména Jan IV. z Dražic, který sídlo proměnil v kamennou honosnou rezidenci s nádhernou výzdobou, kterou mu záviděl i samotný Václav II. Byla tu kancelář, knihovna, hospodářské budovy a velké sklepní sklady. V roce 1297 se objektu na čas zmocnili vojáci Oty Braniborského. Další z arcibiskupů Jan Očko z Vlašimi nechal objekt zvýšit a doplnit o 20 m vysokou průchozí věž, spojující reprezentační a hospodářskou část (dnes dochováno ve dvoře domu čp. 47). V červenci roku 1410 byly právě na zdejším dvoře spáleny spisy anglického reformátora Johna Wycliffa. V listopadu 1419 husité dvůr poničili a vykradli, o rok později pak zničili téměř zcela. Místo pak zůstávalo dlouho opuštěné. Poté co na Hradčanském náměstí byl postaven nový arcibiskupský palác, bylo zdejší místo uvolněno pro jiný účel. Postupně tu byl vybudován blok činžovních domů táhnoucí se až k dnešnímu Dražického náměstí.
otázka: A = ciferace roku povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, k tomu přičti dvojku
B) PRŮLOM U KLÍČŮ
Karmelitská ulice jenž ústí na Malostranské náměstí, bývala původně hodně úzká, zvláště v oblasti od dnešní ulice Tržiště po Malostranské náměstí. Z tohoto důvodu se také této části říkalo Úzká Karmelitská, nebo také Karmelitská ulička. Aby mohla být touto ulicí vedena na konci 19. století elektrická dráha (tramvaj), musela být ulička notně rozšířena, jinak by se tam nevešla. Proto došlo k rozsáhlé akci, která pak později dostala název průlom U Klíčů a to podle domu čp. 270. Tento dům měl úzké průčelí na Malostranském náměstí, ale zato protáhlou parcelu vedoucí až k domu čp. 298 (U Goliáše). Domem vedla i zkratka do Karmelitské ulice.
V roce 1896 je zbořen dům čp. 298 U Goliáše při vyústění Prokopské ulice do Karmelitské. Následně jsou zbořeny domy čp. 270 (U Klíčů) a ještě dům čp. 269. Tímto vzniklým průlomem je pak zatím provizorně vedena elektrická dráha. Vzhledem k tomu, že zatím zůstal stát vedlejší blok domů čp. 268, 299 a 300 vznikla taková paradoxní situace, kdy na Malostranské náměstí v podstatě ústila Karmelitská ulice dvakrát.
Po opadnutí nadšení z elektrické dráhy bylo nutné řešit tento nepříliš vzhledný stav. Proto bylo nakonec rozhodnuto a v roce 1911 zbořen již výše zmíněný blok domů. Vzniknul tak na nějakou chvíli stav, kdy Karmelitská ulice ústila širokou plochou (18 m) do náměstí. Následně byl vystavěn dnes existující blok domů čp. 268-270 a 298+299.
Původně architekt Balšánek a KZP navrhovalo zastavět průlom domem s podjezdem pro tramvaj a Karmelitskou ulici ponechat v původní šíři, tento návrh však neprošel.
C) KOSTELÍK V RYBÁŘÍCH A ULIČKA
V místě kde se dnes říká Klárov se původně nacházela ves Rybáře, jenž byla doložena ještě před založením opevnění Malé Strany. Ves měla farní kostelík sv. Petra a Pavla. (roku 1775 zrušen a za nějakou dobu zbořen na jeho místě pak vznikla Schwarzenberská ohrada). Jeho existenci pak do regulace připomínala úzká a temná Pavelská ulička. Začínala u dnešního křížení ulic Letenské a U lužického semináře, poté vedla směrem k tehdejší železné lávce, dnes předpolí Mánesova mostu. Kromě toho se tu na dnešním volném prostranství nacházely vojenské pekárny a skladiště, které tvořily část samotné uličky. Při nich pak stála fara bývalého kostela. Vojenské pekárny s uličkou zanikly po roce 1917 v souvislosti s úpravou okolí při výstavbě Mánesova mostu.
D) KRÁLOVSKÁ VÁPENICE
Od roku 1612 stávala na Malé Straně královská vápenice a cihelna (čp. 149). Malá přízemní stavba se od roku 1779 stala objektem sloužící jako vojenská zásobárna. Na konci 19. století tu byla C.a k. vojenská hospodářská komise. Objekt byl zbořen v roce 1924 a dodnes je tu volná plocha (parčík).
E) PAVILON NA MALOSTRANSKÉ
Původně na tomto místě stával dům čp. 124 s názvem „U tří králů“ a nebo také „U pětníku“. Po jeho zboření tu byl v roce 1947 postaven pavilon pro výstavu hl. m. Prahy s názvem "Vlastní silou" od architekta Josefa Šlégla. Po skončení výstavy byl objekt v držení Ministerstva informací a sídlilo zde trikové studio Bratři v triku, Jiřího Trnky. V rámci výstavby stanice metra podlehl objekt v roce 1974 demolici.
F) MASNÉ KRÁMY
Před kostelem s klášterem Anglických panen v Josefské ulici stával v letech 1830-1906 menší blok plný malých obchůdků. Dnes zde stojí vysoká budova školy, která více zastiňuje kostel s klášterem než bývalé obchůdky.
G) ÚJEZDSKÁ KASÁRNA
Kousek od místa kde dříve stávala Újezdská brána stávaly někdy od roku 1712 újezdská kasárna. Byly postaveny z části na bývalých vinicích. Roku 1775 byla budova zvýšena o patro. Zajímavostí jinak běžné budovy jsou dvojice komínů v pravidelných rozestupech. Určovali v podstatě šířku ubikací. Rodiče spisovatele Jana Nerudy tu měli kantýnu a tak se zde v tomto objektu v červenci roku 1834 Jana Neruda narodil. Kasárna byla zbořena v roce 1932 a dodnes je zde park.
H) SOVOVY MLÝNY
Jedno z míst které není „zmizelé“, ale radikálně přestavěné. Dle pověsti tu prý stával vůbec první pražský mlýn, dodávající mouku na Pražský hrad. Podle legendy dostal jméno podle situace, která nastala při jeho výstavbě. Tehdy musel mlýnu ustoupit mohutný dub, při jeho kácení vylétla z dutiny sova. A jelikož v pohanské době byla sova považována za posvátného ptáka, bylo to označováno jako příznivé znamení a mlýn nazván Sovím. Skutečně však jeho jméno pochází od význačného staroměstského měšťana a konšela Václava Sovy z Liboslavi, který byl jeho majitelem. Osudem tohoto mlýna byly dva živly a to oheň a voda. Několikrát vyhořel a často trpěl záplavami. Zkázu mu však způsobovaly i válečné události zejména na sklonku třicetileté války. Švédské vojsko odtud ostřelovalo staroměstský břeh a cílící obránci se zase trefovali právě do Sovových mlýnů. V polovině 19. století se mlýny dostaly do majetku rodiny Odkolků. I z tohoto důvodu se jim občas říká Odkolkovy. V šedesátých letech 19. století se František Odkolek pustil do jejich velké přestavby. Bylo vybudováno nové obytné dvoupatrové křídlo. Část provozu byla také převedena na parní pohon, z tohoto důvodu tu byl roku 1872 postaven vysoký komín, který však byl estetickou závadou malostranského panoramatu. V Sovových mlýnech bydlela také další slavná rodina a to Pinkasova.
Špatný den, nebo spíše noc nastala pro mlýn z 29. na 30.1.1896. V mlýnech vypukl požár, který byl vidět na velkou vzdálenost. Škody byly velmi vysoké, zničen byl i nenáviděný komín. Po požáru firma již zdejší provoz neobnovila, nejdřív pracovala v najatých mlýnech a roku 1913 přešla do nových provozů ve Vysočanech. Stávající objekt odkoupilo město Praha. Obytná část dále sloužila svému účelu, zbytek tvořil převážně truhlářské dílny. V roce 1920 byla zbořena jejich východní část ačkoliv hrozila demolice celému objektu. Po druhé světové válce tu sídlila akademie, různé ústavy, knihovna a studovna. V 80. letech se uvažovalo o přestavbě na hotelové zařízení, překážkou však byla nutnost dopravní obslužnosti. Objekt stále chátral, v 90. letech probíhala dlouhá tahanice o jejich obnovu. Nakonec v letech 2000-2002 proběhla rekonstrukce na výstavní a muzejní účely i když i tuto rekonstrukci provázely spory s památkáři. Mlýn však měl pech, krátce po dokončení rekonstrukčních prací se přes něj prohnala zatím asi největší povodeň v historii města. Naštěstí úsilí nadace Mládkových zůstalo nezlomeno, takže bylo vše uvedeno dopořádku.
POZOR V MÍSTĚ ULOŽENÍ KEŠE BÝVÁ HORŠÍ SIGNÁL ODCHYLKA JE TAK PRAVDĚPODOBNÁ
Zdroje:
starých fotografií jsou uvedeny v detailech obrázku
text: Kateřina Bečková, Zmizelá Praha – Hradčany a Malá Strana
Kateřina Bečková a Miroslav Fokt, Svědectví Langweilova modelu Prahy
