V této mysterce je vaším úkolem přiřadit 9 starých fotografií s písmeny k 9 novým fotografiím (očíslované) z téměř téhož místa, ale v současnosti. Tím se vám přiřadí k písmenům ve vzorci patřičná čísla. K tomu pak zodpovědět v tomto případě jednu otázku (A). Následně tak budeme mít souřadnice umístění keše.
N 49° KB. CDJ E 014° EF. GHA
A) SANYTROVNA
V místech dnešní nemocnice Na Františku a silnice stávala dřevařská ohrada dlouhá na 100 m zvaná Na Foustkách. Sloužila jako pila a sklad dříví s hromadami vysokými až několik metrů. Prostor chránila kamenná zeď před povodněmi. Za ní se pak nacházely domy čtvrtě Na Františku. Vedle ohrady stála v 17. století Sanytrárna, v 18. století přeměněná na trestnici, kde odsouzenci tkali plátno a hrubé látky. Jako poslední svědek původní zástavby nábřeží byla zbořena kolem roku 1970 a dnes je zde vedle nemocnice po ní stále volné místo.
A = ciferace čísla popisného této stavby (Sanytrárny Na Františku)
B) DOMY NA FRANTIŠKU
Jsme na nábřeží s pojmenováním Na Františku. V oblasti kolem kostela se rozkládala starobylá čtvrť, která nesla toto pojmenování podle kostela nacházejícího se v areálu Anežského kláštera. Zdejší místo bylo na rozdíl od místa kolem tržiště ještě na konci 12. století řídce osídlené. Byla zde velmi skromná osada Újezd rozkládající se kolem kostela sv. Haštala. Roku 1233 nechal král Václav I. vystavět klášter klarisek (Anežský klášter), později pak ještě opodál klášter minoritů. Celek pak ještě doplňoval klášter cyriaků (1256), který již neexistuje a v polovině 14. století zbudovaný při špitále měšťana Bohuslava kostel sv. Šimona a Judy. Dominantou čtvrti byl a zřejmě i nadále bude Anežský klášter, který obehnán silnou zdí měl na přelomu 14. a 15. století charakter pevnosti. Počátky chátrání této oblasti se řadí do doby husitských válek, kdy byly zdejší kostely a kláštery vydrancovány. V polovině 16. století se do opuštěných prostor kláštera stěhují dominikáni. Ty pak okolní pozemky parcelují a prodávají. Díky tomu vznikne na pozemcích kolem kláštera na 50 domů, některé jsou dokonce přistavěny až k ohradní zdi. Tyto domy pak postupně vytyčí uliční síť čtvrti Na Františku. Nestaví se však žádné honosné paláce, prostor opanují nevýrazné domy řemeslníků a chudiny. V 90. letech 19. století v době před asanací je tento prostor směsicí různých profesí, žijí zde plavci dřeva, pískaři, dřevaři, rybáři, řemeslníci, uhlíři, ale bohužel také často zloději, žebráci, opilci, nevěstky a další pochybné existence. Domy jsou zastaralé, tmavé, úzké bez vody a kanalizace, faunu zde tvoří bohužel převážně krysy, kočky, psi ale také drobnější živočichové jako blechy a štěnice. Bylo to tu protkáno hospodami nevalné pověsti, vinopalnami, dupárnami apod. Čtvrť měla nejen svoji povahu ale odlišovala se i svoji mluvou a nebezpečno zde bylo někdy i nejen po soumraku. Možná i proto se jedna z uliček jmenuje Ve Stínadlech. Asanace sem přišla trochu později a probíhala delší dobu. Začínala někdy kolem roku 1927 a jedny z posledních domů padly až v druhé polovině 70. let 20. století.
C) NORBERTINIUM (OD KOTVA)
V letech 1637-1640 byla při kostele sv. Benedikta (1235-1676) později sv. Norberta a Benedikta postavena premonstrátská kolej. V roce 1785 za císaře Josefa II. zrušena a na nějakou dobu se zde usadili vojáci. Kolem roku 1792 byl zbořen kostel. Později tu vzniknul ústav šlechtičen, což byl něco jako penzion pro neprovdané a zchudlé členky předních šlechtických rodin. Objekt spolu s dalšími domy byl zbořen v roce 1928. Na jeho místě vyrostl palác Kotva (nezaměňovat za OD Kotva) a část prostranství zůstalo prázdné. Až teprve po dlouhé době na tomto volném prostranství byl postaven OD Kotva.
D) PALÁC MYSLBEK
Na místě dnešního paláce Myslbek se nacházelo při dnešním Ovocném trhu pět měšťanských domů, na straně při ulici Na příkopě to bylo po zboření městských hradeb nejdříve jen volné plochy povětšinou zahrad již zmíněných domů. Postupem času tu byly vystavěny domy čp. 1025, 999 a 574. Všechny tyto zmíněné domy byly zbořeny v roce 1929 za účelem výstavby německé banky Union. Z tohoto projektu nakonec sešlo a tak nadlouhou dobu (zhruba 65 let) tu vznikla proluka. Nejprve byla využita pro výstavbu provizorního pavilonu Myslbek. Po válce došlo k odstranění a místo bylo upraveno na parčík s vodotryskem. Během 80. let pak proluka posloužila pro zázemí velkých stavebních akcí. Po revoluci v devadesátých letech nemohlo toto místo na jedné z nejatraktivnějších a nejdražších míst v Praze zůstat volné. V této době tu byl postaven současný moderní palác s obchodním a administrativním využitím.
E) HAVELSKÉ KOTCE
Na zdejším místě se rozkládalo již od roku 1235 výstavné tzv. Havelské město. Nějakou dobu to byla samostatná obec s výstavnými kamennými (opukovými) domy a místy i dlaždenými ulicemi. Rovnoběžné ulice s příčnými svíraly pravý úhel což byl na tehdejší dobu velmi moderní prvek. V roce 1287 splynulo Havelské město se Starým Městem pražským.
K roku 1362 jsou na tomto místě zmiňovány kotce, neboli tržnice soukeníků, která měla podobu baziliky a její osou byla dnešní ulice V Kotcích, z níž pak byly vstupy do jednotlivých kotců. Ve své době šlo o nejdelší středověkou budovu u nás, neboť začínaly u Uhelného trhu a v dálce zhruba 200 m se táhly až téměř ke kostelu sv. Havla. Měly dvě části, tzv. menší byly u kostela sv. Havla větší pak od Sirkové ulice k Uhelnému trhu. Byly tvořeny dvěma řadami krámků, mezi nimi probíhala chodba, původně zastřešená a osvětlovaná okny. Menší kotce v roce 1737 koupila obec a přestavěla na divadlo, které tu bylo až do otevření Nosticova divadla roku 1783. Poté sloužila tomuto divadlu jako takové provozní zázemí. V roce 1890 menší kotce koupila městská spořitelna, která je nechala zbourat a na jejich místě postavit reprezentační palác. Větší Kotce měly větší štěstí, zde byla v roce 1795 stržena střecha a vznikla zde ulička V Kotcích. Přesto i tyto domy později prošly přestavbou a tak dnes jen čp. 514, 515, 521, 530 a 531 uchovávají dnes ve svém jádru ještě zdivo původních gotických kvelbů.
HAVELSKÉ KOTCE OD JIHU
F) MASNÉ KRÁMY V MASNÉ ULICI
Nedaleko kostela sv. Jakuba při dnešní Masné ulici stávaly již od dávných dob krámy staroměstských řezníků (čp. 956). A vlastně se tomu nelze ani divit, vždyť kostel sv. Jakuba byl jejich cechovní svatyní. Sem se chodilo s oblibou na horkou dršťkovou polévku, zejména po bujarých zábavách. Před krámky pak prodávaly ženy zeleninu a ovoce. Masné krámy byly zbořeny v roce 1935 a dnes je zde po nich volné místo v podobě hřiště patřící nedaleké škole.
G) VÁCLAVŮV HRÁDEK (OBECNÍ DŮM)
Vedle Prašné brány byla Václavem IV. vystavěna rezidence, které se pak říkalo králův hrádek.
Pobývali tu pak i další panovníci až do Vladislava Jagellonského, který roku 1484 přesídlil zpět na Pražský hrad. Později následovala přestavba v 17. století na arcibiskupský seminář. Pro něj pak byl i postaven v letech 1676-1694 kostelík sv. Vojtěcha, navazující na seminář vedle Prašné brány. Seminář pak byl v 18. století zrušen objekt přestavěn na kasárna s kadetkou. Později byl zrušen i kostelík sv. Vojtěcha, jenž pak sloužil jako posádkový kostel. O velikonocích tu byl vojensky vyzdobený Boží hrob. V roce 1816 byl při Prašné bráně za kostelíkem sv. Vojtěcha postaven shluk malých krámků jako náhrada za zrušení dřevěných krámků na Koňském trhu. Prodávala se tu obuv, klobouky, tabák a jiné.
Na počátku 20. století kadetka odešla a objekt byl nějakou dobu opuštěn a využíván cirkusy a nádvoří v zimě jako kluziště. V té době i zřejmě spekulativně vykoupila Živnostenská banka kadetku s kostelíkem, následně tu pak po zboření mělo vyrůst 11 činžovních domů. Nakonec se však situace trochu změnila, rozhodnutím městské rady byla vykoupena část tohoto pozemku o velikosti 4.200 m2 pro stavbu Obecního domu. Na zbylé části pak vyrostly dva bloky domů. Město odkoupilo i krámky obchodníků. Ti vycítili šanci a za svoje krámky požadovali a nakonec i dostali vysoké sumy. Například jeden hodinář dostal za svůj obchůdek o velikosti 10 m2 na 200.000 korun za což si mohl v té době pořídit velký dvoupatrový dům. Kadetka, kostelík i obchůdky byly zbořeny kolem roku 1902. V roce 1905 začala stavba Obecního domu (dokončen roku 1911).
H) STARÁ KOLKOVNA
V místech kde se dnes nachází ulice V Kolkovně, stál před zbouráním již velmi členitý objekt, mající veřejný průchod skrz nádvoří. Umožňoval zkratku do ulice Dušní. Jeho pojmenování bylo také U černého orla, ale v době před zbouráním nesl spíše název Stará Kolkovna. Stavba to byla v jádru středověká, již ve 13 století vlastnil dům Menhard z rodu Rokycanských, později jej vlastnil biskup Vratislavský na počátku 15. století patřil králu Václavu IV., který ho měl jako jedno ze staroměstských sídel. Na počátku 16. století byl domem Tovačovským a v polovině 18. století ho vlastnili Trauttmannsdorfové. Roku 1743 zde slavila narozeniny císařovna Marie Terezie. Své poslední pojmenování dostal podle C. a k. tiskárny kolků, která se zde nacházela v 19. století. Dům byl zbořen roku 1904 v rámci asanace a na jeho místě vznikla ulice V Kolkovně a přilehlé činžovní domy.
J) HOTEL MODRÁ HVĚZDA
Na rohu Příkopů a Hybernské stával od roku 1846 na místě starší zástavby proslulý hotel Modrá hvězda. Jeho služeb využila řada evropských panovníků a politiků, například Otto von Bismarck, ale také umělci jako Fryderik Chopin a jiní. Dne 23.8.1866 tu byl podepsán tzv. „pražský smír“.
O dva domy (čp. 862 a 863) vedle stával o něco dříve (od roku 1818) další luxusní hotel U Černého koně. Interér měl řadu společenských a jídelních sálů. V té době to byl jeden z nejdražších hotelů v Praze. Hostil řadu významných osob, mimo jiné celou rakouskou císařskou rodinu, synovce císaře Napoleona III., korunního prince Rudolfa, nizozemského krále Viléma III. ale i umělce jako Ferenze Liszta nebo Niccola Paganiniho.
Na místě zmíněných dvou domů byla v roce 1896 vystavěna budova Živnostenské banky. Té už ve dvacátých letech 20. století prostory nestačily, takže odkoupila oba hotely a na celém místě ve 30. letech 20. století vznikla nová moderní bankovní budova.
K) DŮM U ŠTUPARTŮ
Na místě dnešních dvou až čtyř domů tvořící nároží ulic Malé Štupartské, Štupartské a Jakubské stál původně mohutný starobylý objekt, jehož původ byl jako středověký šlechtický palác s věží. Ještě předtím tu byl dům kláštera z Pomuku, který později patřil Janu Lucemburskému. Tehdy získal dům podobu francouzských paláců. V roce 1333 zde bydlel i Karel IV., který se tehdy vrátil z Francie a neměl kde bydlet, neboť Pražský hrad byl v té době neobyvatelný. Později ho Karel IV. daroval míšeňskému markrabímu Fridrichovi, odtud pocházel dlouho jeho název Míšeňský. V roce 1627 se ocitl dům jako konfiskát a v rukou eráru byl až do 28.4.1650. Po celou dobu konfiskace se ukázal erár jako špatný vlastník. Dům byl neobydlen, zpustl, dokonce byl bez oken a částečně i bez střechy. Objekt měnící se v ruinu neunikl pozornosti místních a začalo se vyprávět, že tam straší a své noční rejdy tam konají čerti a zlí duchové. V té době se domu začíná říkat čertova krčma. V roce 1664 koupil dům císařský úředník Petr Štupart z Löwenthalu, rozšířil jej o sousední herberk (hospodu) a důkladně dům přestavěl. Po jeho smrti zdědil dům jeho syn, který tady v roce 1703 zřídil hospodu, což se stalo terčem v oku obci Starého Města pražského a začal spor, který se táhl neuvěřitelných 40 let. Obec namítala, že šlechtic nemůže takovou živnost provozovat, že se smí provozovat pouze v domech měšťanských. František Štupart se hájil tím, že v domě byla krčma od nepaměti, prý tomu odpovídal i název objektu. Dokládal také že od nepaměti byl v domě obraz představující, jak čerti hodují, popíjejí a tropí své rejdy, což je neklamný důkaz o existenci krčmy. Rozsudku se už František Štupart nedožil, ten byl vynesen až za dalšího majitele Petra Eusebia Radeckého z Radče a zněl ve prospěch obce. I po tomto rozsudku šenk fungoval nadále a Petr Eusebius se dožadoval ve Vídni revize rozsudku, ta byla o dva roky později zamítnuta. Šenk ale fungoval dál a to i za dalšího majitele Václava Leopolda Radeckého, proto na něho vznesli staroměstští šenkýři žalobu. Definitivní tečku za sporem udělala až další změna majitele a s ním i Čertovy krčmy. Všichni majitelé dům přestavovali a tak počátkem 20. století tu již stál mohutný čtyřkřídlý blok tohoto domu, s rozsáhlým dvorem uprostřed. V přízemí byla restaurace s kuchyní, 9 skladů a skladišť, 7 krámů, 4 stáje, kůlna a široký průjezd s portálem, nad nímž byl sochařsky zdobený nástavec se soškou světce v nice. Dvouramenné dostatečně široké schodiště spojovalo přízemek s patry, v nich byly místnosti s rovnými rákosovými stropy, nad nimiž byly s největší pravděpodobností, jak tomu nasvědčovala nápadná výška mezipater, ukryty starší malované dřevěné stropy ze 17. století. Dům byl zbořen v rámci asanace v roce 1911. Jeho zbořením se tak Štupartská ulice spojila s ulicí Templovou.
V MÍSTĚ ULOŽENÍ KEŠE BÝVÁ HORŠÍ SIGNÁL, ODCHYLKA JE PRAVDĚPODOBNÁ
Zdroje:
starých fotografií jsou uvedeny v detailech obrázku
text: Kateřina Bečková, Zmizelá Praha – Staré Město